Recenze: 7 dní s Full Frame objektivem Zeiss Milvus 50mm f/1.4

Když fotograf nasadí nějaký z drtivé většiny objektivů, může hned vyrazit na lov a začít cvakat. Má k tomu nejlepší předpoklady – rychlé automatické ostření a pravděpodobně i kvalitní optickou stabilizaci, která ho může zachránit v ošemetných případech. Když ale nasadí Zeiss Milvus 50mm f/1.4, jakoby se najednou zastavil čas. Proč? On totiž nemá ani automatické ostření.

Najdete v ? e-shopech
Najdete v ? e-shopech

Den první – ergonomie, ostření

Každý, kdo o značce Zeiss aspoň někdy slyšel, pravděpodobně ví dvě věci. Objektivy jsou ostré jako břitva a plně manuální. Zeiss nehraje na kompromisy, jeho objektivy musí být dokonalé. Opticky, konstrukčně, vzhledově i pocitově. Na druhou stanu nemají ostření, žádné optické stabilizace a dokonce disponují i clonovým kroužkem.

Krátké upozornění – testoval jsem verzi pro Nikon, ta pro Canon se může lišit v detailech.

Když jsem objektiv vybalil z krabice, ihned mě upoutaly dvě věci. Že je těžký a že má „cooldesign. Důvod obou věcí se skrývá v jednom parametru – celé tělo je kovové, dokonce i sluneční clona. Rozměrově se nevymyká své třídě. Navíc je dílensky dokonale zpracovaný.

Po nasazení na tělo – Nikon D610 – jsem si uvědomil, že mi chybí všechny ty přepínače. Normálně jsem zvyklý je neustále kontrolovat, ale tato povinnost najednou odpadla. Proto jsem se zaměřil na ostření. Už předem mi bylo jasné, jak to bude obtížné.

Díky tomu, že má Zeiss dlouhé roky zkušeností s výrobou objektivů s manuálním ostřením, nemůže nikoho překvapit, že ví, jak na to. Asi tři čtvrtiny těla objektivu tvoří ostřící prstenec. Ten je z části pogumovaný, navíc je na něm propracovaná stupnice hloubky ostrosti. Ta ji ukáže na všech clonách.

Zeiss navíc úplně přesně trefil tuhost otáčení prstence. Jde lehce, ale pochybuji, že se může stát, aby si s ním fotograf otočil omylem. Na první vyzkoušení se mi nezdál rozsah, jak moc se ostřící prstenec otáčí – přesně 225°. To je opravdu hodně, pokud jsem chtěl přeostřit z blízka na nekonečno, musel jsem si ukroutit ruku nebo „ručkovat“. Za co však musím Zeiss pochválit, jsou pevné konce ostřícího prstence – pokud zaostříte na nekonečno nebo nejkratší zaostřitelnou vzdálenost, už nemůžete dál.

Když jsem vyrazil na první focení, všiml jsem si jedné věci. Normálně automaticky sundávám u objektivů sluneční clony, často abych zachytil odlesky. Jenže u Zeissu Milvus 50mm f/1.4 jsem ji ponechal na svém místě. Bez ní vypadá jako každý jiný objektiv, ale s ní má – jak jsem to nazval – kosmický design.

Sluneční clona je kovová, což by teoreticky mohlo vést k paradoxnímu problému. Kdyby byla vevnitř lesklá, objektiv by zachytával kupu odlesků navíc. Konstruktéři ale mají hodně zkušeností, a tak celou vnitřní stranu sluneční clony potáhli semišem. Může to na první pohled působit bizarně, ale objektiv s ním nevypadá jako pracovní nástroj, ale jako něco, co se zavře do vitríny a co má být na ozdobu.

Chvíli jsem ho nechal houpat na krku. I přes kovovou konstrukci je v mezích, kdy ještě netlačí fyzicky. Spíše tlačí na fotografa po psychické stránce, aby už začal fotit. Tak vzhůru do toho!

Jako první jsem si vybral statické objekty. Jinými slovy jsem zjistil, že není moc dobrý na makro. Disponuje 0,15násobným zvětšením.

