Fotoaparát.cz

Recenze Tamron 28-300mm f/3,5-6,3 Di VC PZD

I když s nimi nemusíte souhlasit, mnoho fotografů chce, aby se jim překrývala ohniska všech objektivů. Zkrátka jsou rádi, když mají k dispozici správný počet milimetrů. Často to ale znamená tahat s sebou spoustu objektivů a stejně některý bude chybět. Řešením může být třeba Tamron 28-300 mm, který pokryje většinu důležitých úhlů záběru.

Úvod

Objektivy s extrémně velkým rozsahem ohnisek jsou velmi specifické. Nenabídnou dobré hodnoty clony a taktéž objevíte kompromisy v optické kvalitě. Co je ale hlavní – musí sednout fotografovu stylu. Více jsem se o tomto rozepsal u konkurenčního Nikonu 28–300 mm. Poslední konkurencí Tamronu je pouze Canon 28–300 mm, který však stojí okolo 45 000 korun.

Testováno na:

Poznámka – všechny pořízené fotografie byly vyfoceny bez zapnutých korekcí (vinětace, zkreslení) ve foťáku. Ani v postprocessingu jsem tyto chyby neopravoval. Všechny fotky byly vyvolány z RAWu.

Design a ergonomie

Když zvážíme velký rozsah ohnisek, objektiv nabídne celkem kompaktní rozměry. Rozhodně je znatelně menší a lehčí než konkurenční Nikon 28–300 mm. Důvodem je mimo novější výrobní technologie i mírně horší světelnost. Oproti f/3.5–5.6 u Nikonu má Tamron jen f/3.5–6.3.

Vychází z moderního designu posledních objektivů Tamronu. Disponuje dvěma gumovými kroužky, ten menší a blíže k tělu slouží k ostření, má plynulý chod, je dostatečně citlivý, neklouže, ale nemá pevné zarážky na konci. Druhý kroužek je významně větší a mění ohnisko. Pohyb má dobrou tuhost a navíc lze zamknout na nejkratším ohnisku. Důvod je prostý, přední optický člen se při ostření značně vysouvá.

Pokud zazoomujete až na 300 mm, těžiště se nikterak výrazně neposouvá dopředu. To je dáno i plastovou konstrukcí. Vysunutí je však výrazné, objektiv se prodlouží zhruba dvojnásobně. Právě proto je pojistka proti vysunutí užitečná. Objektiv se sice ve většině situací sám nevysouvá, ale pokud se zoom vychodí, do budoucna se tak stávat může.

Na těle objektivu se nacházejí i další dva přepínače. Jeden AF/MF – tedy mění ostření z automatického na manuální a obráceně. Další zapíná optickou stabilizaci obrazu. Také zhruba ukazuje zaostřenou vzdálenost.

Parametry:

Optická soustava

Konstrukce zahrnuje celkem 19 členů v 15 skupinách. Součástí jsou i čtyři asférické a čtyři LD (low dispersion, jeden XR a jeden UXR člen mající za úkol snížit zkreslení, chromatickou aberaci a další optické vady. Minimální zaostřovací vzdálenost činí skoro 0,5 metru, což v kombinaci s nejdelším ohniskem dělá 0,28násobné zvětšení. To je obstojné, ale na makro objektivy to ani zdaleka nestačí.

Kruhovitá clona má sedm čepelí a podle ohniska dosahuje minimálních hodnot f/3.5 až 6.3, ty nejvyšší se pohybují mezi f/22 až f/40. Kulatá clona potom zvládne solidní bokeh, ale jen na největší přiblížení, nejnižší clonu a nejkratší zaostřitelnou vzdálenost. Ale o tom více v samostatné kapitole.

Úhel záběru

Není tajemstvím, že v této oblasti bude objektiv vynikat. Pro full frame činí úhly záběru 75°- 8° 10’, pro APS-C potom 53°- 5° 20’. Jak to vypadá pro full frame v praxi, se můžete podívat na obrázky níže. Jsou foceny tak, aby byl snímaný objekt na snímku stejně velký za použití obou krajních ohnisek, přičemž jsem to fotil s různou vzdáleností od objektu.

