Test objektivu Samyang 135mm F2.0

Samyang? Co to je? To je ta laciná Korea? Ano. Samyang jsou korejské objektivy, vyznačující se manuální konstrukcí, výhodnou cenou a překvapivě také kvalitní optikou. Vyrábí se v celé řadě bajonetů a my se dnes podíváme na jeden novější kousek – světelný portréťák 135mm F2.

Na začátek třeba uvést, že jde o test novodobého manuálního objektivu. Pokud patříte k zavilým odpůrcům ručního ostření, můžete přestat číst právě na této řádce. Ale byla by to škoda.

Některé z těch nejlepších objektivů na světě jsou plně manuální. Zeiss prodává své objektivy např. řady Otus jen s manuálním ostřením, objektivy systému Leica M jsou už z principu manuální. A oboje patří ve svých kategoriích k tomu nejlepšímu a nejdražšímu, co lze koupit.

Samyng k této dvojce samozřejmě nepatří. Nejde o prémiového výrobce, jeho skla nejsou drahá a samozřejmě od nich nikdo výkon na úrovni Otusu nečeká. To ale neznamená, že jsou opticky špatná. Naopak, některé objektivy jsou srovnatelné a někdy i lepší, než současná (dražší) konkurence od zavedených výrobců. Samyang si udělal dobré jméno například objektivem 14mm F2.8, který poráží konkurenci skvělou ostrostí až do rohů či nepatrnými aberacemi, přičemž ztrácí snad jen v kategorii zkreslení, které je poměrně výrazné. Ale kdo by mu to za šestinovou cenu neodpustil:-)

Kromě manuálního ostření je pak problém s kusovou variabilitou. Holt je to zboží „amatérské“ třídy. Konstrukce je také plastovější, než by se mi líbilo.

Dobrou zprávou je, že tyto objektivy umí podporovat (pro některé systémy) automatickou expozici a řízení clony z těla (Nikon, Pentax a nově u vybraných objektivů i Canon).

Když jsme u bajonetů, Samyang je poslední výrobce, který podporuje bajonet 4/3 (E-system). Takže kdo si ještě doma hýčkáte své Olympusy E-5 nebo E-30, nezoufejte. Samyang na vás stále myslí. Kompletní nabídka systémů, pro které se Samyang 135mm F2.0 nabízí je: Canon EF, Nikon F, Sony EF, m4/3, Sony A, Pentax K, Fujifilm X, Canon M, Samsung NX a 4/3.

Jak je možné dělat objektiv pro tolik rozdílných bajonetů? Právě proto, že je manuální, netřeba řešit rozdíly v ostření. Na bezzrcadlovkové verze se prostě natvrdo šrouby přidělá adaptér:-)

My jsme do ruky dostali verzi pro Sony EF („fullframe NEX“). Testovacím tělem bylo Sony a7.

Vzhled a konstrukce

Objektiv působí plastově, ale základ konstrukce je z kovu. Slícování je na velmi dobré úrovni. Ostřící prstenec má příjemně dlouhý, ale trochu „hrubý“ či možná „suchý“ chod.

Při ostření se přední člen pohybuje.

Clonový kroužek je u foto-verze „klikací“ (existuje i videoverze), nastavení je po půlclonách, kromě F16-F22, kde mezikrok není a přicloňuje se o celý krok.

Automatická clona u Sony verze podporována není. Je to skutečně manuální objektiv.

Specifikace:

Výsledky testu:

Tuto recenzi jsem se rozhodl postavit spíše než na focení cihlových zdí na skutečných fotkách z „terénu“. Všechny si můžete rozkliknout do plného rozlišení a prohlédnout. Pokud se mi líbil JPG, je použit ten. Pokud ne, je RAW zpracován v RawTherapee nebo ACR.

Přemýšlel jsem, co fotit, aby to objektivu nejlépe „sedlo“.

Jasná volba jsou portréty – objektiv je inzerován jako portrétní a 135mm je tradiční kinofilmové portrétní ohnisko.

Dále se vyznačuje až netypicky dobrou světelností, takže svádí k fotografování s nízkou hloubkou ostrosti. Co se dále fotí s nízkou hloubkou ostrosti? No přece umění!:-)

Takže jsem vám vyfotil pár podzimních fotek na plnou díru. Po zkušenosti s tímto objektivem si myslím, že přesně k tomu je. Clonit ho je téměř škoda…

Set č.1: Portrét

(děkuji účastníkům Rek­valifikačního kurzu Fotograf – fotoreportér, kteří se mi postavili modelem, za spolupráci:-)

Všechny obrázky lze rozkliknout do full-res (24MPx). Najeďte kurzorem či rozklikněte pro zobrazení expozičních parametrů.