Stejně tak není dobrý na architekturu ani cokoliv výrazně v pohybu. To je velká škoda, protože na Full Framu jsou pevné padesátky většinou univerzální a často slouží k prosté reportážní fotografii. U Milvusu by si ale fotograf nejspíše ukroutil ruku. Ale po zaclonění se i takto použít dá.


Samozřejmě je jako dělaný na portréty. Ze začátku jsem si vybral zvířata. Pomalá zvířata. Ty fotograf nenudí tím, že se pořád vzteká, že má špatně zaostřeno a vlastně i rozumně pózují. Až při této činnosti jsem pochopil, že ostřící prstenec prostě musí mít tak velký rozsah otáčení. Je totiž neuvěřitelně přesný.

Poznámka – všechny pořízené fotografie byly vyfoceny bez zapnutých korekcí (vinětace, zkreslení) ve foťáku. Ani v postprocessingu jsem tyto chyby neopravoval. Všechny fotky byly vyvolány z RAWu. Při focení do JPEGu foťáky většinu optických chyb opravují.

Testováno na:

  • Nikon D610

Den druhý – optická kvalita, aberace, vinětace

Musel jsem si dokázat, že je pravda, co jsem si myslel dříve – že je objektiv ostrý jako břitva. Šel jsem tedy fotit svou tradiční scénu pro širokoúhlejší objektivy.

Žádné překvapení se nekonalo – objektiv je spektakulárně ostrý. Je jedno, jestli je zaostřený objekt (a on musí být opravdu precizně zaostřený kvůli minimální hloubce ostrosti) na okraji či ve středu snímku. I když bych se zde mohl rozepisovat, myslím, že není potřeba. Od otevřené clony až po f/11 je obraz jako břitva a nebojím se říct, že by tomu nebylo jinak na zrcadlovkách s extrémním rozlišením.

Zrovna jsem se díval i na chromatickou aberaci a popravdě jsem si nebyl moc jistý, jestli tam opravdu je, nebo není. Když jsem viděl i další fotky, zjistil jsem, že tyto scény jsou málo kontrastní. Na větších přechodech světlo/tma se objevuje a je celkem výrazné (vizte první snímek v závěrečné galerii).

Vyfotil jsem i snímky jednotně osvětlené scény kvůli vinětaci. Na plně otevřené cloně se mírné ztmavení rohů objevuje, přičemž je postupné. Po přiclonění na f/2 je obraz na okrajích mírně světlejší. Na f/2.8 už vinětace téměř úplně mizí.

Až tady jsem si uvědomil, že objektiv vinětuje o trošku více, než jsem si předtím myslel. Prošel jsem si další snímky a zjistil, že v praxi vinětace není až tak velký problém, téměř není vidět. Navíc při portrétování lehce navádí oko do středu snímku, což je v některých situacích ku prospěchu věci.

Najdete v ? e-shopech
Najdete v ? e-shopech

Den třetí – produktová fotografie

Recenzování není jen o chození po venku, hledání zajímavých exteriérů, interiérů pro portrétování. Někdy je potřeba udělat i trošku méně kreativní práci jako třeba produktové snímky. A to i vzhledem k nepřízni počasí byla náplň mého třetího dne se Zeissem Milvus 50mm f/1.4.

produktov? fotografie

Normálně používám makro devadesátku, protože pokryje většinu situací a zvládne detaily. Pro jednou jsem se ale rozhodl udělat změnu a zkusit Zeiss. Padesátka je na produktové snímky optimální, dobrá světelnost se hodí pro určité situace, kdy je potřeba rozmazané pozadí, pouze s příliš detailními záběry se moc nedá počítat.

Už při prvním focení jsem si znova potvrdil, že 225° rozsah ostřícího prstence je velmi praktický. Nakonec jsem se rozhodl udělat i krátké video, kdy pomalu otáčím prstencem. Na něm můžete vidět, že zaostřit na milimetr přesně není žádný problém.

