Ve druhé polovině června naše fotoexpedice vyráží opakovaně na sever Indie do Ladaku, vysokohorské oblasti přezdívané "Malý Tibet". Zdejší krajina, lidé, zvířata...to je ráj pro fotografy. Pohybujete se však v nadmořské výšce nad 3500 metrů a rovněž tak trochu na horké půdě. Ladakh totiž sousedí s Čínou a Pákistánem a patří do "nepokojného" regionu Džammú a Kašmír.
Ladak, v překladu Země zářících sedel, je vyprahlá oblast ležící v monzunovém stínu za hlavním hřebenem Himálaje v Indii, na hranici s Tibetem a Pákistánem, je součástí indického státu Džammú a Kašmír. Telefonní signál na našich mobilech jsme tu hledali marně, navíc pár dní po našem příjezdu v červnu 2017 přestal z důvodu zhoršené situace v Kašmíru fungovat i internet. Potkáváte se tu s vysokou koncentrací vojenských základen, také kontroly na letišti jsou přísnější než obvykle.
Přiletět do hlavního města Leh znamená ocitnout se náhle v nadmořské výšce nad 3500 metrů. To už může hrozit horská nemoc, a tak první dny odpočíváme, pijeme, odpočíváme …pijeme litry vody.
Domek na lince světla, kterou vytvořily poslední paprsky zapadajícího slunce u jezera Tso Kar.
HDR (bracketing +/-2EV z ruky), ohnisko70mm, clona 11, ISO 2000, Canon 6D
Ve vyprahlé pustině Ladakhu se vše odehrává především okolo řek. Ty jsou tu čtyři největší: Indus, Shyok, Zanskar a Suru. Krajina je tu drsná, stovky kilometrů vysokohorské pustiny, občas se zrcadlí tyrkysově modrá jezera. Na náhorní plošině blízko hranice s Tibetem jsme navštívili jezera Tso Kar a Tso Moriri, obě leží ve výšce nad 4500 metrů, obě nás šokují drsností přírodních podmínek.
Břehy jezera Tso Kar jsou pokryté solí, přezdívku má „Bílé jezero“
HDR (bracketing +/-2EV z ruky), Samyang 14mm, clona 11, ISO 100, Canon 6D
 |
 |
Jezero Tso Moriri nacházející se ve výšce 4550 metrů je původem ledovcové, o délce 19 kilometrů. V současné době se voda jezera ale stále více zasoluje. Dostanete se sem terénním automobilem a potřebujete tu zvláštní povolení, vzhledem k blízkosti s Tibetem.
Jezero Tso Moriri je obklopeno Himálajskými vrcholky
HDR (bracketing +/-2EV ze stativu), 200 mm, clona 13, ISO 100, Canon 6D
Cestou do vesničky Korzok, ležící na jeho pobřeží, jsme potkávali stovky „pašmín“, kašmírských koziček, ty se vyskytují jen v těchto nadmořských podmínkách oblasti Himálaje. Mají vysoce ceněnou a výhřevnou vlnu, zvláště z chloupků pod bradou.
Kozička pašmína žije ve vysoké nadmořské výšce, jako je Himálaj
42 mm, clona 11, ISO 800, Čas 1/500s, Canon 6D
 |
 |
 |
 |
Teploty u himálajských jezer jsou velmi rozdílné, přes den může být až 30°C. Zato v noci, především v zimě, až rekordních –40°C. Říká se, že tu najednou můžete mít i popáleniny (na slunci) i omrzliny (ve stínu). Není divu, že lidé v Himálaji využívají slunečního světla do posledních okamžiků. Obyvatelé vysokohorských vesnic se večer sejdou na kus řeči právě na místě posledních paprsků.
Opakem je ráno. Po chladné noci, dříve než jaci (vysokohorské krávy) vyrazí do kopců, je potřeba podojit je ještě za prvních paprsků.
 |
 |
Oblast jezer dokola obklopených vysokými horami má velkou výhodu pro noční fotografii. Zde je navíc minimální světelné znečištění. Měli jsme štěstí, byla jasná obloha a měsíc v NOVu. Mohli jsme fotografovat mléčnou dráhu a nebo dráhy hvězd. Pro mléčnou dráhu stačily časy okolo 20 sekund.
Mléčná dráha v oblasti Himálaje, kde je minimální světelné znečištění a měsíc byl v novu
Samyang 14mm, clona 2,5, ISO 6400, čas: 20s, Canon 6D
Roztočit hvězdné dráhy pořádně, na to jsme čekali u stativu a potmě i hodinu. Je potřeba podle vodováhy vyvážit objektiv do vodorovné roviny, jinak můžou být místo kružnic elipsy. Abychom dostali soustředné kružnice, namířili jsme naše objektivy na Severku. Ta je v jejich středu.
Dráhy hvězd, mířeno na Polárku, pak jsou soustředné kružnice, měsíc byl v novu
Samyang 14mm, clona 5, ISO 160, čas: 3162s, Canon 6D, dálková spoušť
Bez paralaktické montáže fotit v noci panorama nebylo jednoduché, v hledáčku ani na displeji nic nevidíte. Jenže mít celý oblouk mléčné dráhy, to jsme prostě museli aspoň zkusit. Ještě, že byl s sebou dostatečně široký a světelný objektiv (Samyang 14/2,4), a tak stačily 3 snímky na šířku a povedlo se. Fotili jsme brzy po západu slunce, kdy je mléčná dráha poměrně nízko nad obzorem. Během noci putuje a máte ji stále výš nad hlavou.
Mléčná dráha – panorama ze 3 snímků – brzy po západu je ještě nízko nad obzorem
Samyang 14mm, clona 2,5, ISO 6400, čas: 20s, Canon 6D
Mezi tři nejkrásnější jezera Ladakhu patří určitě Pangong Tso, nejen díky tyrkysově modré barvě vody a zajímavě oranžově zbarveným horám okolo. Podobně jako předchozí Tso Kar a Tso Moriri se nachází ve výšce nad 4000 metrů, unikátní třeba je, že ho obklopují vysoké himálajské vrcholky nebo má úzké ostrůvky, tzv. kosy. Jedná se dokonce o největší jezero v Himálaji, jehož jedna třetina se nachází v Indii (Ladakhu) a zbývající dvě třetiny leží v Číně (Tibetu). Je dlouhé 134 kilometrů a v nejširším místě 5 kilometrů široké. Jezera jsou slanější než sladká voda, ale nejsou tak slaná jako voda mořská. Přesto v této brakické vodě nic nežije.
Pro vjezd do oblasti k jezerům Pangong, Tso Moriri nebo Tso Kar je potřeba si předem vyřídit v Lehu povolení.
Západ slunce u jezera Pangong
65 mm, clona 9, ISO 400, Čas 1/400s, Canon 6D
 |
 |
25 mm, clona 9, ISO 200, Čas 1/125s, Canon 6D
POKRAČOVÁNÍ: LADAK – ÚDOLÍ NUBRA PŘES SEDLO KHARDUNG LA