Na obrázku vlevo si můžete všimnout reflexu, který vznikl v protisvětle. Byl to spíše ojedinělý případ a stačilo trochu změnit úhel a byl pryč. Na obrázku vpravo najdete mírné chromatické aberace na kontrastních hranách (nasvícené řasy). Šly snadno odstranit v editoru, ale nechal jsem je tam.

Kresba v zaostřené části (oko) je špičková. Objektiv má už na F2.0 dostatečné rozlišení k ostrému vykreslení daného rozlišení. Zacloněním se situace zlepšuje, ale upřímně to už není moc potřeba – zejména pro portrét ne.

Opět vidíme příjemnou kresbu v zaostřené části. Na těchto dvou fotkách myslím vynikne pidiaturní hloubka ostrosti, kterou vám kombinace 135mm a clony F2.0 nabízí.

Podání bokehu je na „plnou díru“ příjemné. Zde vidíte bokeh (v tomto případě rozostřené podzimní listí) ze dvou různých vzdáleností k objektu (pardon, k modelu:-)

Set č.2: Podzim

Na plnou díru příjemný bokeh, fajn přenos barev i kontrastu. Hloubka ostrosti je tak malá, že ostrý lísteček musíte hledat.

Opět dobrá kresba na F2. Ani na delší vzdálenost se kresba nezhoršuje a bodový zdroj světla při F2 také nedělá problém.

Chromatické aberace nejsou výrazný problém ani v bokehu, onjevují se, ale mírné (F2). Rovněž reflexy zde nijak netrápí.

Opět fotka na F2. Omluvte vyšší šum, byl večer a byl jsem bez stativu. Přechod z ostrého do neostrého je příjemný. Kresba v hloubce ostrosti výborná (pro danou clonu).

Dvě fotky na plnou díru. Doporučuji rozkliknout do plného rozlišení a pokochat se kresbou v zaostřené části.

Zkreslení, jak vidíte, také neexistuje.

A na závěr jedna zacloněná (F8):

Povšimněte si kresby „od rohu k rohu“ a skvělého rozlišení.

Závěr

Opticky velmi povedený objektiv, který nabídne špičkovou ostrost už od plné světelnosti.

Pokud bychom hledali alternativu, našli bychom objektivy od Canonu a Nikonu se stejnými parametry: Canon 135mm F2 L a Nikon 135mm F2 DC.

Troufnu si tvrdit i bez přímého srovnání, že výrazně novější Samyang oba dva v ostrosti překoná. Ve prospěch obou dalších skel však mluví autofocus – práce se Samyangem je náročná a na „akční“ fotky zapomeňte. Ve prospěch Nikonu pak hovoří speciální funkce „Defocus Control“, umožňující uživatelsky ladit jemnost bokehu.

Sečteno podtrženo, všechny tyto objektivy jsou natolik rozdílné, že nemohu doporučit jeden nad druhý.

Filozofií podobný je Zeiss 135mm F2.0. Jde rovněž o manuální objektiv, ale od prémiového výrobce. Opticky si netroufnu objektivy srovnávat, protože jsem se Zeissem nefotil, ale údajně je špičkový (aby ne). Myslím ale, že rozdíly ve výkonu vůči Samyangu budou spíše kosmetické. Rozdíl v kvalitě použitých materiálů, konstrukce a dílenském zpracování však bude astronomický.

Zbývá nám tedy hledisko ceny, a tam Samyang vítězí s přehledem: lehce přes 15 000,– sice není úplná „lidovka“, ale vzhledem k ceně alternativ (kolem 25 000,– Canon, přes 35 000,– speciální Nikkor… manuální Zeiss pak 45 000,–) to může leckomu stát za zvážení. Doporučuji si to ale nejprve vyzkoušet – ruční ostření chce cvik a musí vás bavit, a zejména u kombinace dlouhého ohniska s vysokou světelností jde o náročnou disciplínu. Při používání na DSLR zvažte matnici pro ruční ostření, či práci v live-view.

Přečtěte si i náš přehledný článek o nejlepších portrétních objektivech, které jsou právě na trhu. Naleznete v něm zajímavé tipy a možnosti výběru, o kterých jste ani nemuseli uvažovat. Můžete se podívat i na další recenze portrétních objektivů.