Fotoaparát.cz

Návod: Na makro levně

Hodně fotografů má rádo focení makra, nicméně kvůli této zálibě nemusí kupovat přímo makroobjektivy za řádově desetitisíce – jde to i levněji. Jak na to?

V tomto článku si ukážeme několik způsobů, jak fotit makro levněji než s makroobjektivem a připojíme i praktické ukázky a přehledné tabulky.

Nejdříve si ale musíme povědět něco o tom, co to vlastně makro je. Nabízí se laické odpovědi jako focení zblízka, focení detailů nebo velké přiblížení. To je samozřejmě pravda, ale my se na to podíváme z trošku techničtější stránky.

Má oblíbená fotka focená starým objektivem a mezikroužky bez přenosu

Jako „makro snímky“ se označují takové fotky, které vzniky se zvětšením 1:1 a větším. Co to znamená? Zvětšení 1:1 je takové, kdy se jeden centimetr snímaného objektu přenese na jeden centimetr snímače vašeho foťáku. Jinými slovy když fotíte 3,6cm objekt na šířku na full frame přístroje, tak pokryje celé políčko snímače, které má na šířku také 3,6 cm.

V praxi se můžeme setkat i s objektivy, které se samy nazývají jako „makro“, ale mají maximální zvětšení jen 1:2, což znamená, že na snímači (a tedy i na výsledném snímku) budou objekty o polovinu menší než při zvětšení 1:1.

makro

Zde jsou v akci mezikroužky s přenosem + kombo externí blesk a difuzér 

Existují ale i objektivy s větším zvětšením než 1:1 – například 2:1, což znamená, že ze 3,6cm objektu zaberete jen polovinu, tedy bude ještě více přiblížený.

Jak docílit velkého zvětšení?

V první řadě je potřeba si ujasnit, že hodnotu zvětšení určuje objektiv (případně optická soustava, která směřuje světlo na čip), nikoliv foťák. Také je nutné říct, že každý objektiv má určitý poměr zvětšení – naleznete ho v technických specifikacích. Pokud máte více objektivů, je dobré se podívat do jejich specifikací, abyste nalezli ten s největším zvětšením. Zvětšení se nejčastěji odvíjí od minimálně zaostřitelné vzdálenosti objektivu – čím blíže k objektivu je snímaný objekt, tím bude větší na fotce.

Zase mezikroužky s přenosem

Pozn.: Standardně se minimální zaostřitelná vzdálenost měří od snímače – kolmo na jeho rovinu. V článku budu používat často vzdálenosti od předního optického členu, což je lepší pro ilustraci (hlavně pokud si nechcete přední čočku objektivu rozbít). Poznámka v poznámce – teoreticky je možné mít rovinu ostrosti ne před předním členem objektivu, ale v objektivu, což je velmi nepraktické.

Pokud vám tedy zvětšení vašich dosavadních objektivů nestačí, existuje několik možností:

Reverzní kroužek

První z možností je vzít základní setový objektiv (ten je optimální) a s pomocí reverzního kroužku jej na foťák nasadit naopak – přední člen objektivu se octne u foťáku a fotit budete zadním koncem objektivu. Reverzní kroužek se nasadí u objektivu do závitu na filtry (velikost na filtry je údaj, který si musíte pohlídat při koupi kroužku) a u foťáku normálně do bajonetu (taky pohlídat).

Tímto se dá dosahovat celkem velkých zvětšení a setové objektivy jsou vhodné, protože čím nižší ohnisko, tím větší zvětšení. Navíc hrozí poškrábání optiky a setové objektivy nejsou až tak drahé. A i reverzní kroužek je poměrně levný. Jenže nemá jak přenášet kontakty z foťáku na objektiv. V praxi to znamená, že musíte ostřit ručně. Navíc se odpojí i ovládání clony, kterou takto musíte složitě ovládat manuálně.

Problém s hloubkou ostrosti – někdy kombinace externího blesku a odrazky vytvoří netradiční pozadí

Problémů je ale hned několik. Toto otočení objektivu způsobí, že se opravdu hodně zkrátí minimální zaostřitelná vzdálenost, tedy že můžete blíže k snímanému objektu. To je sice fajn, ale přináší to s sebou dvě zásadní úskalí.