Testy optického výkonu

Test jsem provedl na Nikonu D610 za použití stativu, předsklopení zrcátka a dálkového ovládání. Výřezy označené jako „Střed“ pocházejí ze středu snímku (± pár procent pro zachycení scenérie pro lepší vyhodnocení), ty označené jako „Okraj“ nepochází z úplného rohu, ale z dolního/pravého okraje a ještě byly posunuty mimo střed dané hrany. Je to z praktického důvodu – úplný roh tvoří jen pár procent z plochy snímače, kdežto tato část vypovídá o větší ploše.

Na nejširším ohnisku v RAWu můžeme vidět silnou vinětaci. V porovnání s Nikonem 28–300mm je však mírně nižší, díky čemuž vypadá lépe i celková kresba. Také má mírně lepší kontrast. Vinětace se zhoršuje směrem k okrajům, nezlepšuje se cloněním. To však mírně pomáhá s kresbou – až do f/11, od f/16 se začíná projevovat difrakce.

Na 50mm je kresba příjemně ostrá, jak ve středu snímku, tak na okrajích. Rozhodně zlepšení oproti Nikonu. Dobrou zprávou je i nízká úroveň chromatické aberace, ta se objevuje ještě na okrajích, na středu již téměř není. Zlepšuje se až do clony f/8, od f/16 se zase objevuje difrakce.

Na 100 milimetrech je situace velmi podobná. Chromatická aberace v podstatě zmizela, a to i z okrajů. Ostrost je také velmi dobrá, subjektivní porovnání s Nikonem vyznívá v drobný neprospěch pro Tamron. Objektivně jsou si výsledky hodně podobné. Výsledky jsou slušné už od otevřené clony a zlepšují se zase až k f/8, kde je kresba nejpříjemnější.

Třistamilimetrové ohnisko bylo nepříjemné zklamání. Nejhůře dopadl okraj, kde se na ciferníku objevily podivné artefakty. Bylo to dáno zřejmě přímým světlem, které prochází skrze hodinové ručičky a následně se odráží od bílého pozadí. Navíc to kazí viditelná chromatická aberace. Problém ale zasáhl jen danou lokalitu, což mohou dosvědčit i výřezy ze středu, které pocházejí ze stejných snímků. Ty jsou však zásadně lepší. Dále si zaslouží pozornost snímek se clonou f/8, ten je viditelně rozmazaný, i když byl focen zcela stejně jako ostatní, takže by neměl být rozmazaný vlivem roztřeseného foťáku. Možným vysvětlením je to, že kostel v tu dobu vyzváněl a mohl se roztřást, ale i vada kusu. To je důvod, proč jsem výřez v testu nechal. 300mm ohnisko je tedy znatelně horší než u konkurenčního Nikonu. Ve středu snímku je znatelná mírná chromatická aberace, kresba tam není ideální, ale ani špatná. Okraj není dobrý, je na něm patrná i vinětace a podivné artefakty.

Celkově lze říct, že optická kvalita není špatná, dokonce místy předčí i Nikon 28–300mm, ale rozhodně ne na dlouhém konci, tam konkurent exceluje. Obecně je lepší clonit pro lepší kresebné výsledky, nejlépe vypadá f/8, od f/16 je patrná difrakce a vyšší clony jsou špatně použitelné. Chromatická aberace je patrná hodně na nízkých ohniscích a na okrajích, postupně se snižuje, až je skoro nepatrná. Nad 100 mm se ale pomalu zvyšuje, až je na 300 mm poměrně vysoká.

Vinětace

Na nejširším ohnisku na nejnižší clonu (první snímek) je vinětace neboli ztmavení rohů běžná – podobná konkurenčnímu Nikonu. Po přiclonění na f/5.6 (druhý snímek) už není téměř vidět. Na vysokých ohniscích je však vinětace na velmi dobré úrovni. To potvrzuje třetí obrázek s 300mm ohniskem.

Zkreslení

I přestože objektiv „začíná“ na nepříliš širokoúhlých 28 mm, je na něm viditelné silnější soudkovité zkreslení. Na většině snímků nebude dělat moc velké problémy, ale doporučuji zapnout korekci ve foťáku a kontrolovat všechny snímky. Na dlouhém konci už poduškovité zkreslení není příliš výrazné, zde nebude činit zásadní problémy.

Makro

Když si pořídíte objektiv s velmi dlouhým koncem, možná budete očekávat solidní výsledky v makru. Přeci jen existují objektivy s 300mm ohniskem, jež umožňují 0,5násobné zvětšení. To ale není případ tohoto objektivu. 0,29× zvětšení je prakticky průměrná hodnota na univerzální zoom.

Noční scéna a odlesky

Pokud s Tamronem 28–300 mm budete chtít fotit v noci, nebudete s tím mít zásadní problém. Samozřejmě focení z ruky není ideální kvůli horší cloně, ale zase je zde optická stabilizace obrazu. Pokud jde o hvězdu okolo silných zdrojů světla, najdeme ji celkem pěknou. Občasně se objevují i odlesky. Při testovaní jsem se nesetkal s četnými ani velkými odlesky, takže zde Tamron (na rozdíl od konkurenčního Nikonu) odvedl opravdu dobrou práci.

Bokeh

Co je také důležité u noční scény, je bokeh. Ono výrazné kolečko má hodně parametrů a obecně je jejich hodnocení velmi subjektivní. Zde se projevuje hned několik neduhů. Prvním z nich jsou takzvané cibulové kroužky – tedy není jednolitý a objevují se tam vnitřní kolečka. Vzhledem k nižšímu počtu čepelí clony není ono kolečko ano zcela kruhové a nemá jasné kontury, také není příliš velké, což je dáno horší clonou.

Ostření

Na těle objektivu je přepínač automatického/ma­nuálního ostření. I pokud je nastavené na automatické, objektiv umožňuje manuální doostření. Pokud je zaostřeno špatně, je to spíše chyba foťáku a fotografa než objektivu. Ten je vesměs přesný a na tak dlouhý objektiv i poměrně rychlý. Ani s hlasitostí nebyl žádný problém, ostření bylo totiž příjemně tiché.

Optická stabilizace

Při koupi objektivu s horší světelností a delšími ohnisky je optická stabilizace rozhodně potřebná. Osvědčila se i u tohoto objektivu, naměřil jsem mírně nadprůměrný výsledek necelých 3 EV. To znamená, že po zapnutí v ruce udržíte téměř 8krát delší časy.

Závěr

Tamron 28–300 mm f/3.5–6.3 nahrazuje dřívější model se shodnými ohnisky i hodnotami clony. Co se však změnilo, je nové ostření, systém optické stabilizace nebo celé uspořádání optických členů. Snížil se počet čepelí clony o dvě.

Jedinou konkurencí zůstává obdobný Nikon 28–300 mm f/3.5–5.6 a Canon 28–300 mm f/3.5–5.6 L. V případě Canonu se jedná o konkurenci jen kvůli podobným ohniskům, cenově se jedná o zcela jinou ligu, prodává se totiž za cenu okolo 70 tisíc korun.

Pokud tedy vlastníte fotoaparát od Sony, na výběr moc nemáte a Tamron je jediný kandidát. U Canonu asi moc váhat nebudete vzhledem k markantním rozdílům. Těžké rozhodování budou mít hlavně zákazníci Nikonu. Tam se plusy a minusy míchají.

Plusy:

Minusy:

Z toho je patrné, že se fotograf s vybavením Nikonu rozhodne podle toho, co fotí. Pokud používá často dlouhá ohniska, nepohybuje se v prostředí, kde hrozí odlesky, využije lepší světelnost a nevadí mu zaplatit více, je Nikon lepší volba. Pokud naopak chce ušetřit, vadí mu odlesky, potřebuje například rychlé ostření a používá ohniska uprostřed, zase je lepší volbou Tamron.

Přečtěte si i náš přehledný článek o nejlepších základních zoomovacích objektivech pro full frame zrcadlovky, které jsou právě na trhu. Naleznete v něm zajímavé tipy a možnosti výběru, o kterých jste ani nemuseli uvažovat. Můžete se porozhlédnout ve všech našich recenzích univerzálních zoom objektivů pro full frame.

Za zapůjčení objektivu děkujeme společnosti Penta.

Galerie ilustračních snímků