Když jsem v mezičase použil svou pevnou devadesátku na detaily, musel jsem se zhrozit. Drobně pootočení ostřícího prstence znamenalo přeostření klidně o desítky centimetrů. Po přechodu ze Zeisse se s ním nedalo manuálně ostřit.

Proto jsem se zase vrátil k padesátce, abych konstatoval, že není vůbec špatnou volbou pro produktovou fotografii.

Na stálé scéně jsem si ale všiml lehkého „Focus breathe“. To znamená, že se mírně mění ohnisko při přeostřování, jde to vidět na videu výše, což je zachycené lépe než na fotkách.

Den čtvrtý – zkreslení, noční scéna

Zatím jsem si na fotkách žádného zkreslení nevšiml a čtvrtý den jsem se to rozhodl ověřit. I když se to nezdá, pro portrétní objektiv je nadmíru důležité, aby neměl žádné velké zkreslení, protože nepravidelně zdeformované tváře lidí vypadají hůře než více pravidelné deformace architektury.

I v tomto ohledu jsem si byl poměrně jistý z předchozích snímků, že se zde žádné velké zkreslení neobjeví. To se mi potvrdilo s tím, že objektiv produkuje opravdu mírné soudkovité zkreslení. Ale rozhodně nikterak významné, aby se muselo upravovat.

Než jsem se pustil do opravdových portrétů, musel jsem otestovat poslední věc – noční scénu. Přiznám, že pro mě byla záhada, jak se objektiv bude ovládat v noci. Připomínám, že nemá optickou stabilizaci ani automatické ostření. Namísto stabilizace pomůže stativ, ale na ostření jednoduchý lék není.

Když jsem se sám pokusil o noční portrét, neobešel jsem se bez stativu. A to nejen kvůli absenci stabilizace, ale hlavně kvůli ostření. Sebemenší pohyb a hloubka ostrosti se pohne mimo vytoužené oči. Já jsem u sebe zrovna neměl žádný zdroj světla, takže jsem využil pouliční lampu. Ale pokud ho máte, můžete zaostřit s ním. V úplné tmě je ostření nemožné.

Pokud máte „poslušného“ fotografovaného, který se nehýbe, můžete si zkusit „zaexperimentovat“. S výbornou světelností by mohl být zajímavý portrét v opravdu špatných světelných podmínkách – třeba kousek za městem, kde přímo nesvítí pouliční osvětlení. Ale stativ a příruční světlo je zde podmínkou.

Pochopitelně jsem vyzkoušel i tradiční noční scénu na vyšší clonu. Objektiv zde nemá žádný problém, pouze hvězdička okolo silných světelných zdrojů není nikterak zajímavá.

Zeiss Milvus 50mm f/1.4 by měl excelovat v bokehu, výborná světelnost, vyšší ohnisko a devítilamelová clona jsou jasné náznaky. Pozadí je rozostřené hezky, světelné kolečko je hezky plné, jedinou výtku může sklidit jen za trošku roztřepený a namodralý okraj.

Najdete v ? e-shopech
Najdete v ? e-shopech

Den pátý – makro, pokus dvě

Pokud nemáte k dispozici vnitřní ateliér, déšť při testovaní takového objektivu jako Zeiss vždy trošku zamrzí. Na druhou stranu je to zároveň čas, kdy se člověk může zamyslet a s objektivem provádět i nějaké ty ztřeštěnosti.

původní makro

Jako například nasadit ho na manuální mezikroužky. To rozhodně není primární použití objektivu, ale když už se mezikroužky za pár stovek člověku válí doma, tak proč je nevyzkoušet? Zeiss má v tomto případě výhodu clonového kroužku.

Pokud byste použili s manuálními mezikroužky (bez přenosu) jakýkoliv objektiv bez clonového kroužku, clona se zasekne na nejhorší hodnotě a nevyfotíte nic. Abyste mohli nastavovat clonu, je potřeba koupit mnohem dražší mezikroužky s přenosem. Krátce k tomu, co že to ty mezikroužky jsou – nasazují se mezi objektiv a tělo a zkracují nejkratší zaostřovací vzdálenost, takže se používají na makro.

makro s mezikroužky

Díky nim v podstatě můžete jen za pár set korun rozšířit pole působnosti objektivu a výsledné fotky jsou krásně ostré – díky výborné optické kvalitě a světelnosti (ještě krátká poznámka – mezikroužky mírně snižují světelnost objektivu).