První úskalí – objektiv nezaostří na nekonečno. Byli jste zvyklí, že objektiv ostří od třeba dvaceti třiceti centimetrů až po nekonečno. To se změnilo, teď může být rozsah třeba 2–10 cm od předního členu objektivu.

Druhé úskalí – náchylnost na poškrábání. Krátké zaostřitelné vzdálenosti v řádu centimetrů od předního optického členu znamenají, že se s optikou hodně blížíte k objektu a může se stát, že o něj zavadíte. To vede k poškrábání optiky a zhoršení vlastností objektivu. Navíc optický člen, který je nyní vepředu, se nedá chránit – nepasují na něj filtry.

Poslední úskalí tkví v neměření expozice. Vyšší foťáky to umí korigovat v menu, kde nastavíte parametry objektivu a foťák vše dopočítá. U nižších modelů však musíte přepnout na manuální režim.

Plusy

Minusy

Makro předsádka (close-up filtr)

Jedná se v podstatě o filtr který umožňuje snížit minimální zaostřitelnou vzdálenost objektivu, tím se více přiblížit k snímanému objektu a tím zvětšit zvětšení objektivu. Makro předsádku je vhodné použít na objektiv s velkým zvětšením – dokonce se může používat i na makroobjektivy, čímž ještě více zvětší jejich zvětšení.

Výhodou předsádek je fakt, že se nemusí sundávat objektiv. Prostě je našroubujete na objektiv a fotíte. Tečka. Objektiv funguje normálně, žádný problém. Účinnost se měří v dioptriích – čím více dioptrií, tím více se zvětší zvětšení optické soustavy. Je možné kombinovat více makro předsádek, jednoduše je našroubujete na sebe. Nicméně toto kombinování může způsobit nežádoucí odlesky.

V rámci tohoto článku si uděláme malý test, jak si vedou jednotlivé způsoby makra – zde referenční snímek s objektivem Nikon 50mm f/1.8G

A jaké to má nevýhody? V první řadě jsou makro předsádky filtry, takže mají filtrový závit o dané velikosti. Objektivy ale mají různé velikosti filtrových závitů, takže můžete mít problém je nasadit na více objektivů (řešením jsou redukce). Větším minusem je zhoršení optické kvality. Protože se jedná o další sklo mezi scénou a čipem foťáku, má předsádka vliv na kresbu a optické vady. Navíc jsou předsádky často vyrobené z méně kvalitního skla než objektiv, takže jsou náchylné třeba na aberace.

Stejný objektiv, nicméně předsádka umožnila zásadně snížit minimální ostřicí vzdálenost

Plusy

Minusy

Mezikroužky bez přenosu

Jedná se o kovovou tubu, která se nasadí mezi objektiv a foťák. Často se skládají z více částí – čím je ona „tuba“ delší, tím více se zkracuje zaostřovací vzdálenost objektivu a tím více se zvyšuje jeho zvětšení. Stejně jako v případech výše nelze ostřit na nekonečno a rozsah ostření se smrskne klidně na 1–5 cm od objektivu.

Mění se i způsob ostření – ostřicí kroužek na objektivu funguje jen velmi omezeně, spíše se ostří zoomovacím kroužkem. Ano, čtete správně, zoomovací kroužek se zde proměnil v ostřicí kroužek. Platí zde to, že čím kratší ohnisko, tím kratší minimální zaostřitelná vzdálenost (tedy že můžete blíže ke snímanému objektu, čímž se zvětšuje maximální zvětšení). Prakticky se ale nejčastěji ostří tím, že se fotograf naklání směrem od snímanému objektu a k němu.

Běžně tyto mezikroužky bez přenosu mají pět částí – první umožňuje nasazení do bajonetu foťáku a na druhé straně má kovový závit, druhá umožňuje nasazení objektivu a na druhé straně má kovový závit. Potom tam jsou tři různě velké kroužky, které slouží k prodlužování vzdáleností mezi objektivem a čipem, což efektivně snižuje zaostřovací vzdálenost. Ty mají na obou koncích kovový závit.

Praxe je taková, že když chcete použít třeba největší kroužek, tak na oba jeho konce musíte namontovat ony části pro připojení na foťák a objektiv. Navíc i se závity bývají problémy. I když bývají kvalitně vyfrézované, stávají se dvě situace. Zaprvé, nezatáhnete je dostatečně a najednou se vám začne otáčet (a odšroubovávat) objektiv. Zadruhé, zatáhnete je příliš a už je od sebe neoddělíte.

Tyto mezikroužky jsou velmi levné, stojí pár set korun. To je cena za absenci přenosu informací z objektivů do foťáku a naopak. Co to znamená v praxi? Foťák může mít problémy s určování správné expozice a (na starších a méně pokročilých zrcadlovkách) musíte zvolit manuální režim. Potom nefunguje ostření, takže musíte ostřit ručně (popsáno výše). Posledním a nejzásadnějším problémem je ale nastavení clony. U moderních objektivů bez clonového kroužku v podstatě není možné clonu ovládat – ta se zavře, takže na čip proudí minimum světla a nedá se fotit. Řešením je použit starší objektivy (nebo třeba Zeissy pro Nikon), které clonový kroužek mají.

Použití staršího objektivu vede k výraznějším optickým nedostatkům – například k odleskům v protisvětle nebo k snížení kontrastu (foceno na clonu f/10 a 50mm ohnisko jako v předchozím případě, pouze objektiv je jiný)

Specifickým problémem u mezikroužků je snížení přenosu světla na čip. Čím delší je onen tubus od objektivu k foťáku, tím méně světla na čip dopadá. To se projevuje i znatelným ztmavením hledáčku, což ještě více znesnadňuje ruční ostření. Proto je vhodné používat staré objektivy s clonovými kroužky a ještě s dobrou světelností.

Musím napsat i krátký odstavec o hloubce ostrosti. S ostřící vzdálenosti v řádech centimetrů od předního členu objektivu se dramaticky snižuje hloubka ostrosti. Ostré jsou klidně jen milimetry, takže se připravte, že budete muset silně clonit a zvážit i možnost externího blesku.

Dovolím si i krátkou poznámku o makro měších – v podstatě to jsou mezikroužky, které umožňují prodlužování a zkracování „tubusu“ při focení, tedy bez nutnosti všechno sundat a přešroubovávat.

Plusy

Minusy

Mezikroužky s přenosem

Jedná se o dospělejšího sourozence mezikroužků bez přenosu. Na rozdíl od nich přenášejí data z foťáku do objektivu a naopak, takže umožňují ostření, clonění, měření expozice a případně i optickou stabilizaci objektivu. Druhou změnou je konstrukce. Jedná se o tři různě velké tubusy a každý z nich je zakončený bajonetem pro objektiv na jedné straně a bajonetem pro foťák na straně druhé. Těmito bajonety zároveň kroužky zapadají do sebe. Jsou tedy znatelně praktičtější než kovové kroužky popisované výše.

Jediným minusem oproti kroužkům bez přenosu je cena, která se takto vyšplhá na 2–3 tisíce korun.

V akci je zase pevná padesátka od Nikonu, která se mi odvědčila

Plusy

Minusy

Makroobjektiv

Samozřejmě řešením je i zakoupit makroobjektiv. Ty nejsou až tak moc drahé, když je srovnáme s jinými objektivy. Tyto se dají koupit i okolo 10.000 korun, dražší potom okolo 20.000 korun. Ale už za deset tisíc dostanete kvalitní objektivy se zvětšením 1:1. Navíc se v poslední době rozmohla móda netradičních makroobjektivů jako třeba Laowa 15mm f/4 se zvětšením 1:1 – normálně mají makroobjektivy ohnisko okolo 100 mm.

Makroobjektivy mají několik výhod, které vyplývají z faktu, že jsou přímo navrženy na focení makra. Takže vše funguje automaticky, často mají optickou stabilizaci obrazu, potěší ostření, které bývá často rozděleno na více rozsahů. Například můj objektiv může ostřit od 30 cm do 50 cm; od 50 cm do nekonečna; a potom od 30 cm po nekonečno. To může být praktické při focení se silným zvětšením, kdy autofokus zbytečně nehledá na nekonečnu. Potěší i indikace zvětšení na stupnici zaostřené vzdálenosti.

Zásadní výhoda je ostření na nekonečno. Díky tomu jsou makroobjektivy vhodné třeba na produktovou fotografii nebo klidně i na portréty, aniž byste cokoliv museli předělávat.

Makroobjektiv má podobný výstup jako normální objektiv s mezikroužky, jeho výhodou je jen praktičtější použití s ostřením na nekonečno

Protože je tento článek hodně technický, tak se pustím do vysvětlování, že i makroobjektivy podobně jako mezikroužky snižují světlo, které dopadá na čip. Čím kratší je aktuální zaostřovací vzdálenost, tím méně světla dopadá na senzor, ale pozor – nemění se F-stops, ale T-stops. Pokročilí fotografové vědí, že to znamená, že clona (F-stops) zůstává otevřená stále stejně, takže se nemění hloubka ostrosti. Mění se pouze T-stops, tedy aktuální množství světla dopadající na senzor, takže je potřeba si hlídat čas i ISO. Tohle je ne nepodobné situaci okolo mezikroužků, které také ztrácejí T-stops při menší zaostřovací vzdálenosti (tedy větším zvětšení).

Plusy

Minusy

Okem praktika

Vzhledem k tomu, že rád fotím makro a že jsem hodně používal nebo stále ještě používám téměř všechny metody popsané výše, řeknu k tomu několik svých praktických poznámek. Prvně – nikdy jsem se neodhodlal k použití reverzního kroužku. Důvod je strach o zadní optický člen na mém objektivu. Už několikrát se mi stalo, že jsem při focení makra předkem objektivu narazil do všeho možného. Člověk nahání brouky, motýly a všelijaký hmyz a přehlédne při tom vše ostatní. Naštěstí jsem měl vždy nasazený filtr (silně doporučuji!), takže se objektivu nic nestalo.

Hodně dlouho jsem fotil se starým objektivem s clonovým kroužkem a mezikroužky bez přenosu. Samozřejmě z toho byly i celkem hezké fotky, ale praktické zacházení bylo špatné. Navíc mám starý zoom objektiv se špatnou světelností (tma v hledáčku), ale možná úplně nejvíc mi vadí jeho špatné optické vlastnosti. Na fotkách jde poznat, že objektiv není moc ostrý a ještě při tak velkém zvětšení to není to pravé ořechové. Třeba se Zeissem 50mm to byla příjemná kombinace.

Nikon 50mm f/1.8G + mezikroužky + blesk s difuzérem

Velkou výhodou mezikroužků je, že umožňují i s velmi levným objektivem větší zvětšení než 1:1. To je paráda, pokud je fotograf hračička. I proto jsem se rozhodl pořídit si mezikroužky s přenosem. Třeba na Nikonu 50mm f/1.8G udělají zvětšení 1,5:1, což je super a vzhledem k dobré světelnosti se mi i dobře ostří. Takže můžu mezikroužky s přenosem jedině doporučit.

Vedle toho vlastním i makroobjektiv. Proč? Důvodem je jeho praktičnost. Někdy se stane, že nepotřebujete zvětšení 1:1, ale jen 1:2. Pokud máte nasazené mezikroužky, nezbývá vám než je rozebrat a jeden nebo dva kroužky ubrat, aby se prodloužila minimální zaostřovací vzdálenost. Nic z toho s makroobjektivem dělat nemusíte, prostě jen jdete dál od snímaného objektu. S makroobjektivem můžete chvíli fotit detaily, potom poodejít a následně zase fotit detaily. Proto si třeba nedokážu představit produktovou fotografii s mezikroužky. Neustále byste je museli měnit, sundávat a nasazovat.

Nikon 50mm f/1.8G + mezikroužky + blesk s difuzérem

Naopak na mezikroužky nedám dopustit, když potřebuju maximální zvětšení. Také jsou vhodné kvůli skladnosti. Třeba na dovolenou se fotograf nemusí tahat s makroobjektivem, ale postačí mu lehké kroužky na makro a makroobjektiv může udělat z jakéhokoliv objektivu.

Závěr

Makro Cena Praktičnost Ostří na nekonečno Automatické funkce Univerzálnost použití na více tělech/objektivech
Reverzní kroužek + -- – – –
Předsádka + +/- – + –
Mezikroužky bez přenosu + – – – +
Mezikroužky s přenosem +/- +/- – + +
Makroobjektiv – ++ + + +

Všechny výše popsané možnosti mohou sloužit velmi dobře, a tak je objektivně velmi těžké říct, že je jedna z nich lepší než jiná. Každá má svá pluska i minuska. Záleží na preferencích fotografa.