Díky fotografii mohu zaznamenávat změny v šumavské přírodě. Jak se měnil prastarý buk se zajímavou korunou na Hadím vrchu, jsem fotografoval v průběhu 17-ti let nejprve na kinofilm, později na svitkový film a nakonec na digitální senzor.
Prastarý buk na Hadím vrchu jsem objevil před 17ti lety – ještě v minulém století – a vracel jsem se k němu až do letošního září roku 2015. V průběhu let se strom měnil, jako se mění člověk a celý svět kolem nás. To jediné, co zbylo z celé té historie, je několik záznamů světla zachycených nejprve na kinofilm, později na svitkový film a nakonec na digitální senzor.
Atraktivita hlavního motivu je vždy rozhodující v jakékoliv fotografické kompozici. Při fotografování krajiny hledáme zajímavé objekty a pak už se čeká jen na to pravé světlo. Vracíme se na svoje místa, která jsou pokaždé jiná. Světlo je velmi prchlivá věc a někdy jde o vteřiny. V magické okamžiku musíte stát na správném místě. Čím více času trávíte v terénu, tím více takových míst objevíte. Pomůže vám to mnohem více, než sedění za počítačem. Pamatuji si, že byl tehdy duben. Na Šumavě již roztál všechen sníh, ale jaro ještě daleko. Toulal jsem se tehdy po pláni u vrcholu Hadího vrchu a hledal nějaký zajímavý motiv. V dálce jsem uviděl prastarý buk se zajímavým tvarem koruny.
Obr. 1 Buk z Hadího vrchu, duben 1999, Minolta 800si, obj. Tokina 28–70mm/f 2,6–2,8, Fuji Superia ISO 100
Původně prastarý buk se začíná rozpadat. Strom se skládá ze dvou hlavních kmenů. V pozadí na obzoru je vidět Velký javor, nejvyšší hora Šumavy. Fotografoval jsem z odstupu tak, aby byla vidět hora. Tvar stromu mi nepřipadal zajímavý. Z loupající se kůry je patrné, že pravá část stromu je již suchá.
Historie místa
Při toulkami Šumavou, kde v minulosti žilo mnohem více lidí, hledáme v krajině stopy historie. Ten prastarý strom to vše sledoval. Z roku 1615 je zde zmínka o královácké rychtě. Strom zažil Rakousko, první republiku. V květnu roku 1945 sledoval tankovou bitvu mezi vojáky německého wehrmachtu a americkými vojáky 90. pěší divize. Němci tu tehdy lstivě nastražili bílé fangle a ukořistěné americké džípy, aby si Američané mysleli, že přijíždějí do osvobozené obce. Několik z nich sem přijelo pro smrt. Jen o několik týdnů později byli vysídleni němečtí obyvatelé vesničky Haidl am Ahornberg, která podle sčítání lidu před válkou měla 623 obyvatel. Na staré pohlednici obce je na kopci mezi poli patrný košatý listnatý strom. V roce 1952 se toto území stalo součástí vojenského újezdu Dobrá Voda a všechny domy včetně kostela Svaté trojice byly srovnány se zemí. Z Hadího vrchu a plání pod ním se stalo tankové cvičiště. Pro nás fotografy se území otevřelo v roce 1992 s varováním před nevybuchlou municí.
Fotografování listnatých stromů – tvar a barvy
Na šumavských pláních vyhledávám stromy se zajímavými tvary koruny, které jsou formovány vichřicemi nebo údery blesků. Na jaře je zkrášlí čerstvá jarní zeleň.
Obr. 2 Buk-pavouk z Hadího vrchu, květen 2000, Minolta 800si, obj. Tokina 28–70mm/f 2,6–2,8, Fuji Superia ISO 100
Asi nějaká zimní bouře odlomila pravou suchou část stromu. Suché větve vytvořily tvar, který mi připomínal pavouka. Stromu jsem začal říkat buk pavouk
Pavouk se začal postupně vlivem vlhkosti, hub a plísní rozpadat. Byla to doba minilabů, kde jsme si nechávali vyvolávat fotky a byli na libovůli operátorů, kteří si dělali s fotkami, co chtěli. Přešel jsem proto na fotografování diapozitivů, které měly velmi kvalitní barvy. Rozměr políčka 24×36mm však na prohlížení moc nebyl a to ani s lupou. Digitál byl tehdy v plenkách, a tak jsem se rozhodl přejít na standard tehdejších fotografů krajiny – svitkový diapozitivní film. Ke svému buku jsem se vrátil po několika letech strávených v cizině.
Obr. 3 Buk-pavouk z Hadího vrchu, rok 2005, Pentax 645N, objektiv 35mm/f3,5, Fujichrome Provia ISO 100
Pavouk se postupně zcela rozpadl. Tvar torza prastarého stromu však stále zůstávala atraktivním motivem. Bylo to krásné místo pro pozorování prvního ranního světla, kam jsme často vyráželi s účastníky workshopů fotografování krajiny Šumavy pořádanými Fotoinstitut.cz.
Obr. 4 Buk-pavouk z Hadího vrchu, květen 2012, Canon EOS 5D Mark II, obj. Canon 24–70mm/f 2,8 L I
První ranní světlo osvětluje korunu starého pavouka
Obr. 5 Buk-pavouk z Hadího vrchu, květen 2012, Canon EOS 5D Mark II, obj. Canon 24–70mm/f 2,8 L I
Pavouk a letadlo
Obr. 6 Buk-pavouk mi posloužil i pro vysvětlení chromatické aberace v knize Fotografování krajiny při snímku do přímého protisvětla, Šumava, vydané nakladatelstvím Zoner Press v listopadu 2012
Canon 550D, objektiv Tamron 18–270mm
Na pavouka jsem si vzpomněl i letos v září. Bylo zataženo a zima. Výstup na vrchol Hadího vrchu vždy příjemně zahřeje. Jenže nás čekal šok. Marně jsem ho vyhlížel v dálce na obzoru…
Obr. 7 Buk-pavouk z Hadího vrchu, září 2015, Canon EOS 5D Mark II, objektiv Canon 24–70mm/f 2,8 L II
Obr. 8 Buk-pavouk z Hadího vrchu, září 2015, Canon EOS 5D Mark II, objektiv Canon 24–70mm/f 2,8 L II
Král je mrtev. Ať žije král! Nerozlomil se. Bouře ho musela vyvrátit i s kořeny.
Už se mi ho nepodaří vyfotografovat olepený sněhovou bouří…
Tento článek je smutným oznámením pro fotografy Šumavy, kteří ho znali. Další příběhy však stále běží všude kolem nás.