Den šestý – konečně portréty a zase to ostření

Před tím, než jsem šel s objektivem na reálné focení portrétů, říkal jsem si, že se Zeissem se jakoby zastaví čas. Fotograf necvaká jednu fotku za druhou, hezky si nastaví vše potřebné, potom cvak a vyjde mu dokonalá fotka. Tak jsem chápal filozofii Zeissu a moc se mi líbila. Zatím to tak vždy probíhalo, takže jsem předpokládal, že to tak bude i nadále.

Nebylo. Pokud se focený člověk pohybuje, nejdříve si fotíte poklidně, minimálně dokud se nepodíváte na fotky a nezjistíte, že je většina špatně zaostřená – třeba jen více na vlasy nebo zase na nos. Určitě si řeknete, že na manuálním ostření nemůže být nic těžkého, přeci jen jste párkrát přepnuli svůj objektiv na manuál a byly z toho dobré fotky.

To jsem si říkal i já. Na manuál jsem fotil i s výbornou 105mm f/1.4 od Nikonu, a to hlavně v situacích, které autofokus nezvládal. Taky fotím na manuál makro a tam je zatraceně malá hloubka ostrosti. Nechci být tedy zlým prorokem, ale pokud není fotograf na manuální ostření opravdu zvyklý, začátky mu budou činit potíže. A potom namísto toho, aby si focení v klidu vychutnal, jen cvaká jako o život, aby aspoň jedna fotka byla správně zaostřená.

Navíc při portrétování mám nejraději zachycování momentů. Fotografovaný člověk něco udělá, na sekundu setrvá v ideální pozici a to je přesně doba, kdy on i fotograf chce uslyšet cvaknutí. Jakmile se tak nestane, focený člověk tuší (nebo mu to fotograf řekne), že zrovna teď zaujímá dobrou pozici a má v ní setrvat, protože by z toho byla dobrá fotka. Takže v té pozici zůstane o chvíli déle, ale už to dělá neautenticky, trošku násilně a nemá to původní kouzlo.

Tím ale rozhodně nechci říct, že máte manuální ostření pustit k vodě a vybírat objektivy jen s autofokusem. Popsal jsem pocity někoho, kdo s manuálním ostřením teprve začíná. Jsem pevně přesvědčen, že s manuálním ostřením se dá dosáhnout mnohem lepší zaostřovací úspěšnosti než s automatickým ostřením, pouze fotograf potřebuje mnoho zkušeností.

Když se přepnu do profesionálnější pózy, jakmile si na Zeiss zvyknete, ostření jde celkem samo. Jednoduše si najdete zaostřovací bod, počkáte na znamení a cvaknete. Problémem potom zůstávají jen fotky za silnějšího protisvětla, kde zkrátka není na hledáčkový informační displej vidět.

Den sedmý – městské focení a loučení

Poslední den jsem vzal Zeisse na procházku po Brně. To se neukázalo jako úplně dobré rozhodnutí, protože když jsem se podíval do hledáčku a namířil jsem objektiv na budovu, tak jsem foťák musel zase vypnout. Padesátimilimetrové ohnisko v kombinaci s často malými prostory, kdy jsem nemohl od velkého objektu dál, se do města nehodí.

Nicméně na reportážní foto, případně kreativní záběry s malou hloubkou ostrosti je možné objektiv použít. Zde však záleží na tom, jak komu tento objektiv sedne a zdali fotí akčnější reportáž, při které se může setkat s problémy s rychlým manuálním přeostřováním.

brno vyfocene objektivem Carl Zeiss Milvus 50mm f/1.4

Architektura tedy nebude doménou Zeissu, což si ani nenárokuje. Nicméně by byla škoda to nezkusit. Na nějaké zajímavé situace se však přeci jen hodí, a tak se vyplatí ho mít pověšený na krku, než aby byl schovaný v brašně.

brno vyfocene objektivem Carl Zeiss Milvus 50mm f/1.4�

To už ale přišlo loučení a předání dál po redakci. To byl zároveň i čas na finální zhodnocení. Mé subjektivní hodnocení vždy zahrnuje hlavně to, jak se těžko s objektivem loučím. Když to spočítám, Zeiss je mé třetí nejtěžší loučení – po prvním  Nikkoru 8–15mm FishEye a druhém Nikkoru 105mm f/1.4.

