Když řeč přijde na teleobjektivy, každého napadne rozsah ohnisek 70-300mm nebo 70-200mm. Testovaný Nikon patří do první kategorie, nabídne horší světelnost, ale kompaktní rozměry, nízkou hmotnost, dobrou optickou kvalitu a příjemnou cenu.
Úvod
Ještě než se objektivu podíváme na zoubek, je potřeba si ujasnit, který model vlastně testujeme. Nikon totiž ve svém portfoliu má dva podobné objektivy, které se ale liší v jednom naprosto zásadním parametru. Zatímco testovaný AF-P Nikkor 70–300mm f/4.5–5.6E ED VR je určen pro Full Frame zrcadlovky (je pochopitelně kompatibilní i s APS-C zrcadlovkami), tak AF-P DX NIKKOR 70–300mm f/4.5–6.3G ED (VR) je určen pouze pro APS-C zrcadlovky.
Když přišel testovaný zoom objektiv na trh, byl jsem radostí bez sebe. Byl to vůbec první FX telezoom objektiv s novým krokovým ostřicím motorkem AF-P. Tento ostřicí systém se již dříve objevil na některých objektivech pro APS-C (včetně toho objektivu, který byste si mohli plést s testovaným) a fungoval velmi dobře.
Nové ostření je totiž skoro ve všech ohledech lepší než starší AF-S. Je značně rychlejší, je tišší, je přesnější. To zní jako výhra na plné čáře, ale je tu jedna pro některé fotografy zásadní nevýhoda. AF-P ostření je plně elektronické, což znamená, že ho výrobci momentálně neumí spárovat se stupnicí náhledu zaostřené vzdálenosti. Takže na objektivu nepoznáte, na jakou vzdálenost je právě zaostřeno. Možná si říkáte, že to ve většině situací nepoužijete a máte pravdu. Ale v některých situacích to je třeba. Například jsem vzal tento objektiv na nedávné zatmění Měsíce (neměl jsem po ruce nic delšího) a na nekonečno jsem musel ostřit pomocí živého náhledu, nikoliv jednoduše přes tuto stupnici.
AF-P tedy není ideálně optimalizováno na ruční ostření. Já osobně vidím ještě jeden menší problém v tom, že u AF-P ostření musím mít zapnutý foťák, jinak totiž otáčení ostřicím prstencem nemá žádný vliv. Ale abych mu nekřivdil, když jsem fotil zatmění Měsíce, tak se to trošku hodilo, protože jsem objektiv na nekonečno nastavil pouze jednou a nemusel jsem se bát, že při následné manipulaci (když je foťák už vypnutý) omylem objektiv přeostřím. Obecná nevýhoda tohoto ostření je potom zpětná nekompatibilita s některými staršími zrcadlovkami.
Parametry
- Rozsah ohnisek: 70–300 mm
- Systém: Full Frame
- Světelnost: f/4.5–5.6
- Minimální zaostřovací vzdálenost: 120 cm
- Maximální zvětšení: 1:4
- Průměr filtru: 67 mm
- Konstrukce: 18 optických členů ve 14 skupinách
- Počet lamel clony: 9
- Rozměry (průměr×délka): 80,5 mm×146 mm
- Hmotnost: 680 gramů
- Pro zrcadlovky: Nikon
- Cena:
Design a ergonomie
Objektiv je celkem lehký (680 gramů) a celkem kompaktní (80,5×146 mm), jedná se o jeden z nejlehčích a nejmenších teleobjektivů na trhu. Z velké části to je dáno mírně horší světelností, která je však pro třídu 70–300mm objektivů typická. Neměli bychom opomenout ani fakt, že se objektiv při zoomování vysouvá, a to zhruba o 5,5 cm. Přední člen se neotáčí.
 |
 |
Na objektivu se nachází dva přepínače a dva gumové prstence. Úzký prstenec blíže bajonetu slouží k ostření, má plynulý chod a bohužel nemá vůbec žádné zarážky na nekonečnu ani nejbližší zaostřitelné vzdálenosti, takže při manuálním ostření nepoznáte, že už to dál nejde. Větší prstenec s příjemným chodem slouží k zoomování.
Dva přepínače slouží ke změně ostřicích režimů a VR, tedy optické stabilizace. První přepíná režimy A/M (automatické ostření s možnou ruční korekcí), M/A (ruční ostření s možným automatickým přeostřením) a M. Druhý slouží k nastavení VR a má polohy OFF, NORMAL a SPORT. Bohužel chybí omezovač ostření na určité vzdálenosti, který by se hodil.
Optická kvalita
Test jsem provedl na Nikonu D610 za použití stativu, předsklopení zrcátka a dálkového ovládání. Výřezy označené jako „Střed“ pocházejí ze středu snímku (± pár procent pro zachycení scenérie pro lepší vyhodnocení), ty označené jako „Kraj“ nepochází z úplného rohu, ale z dolního okraje a ještě byly posunuty mimo střed dané hrany. Je to z praktického důvodu – úplný roh tvoří jen pár procent z plochy snímače, kdežto tato část vypovídá o větší ploše.
 |
 |
Co se týče ohniska 70 mm, objektiv má solidní kresbu již od plně otevřené clony. Přiclonění na f/5.6 však mírně pomůže nejen na středu ale i na okrajích. Od f/8 je kresba výborná až do f/16, kde se objevuje difrakce. Na okrajích snímků potom nalezneme mírnou chromatickou vadu, kterou pravděpodobně nebude potřeba ve většině případů odstraňovat.
 |
 |
Na ohnisku 135 mm je situace podobná, na středu snímku je kresba velmi solidní už od otevřené clony, okraje je lepší mírně zaclonit, ale nejsou vůbec špatné. Dobrou zprávou je, že zmizela chromatická aberace.
 |
 |
Ohnisko 300 mm je bohužel nejhorší, na plnou clonu je obraz sice dobře použitelný, ale po přiclonění na f/8 je vidět celkem velký skok v mikrokontrastu i detailech. Na okraje se vrátila chromatická aberace a vidíme tam i náznaky vinětace.
Obecně je kresba solidní a po mírném přiclonění velmi dobrá. Clonit je nejvíce potřeba na 300mm ohnisku. Od f/16 se začíná projevovat difrakce. Pro krajinkáře je tento objektiv ale vhodný, protože okolo f/8–11 je optická kvalita ideální.
Ostření
Obecně jsme si toho o ostření AF-P napovídali hodně, ale jak to je konkrétně s tímto objektivem? Na ohniscích 70–200 mm je ostření bleskurychlé za téměř jakýchkoliv situací. Nedělá mu problémy ani přeostřování z dlouhých vzdáleností na krátké. To vše se odehraje za zlomek vteřiny, zcela bezhlučně a přesně. Zkrátka jednička s hvězdičkou.
Potom tu máme ohniska 200–300 mm, kde objektiv mívá potíže při přeostřování z dlouhých vzdáleností na krátké (a naopak), někdy se trošku ztratí a ostření už není bleskurychlé, ale v řádech desetin vteřin. V těchto situacích mu to zkrátka trvá jako ostatním objektivům (nebo je rychlejší). I na těchto ohniscích je přeostřování, kdy se dramaticky nemění zaostřená vzdálenost, bleskurychlé. Zde jsme se tedy dostali do situace, kdy by to chtělo zvážit třetí přepínač, který by rozděloval vzdálenosti, na které se bude objektiv snažit zaostřit.
K ostření mám ještě jednu výtku. Když se zkombinuje ne zrovna dobrá světelnost objektivu a nepříliš citlivé ostření zrcadlovky, v noci má foťák občas problémy zaostřit. Já jsem často musel používat prostřední zaostřovací bod, který je nejcitlivější. Ano, je to více problém zrcadlovky a jejího ostření, ale i na tohle byste měli při výběru myslet.
Ale celkově je ostření opravdu výborné. Na trhu momentálně není nic takto rychlého, přesného a tichého, pokud hledáte FX teleobjektiv.
Světelnost a VR
Jak jsem zmiňoval v předchozí kapitole, světelnost objektivu není úplně ideální a může to působit komplikace při ostření. Paradoxně ale nebude tolik omezovat fotografa v úbytku světla. Důvodem je opravdu povedená optická stabilizace obrazu, která zcela bezpečně zvládne 10× delší časy než podle pravidla převrácené hodnoty. Zvládne ustabilizovat i 4 EV (tedy 16× delší časy) a i na tohle číslo se dá spolehnout. Jinými slovy můžete fotit na 300mm ohnisko bezpečně s časem 1/30s, a dokonce i s časem 1/20s (4 EV). Objektiv zvládne i 1/10s (5 EV), ale to už pohybuje okolo šance 50:50, že fotka bude ostrá. Takže zde můžeme Nikon pochválit, že jeho čísla o stabilizaci 4,5 EV jsou reálná.
Vinětace
Ztmavení okrajů není na 70mm ohnisku velký problém, a to ani na otevřenou clonu (první snímek). Po přiclonění o clonové číslo (druhý snímek) je vinětace trošku lepší. Problematičtější je však na 300mm ohnisku při otevřené cloně (třetí snímek), tam si ji budete muset ohlídat.
Zkreslení
Na tuto vadu se podíváme jak na nejkratším, tak na nejdelším ohnisku. Na 70 mm můžeme pozorovat velmi mírné soudkovité zkreslení, které však nebude potřeba v drtivé většině případů odstraňovat. Podobně je na tom zkreslení na 300 mm. Tam se nicméně jedná o opačné, tedy poduškovité zkreslení.
 |
 |
Bokeh a clona
I když objektiv nemá skvělou světelnost, vzhledem k dlouhým ohniskům dokáže silně mazat pozadí, proto je kvalita bokehu důležitá. A Nikon se zde vyznamenal, bokeh tedy není úplně dokonalý, ale když přihlédneme k faktu, že je primárně nejedná o portrétní objektiv, tak je výborný. Dokonce by se za takovýto bokeh nemusel stydět ani ten portrétní objektiv.
U bokehu je stěžejní počet lamel clony a je pozitivním překvapením, že Nikon zde implementoval hned 9 lamel. To je vyšší nadstandard. Podstatný je i fakt, že clona je u tohoto objektivu ovládána plně elektronicky (elektromagneticky), což značí písmeno „E“ v názvu. Jinými slovy u objektivu nenalezneme tradiční „páčku“, přes kterou se normálně ovládá clona z foťáku.
Přímé světlo a odlesky
Nikkor 70–300mm nepatří k těm objektivům, které byste při focení běžně namířili do slunce nebo do silného zdroje světla a sluneční clona v balení zcela spolehlivě ochrání objektiv před nepříjemným bočním světlem. Diskuze ohledně odlesků je tedy spíše „akademického rázu“.
Pokud to však uděláte, dočkáte se určité ztráty kontrastu, několika „prasátek“ a zvýraznění chromatické aberace na kontrastních hranách.
Noční scéna
Už jsem zmiňoval potíže s ostřením mimo prostřední bod (no jo, ostření na mé D610 není úplně špičkové), nicméně jinak si objektiv s temnou či kontrastní noční scénou umí poradit velmi dobře. Bokeh má v tomto případě hezký, pouze na výsledném obraze nenaleznete žádné difrakční hvězdičky, které jsou doménou širokoúhlých objektivů.
Galerie snímků
Závěr a konkurence
Závěrem musím říct, že až na několik nedokonalostí je Nikkor 70–300mm f/4.5–5.6E ED VR velmi dobrým společníkem začínajícího nebo pokročilého fotografa. S extrémně rychlým a tichým ostřením, dobrou ostrostí a kompaktními rozměry je velmi dobrou volbou.
Profesionály mohou odradit právě ony nedokonalosti jako nestoprocentní optická kvalita na otevřenou clonu, chybějící náhled zaostřené vzdálenosti nebo horší světelnost. Svou cenu si ale dokáže obhájit, o objektivu se nedá říct, že by byl vyloženě „výborný kup“ ani „příliš drahý“.
Hlavní konkurenci představuje Tamron SP AF 70–300mm f/4,0–5,6 Di VC USD s cenou těsně pod 10 tisíc korun. Ten je ale starší, nabídne horší optickou kvalitu a hlavně pomalejší ostření. Je i mírně těžší.
Vhodnou volbou by pro někoho mohl být i Nikon 28–300mm nebo Tamron 28–300mm, oba objektivy ale stojí více a jejich optika je dílem kompromisů. Pokryjí však i širokoúhlé scény.
Pokud byste chtěli něco ještě „delšího“, své objektivy nabízí Sigma i Tamron. Tamron 100–400 mm f/4,5–6,3 Di VC USD je rozsahem zoomu blíže testovanému Nikonu, Sigma 150–600 mm f/5–6,3 DG OS HSM Contemporary je už mnohem delší.
Komu se naopak líbí 300mm ohnisko a kompaktní rozměry, ale požaduje vyšší optickou kvalitu, mohl by sáhnout po Nikonu 300mm f/4,0E AF-S PF ED VR, to ho ale bude stát znatelně více.
Plusy:
- Kompaktní rozměry a nízká hmotnost
- Extrémně rychlé, tiché a přesné ostření
- Spolehlivá stabilizace obrazu
- Hezký bokeh
Někde uprostřed:
- Optická kvalita (je solidní, ale na 300 mm trošku zaostává)
- Cena (objektiv je dražší než konkurenční Tamron, ale svou cenu si bezproblémově obhájí)
- Světelnost (v této třídě je standardní, ale může činit potíže při ostření)
Minusy:
- Zpětná nekompatibilita se staršími zrcadlovkami
- Ztížené podmínky pro ruční ostření