Test fotoaparátu Nikon D3400

Nejnovější entry-level zrcadlovka Nikon má vynikající 24MPx čip, extra-dlouhou výdrž na baterii 1200 snímků a rozhraní SnapBridge. Je dost podobná předchůdci, něco se však přece jen změnilo - k lepšímu, ale i k horšímu. Napoví náš test.

Základní vlastnosti

Hned na počátku se nabízí otázka, co je v porovnání s předchůdcem jinak. Odpověď asi nepřekvapí, ale najdete ji až v dalších odstavcích. Dovolím si napsat, že výkon zrcadlovek v daného segmentu již není moc kam posouvat, proto použitý snímač je stále 24,2 Mpx CMOS bez optického antialiasingového filtru. Tento filtr se staral o „likvidaci“ moaré a tím do jisté míry rozmazával fotografie. Posuny ve zpracování obrazu a rozlišení čipu umožňují filtr odstranit a tím mít ostřejší fotografie. Takže použitý čip je zcela bez připomínek.

Protože i zde obraz zpracovává obrazový procesor EXPEED 4 jsou výkony fotoaparátu obdobné, jako u D3300. Video lze natáčet ve Full HD 1920×1080/60p a nejvyšší frekvence snímání při fotografování v plném rozlišení je 5 snímků za sekundu. Maximální dosažitelná hodnota ISO je dnes standardních ISO 25 600.

V dokumentaci se uvádí, že výdrž na jedno nabití je až 1200 snímků. U modelu D3300 je to jen 700. Takže tento rozdíl je velmi podstatný.

Vlastní tělo je zcela stejně malé jako D3300 – rozměry jsou  124 × 98 × 75­,5 mm. Slovo malé je zde proto, že menší je pouze jeden model Canonu (EOS 100D). Přesto se tělo drží dobře a většině uživatelů bude držení vyhovovat.

Najdete v e-shopech Nikon D3400 od Kč

Oproti modelu D3300 ubyl konektor pro externí mikrofon. To je špatně. GPS lze vyřešit po spárování s chytrým telefonem, BLE je integrován, což je plus. U D3300 cokoliv připojíte pouze volitelným modulem. To může být pro někoho rozhodující.

Navíc bohužel ze zadní stěny zmizelo čidlo pro užití infračerveného dálkového ovládání a to je pro mě velký nedostatek. Pro klasické IR DO tak musí stačit čidlo na přední straně gripu. Jen uživatel, který použije k ovládání telefon, to nepostřehne.

Hmotnost těla v porovnání s předchůdcem klesla o 35 gramů. Takže od verze D3200 celkem o 80 gramů. Přesto nemám pocit, že je to na úkor kvality. Ale neodpustím si poznámku – když mi má vlastní D70 spadla z metru hranou na beton, tak vydržela. U současných modelů bych tuto situaci zažít nechtěl.

Optický hledáček typu „pentamirror“ je také stejný: 95% pokrytí scény a zvětšení 0,85×. V hledáčku najdete veškeré potřebné informace.

Ovládací prvky jsou absolutně stejné. Změny zde jsou nulové.

Od verze D3200 se nezměnilo následující:

• 11 bodů AF (střední je křížový) 
• karta SD/SDHC/SDXC (UHS-I) 
• závěrka 1/4000–30s 
• USB 2.0, microHDMI, NTSC/PAL

Směrné číslo blesku je mi mírně záhadou. Nikon.cz i návod k použití dosah blesku určuje 7 resp. 8 metrů (v manuálním režimu). Předchozí verze má 12 a u zrcadlovek je směrné číslo obvykle vyšší než 10. Takže musíme věřit oficiálním zdrojům.

Kompletní specifikace D3400 najdete na webu Nikon.

Ovládání

Ovládání fotoaparátu je zcela totožné s předchůdcem. Tlačítka tedy najdete na stejných místech (osobně se mi to líbí) a jejich rozmístění je zřejmé z přiložených snímků.

Tradičně pro základní změny vyvoláme nabídku tlačítkem „i“, kdy po druhém stisku lze možnosti editovat. Jinak musíme hlouběji do menu přístroje.

Vlevo na přední straně je stále tlačítko Fn, pod které „schováte“ jednu z nabídek z Menu (např. ISO, WB, aktivace D-Lightingu).

Na hlavním otočném voliči opět najdeme režim Guide, určený absolutním začátečníkům. Ten vedle „protažení nastavením při focení“ funguje i jako nápověda pro nastavení fotoaparátu. Co se mě (opět tradičně) líbí je zobrazení nápovědy, co ta která funkce dělá po stisku tlačítka „?“.

Další polohy a tím i možnosti na voliči jsou již zcela obvyklé a najdeme je vlastně napříč značkami a modely. Tedy režimy P,S,A,M, efektový režim, který fotografii pod dané volby upraví a pak sada automatických přednastavených režimů (včetně automatického a automatického bez blesku).

Pokud byste chtěli, je možné v režimu prohlížení některé efektové filtry aplikovat na již uložený snímek. K tomu přidejte možnost úprav typu ořez, úprava D-Lightingu, rychlé vylepšení a další, které najdete v samostatné záložce. Takže upravovat již nafocené snímky lze v široké škále možností.

Objektiv AF-P DX NIKKOR 18–55mm f/3.5–5.6G VR

Použitý objektiv, který je dodáván s tělem za cenu pod 15 500Kč, je jako setový velmi dobrý. Ale, a to je ryze můj pohled na věc, zkrátit objektiv v parkovací poloze za každou cenu je špatně (objektiv je „skládací“). Přesun do i z parkovací polohy vyžaduje stisknout tlačítko. A tady je pro mě kámen úrazu. Už nedokážu fotoaparát zapnout a používat jednou rukou. Musím ho vzít oběma a stisknout pojistné tlačítko na objektivu, ten vysunout a teprve použít. Špatně se mi na to zvyká a k tomu připočtěte ty zlomky sekundy, než to uděláte. Ale pokrok asi nezastavíte. Otázkou je, zda je to pokrok.

Zásadní změnou je u tohoto objektivu s rozsahem 18–55 písmeno „P“ v názvu.

Z webu Nikon.cz: Nový krokový motor Nikon umožňuje rychlé zaostřování a je ideální pro záznam videosekvencí. Objektiv díky tomuto novému motoru vykazuje tišší chod a ještě vyšší rychlost než jeho předchůdce. Při použití zoomu pro zvětšení objektu a pořízení snímku lze ihned a s absolutní přesností zaostřit na fotografovaný objekt. Při zaznamenávání stopáže videosekvence umožňuje motor prakticky bezhlučně plynule přeostřovat z objektu na objekt.

Skutečně jsem zaznamenal výrazné zlepšení rychlosti ostření a hlavně minimální hučnost při videosekvencích. Takže tady je to rozhodně změna k lepšímu.

Objektiv „P“ existuje ve verzi se stabilizací a ve verzi bez ní. Na první pohled se od sebe neliší a na druhý pouze textem na těle objektivu. Proč? Protože ovládání stabilizace je v menu přístroje, žádný přepínač není třeba. Takže pozor, s „VR“ nebo bez něj.

Video

Samotné video lze natáčet v režimu živého náhledu. Jen tehdy je funkční tlačítko nahrávání, které je vedle spouště. Vedle automatického nastavení nahrávání videa je k dispozici i manuální (volba času), která je aktivní po povolení v menu a při pozici M hlavního voliče. Bohužel, jak jsem psal v úvodu, nelze připojit externí mikrofon. Ostatní SW volby zůstaly nezměněny.

U videa by se měl nejvíce ukázat přínos objektivu s krokovým motorkem, který má být výrazně tišší při ostření. A to mohu potvrdit. Je prakticky v běžném ruchu okolí nezjistitelný, za ticha si jej všimnout můžete. Na rychlosti ostření by se dalo jistě v budoucnu ještě zapracovat. Následující video v nejvyšší kvalitě (FullHD/60p, MOV) ukazuje, jakým oříškem je pro ostření sněžení.

Ukázkové video na Youtube

Živý náhled

Trošku připomenu výhody živého náhledu. Vedle skutečnosti, že z principu funkce umožňuje natáčení videa, umožňuje ostřit na libovolný bod scény. Navíc, a to je v kombinaci obojího nejpodstatnější, jej lze přiblížit. Pro statické záběry, kde je čas na expozici, je to funkce skvělá, skoro nenahraditelná.

Nevýhodou, kterou ale v tomto režimu prostě musíme přehlédnout, je fakt, že aparát ostří na principu detekce kontrastu, a tedy výrazně pomaleji, než při užití ostřících bodů zrcadlovky. Nicméně to na druhou stranu umožňuje ostřit třeba na obličej, či docela dobře sledovat zaostřený objekt.

Konektivita

A jsme u zřejmě nejzajímavější technické „nefoto“ části. Fotoaparát lze ovládat telefonem místo dálkové spouště, data lze sdílet. A to je dnes velmi žádané. V tomhle směru se D3400 hodně povedla. Toto rozhraní Nikon nazývá „SnapBridge“.

Fotografie

Následující fotografie jsou pořízeny v továrním nastavení fotoaparátu (především jde o SW úpravy jpg – tedy například ADL ON) v maximální kvalitě jpg, ISO buď pevně, nebo povolená automatická změna. Odlišnosti jsou uvedeny u snímků. Všechny fotografie byly pořízeny objektivem AF-P DX NIKKOR 18–55mm f/3.5–5.6G VR.

Musím napsat, že mě až překvapila ostrost, barevnost a celkově dobrá kvalita snímků. Pouze na přechodech objektů typu tenká větev a obloha a jen v krajích snímků je zřetelná chromatická vada (maximálně 10% od kraje snímku).

Základní informace se objeví po najetí myší nad snímek, nebo po jeho rozkliknutí.

Aberaci najdete zcela vlevo nahoře.

Takhle dobré prostisvětlo překvapilo. Dokonce i v nejtmavších partiích je čitelná struktura a přesto není horní část přepálená.

Výřezy z noční scény podle ISO. Vlevo bez a vpravo se zapnutou redukcí šumu.

ISO 3200, bez redukce šumu

ISO 3200, s redukcí šumu

Při vyšších citlivostech je v obraze překvapivě málo šumu a přitom ostrost snímků je dobrá.

Shrnutí a závěr

Nikon D3400 je aktuálně nejnovější a současně nejnižší model DSLR Nikon.

Oblíbené časosběrné snímání na něm proto nenajdete. Ale konektivita – zde pomocí bluetooth – je dnes tak žádaná, že se evidentně stává druhou hlavní zbraní modelu. A jaká je ta první? Výborný výstup, který výjimečně trochu pokazí chromatická aberace objektivu. Za úvahu stojí, proč výrobce vybavil fotoaparát objektivem uzpůsobeným pro natáčení videa a současně zrušil možnost připojení externího mikrofonu. Lze proto předpokládat, že pro video sáhne uživatel k některému z vhodnějších modelů.

Ale pro focení a občasné natáčení je D3400 dobrou volbou.

Za zapůjčení děkujeme společnosti Nikon.

Přečtěte si i náš přehledný článek o nejlepších zrcadlovkách, které jsou právě na trhu. Naleznete v něm zajímavé tipy a možnosti výběru, o kterých jste ani nemuseli uvažovat. Můžete se podívat i na další recenze zrcadlovek.