? lze pořídít v ? českých e-shopech za cenu ? – ?
(Zdroj: Heureka.cz)

Druhým faktorem je, zdali bych si objektiv koupil. A zde už se dostávám i hodně do objektivního hodnocení, protože zde zvažuju všechny kvality i chyby objektivu, jeho cenu a hlavně konkurenci. Ta je velmi málo početná. Hledám totiž objektiv bez optických vad, s vynikající ostrostí a v ceně okolo 30 tisíc korun.

? lze pořídít v ? českých e-shopech za cenu ? – ?
(Zdroj: Heureka.cz)

V podstatě hned musím vyloučit pevné padesátky Nikonu i Canonu – obě f/1.4 jsou staršího data a podle mých zkušeností i znalostí nedosahují takových kvalit jako Zeiss. Nemohu doporučit ani Nikkor 58mm f/1.4 pro Nikonisty, Tamron 45mm je sice stabilizovaný, ale zase má clonu jen f/1.8.

? lze pořídít v ? českých e-shopech za cenu ? – ?
(Zdroj: Heureka.cz)

? lze pořídít v ? českých e-shopech za cenu ? – ?
(Zdroj: Heureka.cz)

Na place tedy zůstává jen Sigma 50mm f/1.4 ART. Tato kráska stojí dvacet tisíc korun, což je o deset tisíc méně než Zeiss. Má automatické ostření a výbornou kvalitu obrazu. Bohužel jsem ji zatím detailně netestoval, ale doufám, že bude v dalším balíku s objektivy, co mi dorazí.

? lze pořídít v ? českých e-shopech za cenu ? – ?
(Zdroj: Heureka.cz)

? lze pořídít v ? českých e-shopech za cenu ? – ?
(Zdroj: Heureka.cz)

I když se to tak na první pohled nemusí jevit, mezi Sigmou a Zeissem to je poměrně zapeklitý souboj. V terminologii aut to je jako byste vybírali mezi rychlým Dodgem s vynikajícím poměrem cena/výkon. Jenže za rozumný příplatek byste si mohli koupit Porsche. A kdo nechce Porsche, že ano?

Najdete v ? e-shopech 
Najdete v ? e-shopech 
 

Navíc tohle „Porsche“ je jedním z nejlevnějších modelů své značky na trhu a přeci má na sobě ten skvostný nápis, který poukazuje, že patří do luxusní třídy. Vždyť za další objektivy Zeissu klidně zaplatíte sto tisíc a více. Takže Zeiss 50mm f/1.4 se dá považovat za levný vstup do rodiny Zeiss. A to je hodně velké lákadlo.

Plusy:

  • Výborná optická kvalita
  • Minimum optických vad
  • Kvalitní kovové zpracování
  • Věhlasná značka

Minusy:

  • Manuální ostření

Za půjčení děkujeme společnosti Zeiss!

Galerie

brno vyfocene objektivem Carl Zeiss Milvus 50mm f/1.4

brno vyfocene objektivem Carl Zeiss Milvus 50mm f/1.4

brno vyfocene objektivem Carl Zeiss Milvus 50mm f/1.4

brno vyfocene objektivem Carl Zeiss Milvus 50mm f/1.4 brno vyfocene objektivem Carl Zeiss Milvus 50mm f/1.4

brno vyfocene objektivem Carl Zeiss Milvus 50mm f/1.4

brno vyfocene objektivem Carl Zeiss Milvus 50mm f/1.4

Najdete v ? e-shopech 
Najdete v ? e-shopech 
 
     

Líbil se vám článek?

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Obsah článku

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Nejčtenější články:

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace