Na sklonku loňského roku, po testech Olympusu OM-D E-M1 a kompaktu Stylus 1 jsem si říkal, že by byl určitě pro spoustu fotografů užitečný hybrid zvládající většinu toho, co E-M1 a přitom s tělem ve velikosti Stylusu 1. Výrobce byl pravděpodobně podobného názoru. A i kdyby ne, zkrátka světlo světa spatřil nový fotoaparát, který jakoby měl právě tyto dva fotoaparáty za "rodiče". Od každého si něco vzal - máme tu Olympus OM-D E-M10.
Na první pohled je E-M10 velmi podobná Stylusu 1. S tím rozdílem, že můžete měnit objektivy a využít tak nabídky všech objektivů M.Zuiko Digital a dalších používající bajonet Micro 4/3, podobně jako všech objektivů Zuiko a dalších používacích bajonet 4/3, kdy je však nutné použít redukci. Když pominu některé bezzrcadlovky NEX (Sony), tak jsem snad ještě menší fotoaparát s výměnými objektivy nepoužíval. To že je však E-M10 maličká, jí nijak neubírá na kvalitě a celkovém provedení. Tak jako u E-M1 i Stylus 1 se mi osobně líbí tento retrostyl a vynikající dílenské zpracování se smyslem pro každý detail. Dále také využití kovů právě pro detaily, což je tak trochu „proti proudu“ jiných značek, které čím dál více sázejí na plasty.
Ne každému musí malý tvar vyhovovat, ale po krátkém čase si na malé tělo zvykne i člověk zvyklý na daleko větší zrcadlovku. Jakousi pomůckou může být doplněk připomínající vertikální grip, který sice neskrývá bateriový zdroj, ale pouze prodlužuje fotoaparát o cca 10mm dolů a „přidává“ na pravé straně malé madlo pro lepší úchop v ruce. Ačkoliv se napevno šroubuje do stativového závitu, je velmi dobře vyřešeno jeho částečné odejmutí pomocí jednoduchého „vycvaknutí“ a opětovném „nacvaknutí“. Potom je výměna vybité baterie otázkou krátkého okamžiku, bez nutnosti grip odšroubovávat.
 |
 |
Jedinou drobnou nevýhodou je jeho cena, ale to je tak trochu „bolístkou“ všech výrobců fototechniky, kdy jejich značkové příslušenství je mnohdy až zbytečně drahé.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Tělo je celokovové z hořčíkové slitiny s plastovými a gumovými doplňky. Přední strana je prosta všech ovládacích prvků, pouze tu je tlačítko uvolnění objektivu a LED dioda pro samospoušť. Stejně tak levá strana přístroje je volná. Připojovací konektory se nachází na pravé straně pod velkým pryžovým krytem, kde je umístěn multikonektor a mikrokonektor HDMI (D). Všechny ovládací prvky se tak nachází na horní a zadní straně fotoapaártu. Na horní straně vlevo je kruhový volič expozičních režimů, korekce dioptrie pro hledáček, pak šachta schovávající výklopný blesk (poprvé u OM-D) + sáňky pro externí blesk. Na pravé i levé straně od blesku jsou vstupy pro stereo mikrofon. Zadní volič je vyšší jak přední, který má uprostřed umístěnou spoušť. Dále tu jsou dvě programovatelná tlačítka Fn1 a Fn2, tlačítko pro přehrávání fotek a tlačítko pro záznam videa. Zadní straně dominuje výklopný dotykový LCD displej. Pod výstupem reproduktoru je umístěno tlačítko Menu a vedle jen tlačítko INFO, pro přepínání zobrazení displeje i hledáčku. Pod nimi se nachází kruhový čtyřsměrový volič s potvrzovacím tlačítkem OK uprostřed, které zároveň umožnuje vstup do nabídky rychlého ovládání. Čtryřsměrový volič umožňuje pohyb v nabídkách. Nabídku tlačítek zakončuje tlačítko koše a hlavní vypínač. Spodní strana přístroje nabízí v ose objektivu umístěný závit pro stativ a krytku baterie, která zároveň kryje slot pro SD kartu. K ovládání ani držení (ač malého) těla nemám osobně žádných výhrad.
Hledáček a LCD
Hledáček je elektronický s vysokým rozlišením 1,44 mil. bodů a se 100% pokrytím pole. Je příjemně velký, s jemnou kresbou a s možností dioptrické korekce. V základním nastavení má poměr 4:3 – jako snímač, ale je možné si nastavit i zobrazení 3:2 nebo 1:1. Aktivace je automatická, přiložením přístroje k oku. V hledáčku si můžete navolit různé zobrazení, např. pomocné linie pro rozdělení pole do 12 polí nebo třetinového systému, středového kříže neboho uhlopříčky. Stejně tak je možné si nastavit zobrazení histogramu, 2 druhů vodováhy, zobrazení všech informací, a nebo naopak informace žádné, což dává dohromady velký počet možností – podle vašeho přání nebo zvyklostí. O přednostech elektonických hledáčků není třeba již psát, jejich výhody, jsou známé.
 |
Více lze naleznout ve volně stáhnutelném návodu na stránkách Olympusu.
Zadní LCD u dnešních fotopřístrojů znamená jakýsi „hlavní řídící panel“, bez kterého si ani snad nelze dnešní fotoaparáty představit. Mnohdy je to jediné místo s možností nastavení velkého počtu funkcí. Většina dnešních LCD panelů je si velmi podobná, a to jak jemnou maskou, vysokým rozlišením, možností vyklápění a často i dotykovým ovládáním.
 |
 |
 |
 |
LCD u E-M10 je širokoúhlý 3" (7,6cm) TFT displej s poměrně slušným rozlišením 1,04 mil. bodů, výklopný nahoru a dolů. Zobrazuje vše, co máte možnost vidět i v hledáčku. Jako bonus navíc je tu možnost dotykového ovládání, a to jak pro výběr a nastavení funkcí, zaostřování na určitý bod, tak i přímo exponování.
Pro zobrazení hotových snímků je možné si vybrat z nabídky několika stylů zobrazení, ať již je to snímek samotný, s informacemi o expozici, s histogramem nebo v náhledech více snímků na jedné obrazovce. Pokud ještě jednou zoomem „oddálíte“ za výchozí zobrazení, zobrazí se vám kalendář s přehledem nasnímaných fotografií. To vše jsou příjemné doplňky, které vám usnadní přehled nad výslednými fotografiemi. I zde je také možné využít možnosti dotykového ovládání a to jak v pohybu mezi fotografiemi tak i zvětšení určitého místa, případné editace fotografií.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Tlačítkem Menu se dostanete do Nabídky nastavení funkcí, rozdělené do 6 skupin, Kde každá skupina může mít i více stránek nabídek. Tlačítko INFO vám pomůže nápovědou pro každou funkci, jak jí nastavit a co vlastně dělá.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
(pokračování na další stránce)
Čip a ISO
Snímacím prvkem je stabilizovaný 4/3 Live MOS snímač s rozlišením 16,05 MPix (4608× 3456 pixelů) s antiprachovým filtrem. Velikost čipu je 17,3 × 13 mm (cropfaktor 2×). Poměr stran 4:3, ale je možné nastavit i jiný ořez. Pokud si nastavíte poměr 3:2 a fotíte do RAWu (u Olympusu formát .ORF) výsledný snímek bude stejně 4:3 a potřebný ořez si můžete/musíte udělat sami. Procesor je typu TruePic VII a pracuje s barevným prostorem sRGB nebo Adobe RGB s možností 3 úrovňového nastavení kontrastu jasu a ostrosti. Citlivost lze nastavit v rozsahu ISO 200 až 25600, případně v AUTO režimu s možností nastavení rozsahu. V následující ukázce vidíte, jak vypadá šum na různých ISO snímků ukládaných do JPG a .ORF při denním a nočním snímku.
 |
 |
 |
 |
Jak je patrné, při JPG je vlivem odšumovacích algoritmů do ISO 1600 šum v podstatě neznatelný a poté začíná nepatrně narůstat až do ISO 10000 kdy je pořád ještě jen jemný. Od ISO 12800 až do konečných ISO 25600, kde již šum výraznější a od ISO 16000 se začínají objevovat degradace jemných čar a kontur. Ač se šum při ISO 25600 již může zdát výrazný, je stále možné tyto fotografie využít jako webové fotografie s nízkým rozlišením. U formátu .ORF je situace lepší – snímky jsou výrazně ostřejší a s jemnější kresbou i při vyšších ISO. U nočních snímků je to obdobně jako u denních, jen v tmavších plochách dochází k šumu viditelně dříve. Různá světlost testovacích snímků při vyšších ISO je způsobena tím, že jsem nepoužíval stativ a vše fotil z ruky, a tak všechny snímky nejsou úplně přesně z téhož místa, což viditelně ovlivnilo expozici. Pokud se vám dále zdají snímky v .ORF lehce upravené, pak je to tím že u RAWů provádím základní jednotnou úpravu, která je aplikována na všechny RAWy, aby bylo patrné, co se dá z RAW snímku minimálně dostat.
Následující ukázka je celkový pohled na noční snímek při různých citlivostech ISO a to 1600, 4000 a 8000 ISO. Na menším zvětšení (např. pro internet) není rozdílná citlivost patrná.
 |
 |
 |
Další výhodou tohoto fotoaparátu, je optická stabilizace obrazu s možností vertikální, horizontální, nebo 3-směrové. Efektivní kompenzační rozsah je udáván 3EV. V jedné minulé recenzi o E-M1 jsem psal, že obraz v hledáčku doslova zamrzne. Zde tomu možná až tak není, ale přesto je stabilizace velmi účinná a je dobrým pomocníkem při delších časech.
Následující ukázky jsou právě fotografie s exp. časy, které bez stabilizace z ruky člověk ani nezkouší.
 |
 |
V plném rozlišení má .ORF a JPG snímek v poměru 4:3 rozlišení dostatečné pro fotku 40×30cm v rozlišení 300dpi, nebo na fotku 60×40cm v rozlišení 200dpi. To je samozřejmě teorie, z takového rozlišení se dají udělat fotky daleko větších rozměrů při výborné kvalitě. Komprimační poměr JPG je rozdělen na 4 typy a 3 velikosti + možnost snímat i 2 typy kombinace ORF + JPG. Ukládat snímky je možná na SD/SDHC/SDXC karty. Snímek ve formátu .ORF má cca 15MB a JPG v nejvyšší kvalitě cca 7–8MB.
 |
 |
Režimy expozice a vyvážení bílé
Nabídka expozičních programů je standardní, zde není nutné vymýšlet nic nového. P, A, S, M a iAUTO – plná automatika, kde si fotoaparát sám určuje, jaký program bude dle dané scény nejvhodnější. Dále tu máme nabídku scénických programů (SCN), kdy máte možnost si vybrat z 24 nastavení pro určitá témata. Jedná se o portrét, e-portrét, Krajina, Krajina+Portrét, Sport, Noční obloha, Noční scéna, Noční portrét, Děti, High Key, Low Key, Dig.stabil., Makro, Přírodní makro, Svíčka, Západ slunce, Dokumenty, Panorama, Ohňostroj, Pláž a sníh, Efekt rybího oka, Širokoúhlý (s konvertorem), makro (s předsádkou) a 3D snímky. Osobně si myslím, že by stačila tak třetina. Dále funkci panoráma bych od ostatních „scénických programů“ oddělil.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Každý tento program je možné ještě doplnit dalšími nastaveními. Jedná se o přidání různých rámečků, vinětace a dalších efektů.
Expozimetr pracuje ve 3+2 expozičních režimech: celkové ESP měření, měření s zvýrazněným středem, bodové a ještě HI – zvýšená expozice při bodovém měření a SH – snížená expozice při bodovém měření.
Další standartní možností je brecketing s možností 5 režimů. Pro expozici, pro vyvážení bílé, pro blesk, pro citlivost ISO a dokonce i pro umělecké filtry. Ty vám umožňují nasnímat fotogafie v mnoha nastaveních: POP Art, Jemná Kresba, Efekt bílých okrajů, Bledé a světlé barvy, Jemné světlo, Zrnitý Film, Camera Obscura, Diorama, Cross Proces, Sépie, Dramatický Tón, Komiks, Akvarel. Tak jako u scénických programů je možné i tyto doplnit dalším nastavením uměleckých filtrů. Ukázka několika z nich:
 |
 |
 |
 |
Jak už jsem zmínil i pro ART programy je možné použít backeting, tak jako u E-M1. To v praxi znamená, že nemusíte nastavovat jednotlivé ART programy a každý zvlášť exponovat, ale pouze si vyberete které chcete a jednou expozicí fotoaparát zapíše na kartu pro daný snímek tolik ART efektů (tolik snímků), kolik jste si jich nastavili a to v plném rozlišení. Jednou expozicí tak získáte až 24 různých snímků zapsaných okamžitě na kartu. A aby toho nebylo málo, je možné, pokud fotíte do .ORF, tyto ART filtry doplnit do již naexponovaných snímků a vytvořit tak nových 24 snímků až po expozici, v klidu domova. A společně ještě s funkcí HDR nastavitelnou v několika možnostech tak máme velkou spoustu možností, jak výsledná fotografie bude vypadat. Stejná je i nabídka funkce Photo Story pro jakousi koláž složenou z postupně exponovaných fotek.
Vyvážení bílé je možné kromě automatického režimu také v 6 přednastavených stupních, případně dle nastavení teplochy v Kelvinech. Poslední možností je si teplotu nastavit dle vlastního měření.
Zaostřování a režimy snímání
Olympus E-M10 používá obvyklé dva režimy automatického ostření a to S-AF (statický, pro jeden snímek) a nebo C-AF (kontinuální). Dále nabízí 8 uživatelských nabídek AF režimu. Samozřejmostí je manuální ostření s možností zvětšení obrazu až 14× a zvýrazněním obrysů pro přesné zaostření. Výběr ostřícího bodu, kterých je 81 (pro objektivy micro Four Thirds – řada M.Zuiko Digital) a nebo 37 (pro objektivy Four Thirds – „velká“ řada, Zuiko Digital), je možný přes zadní křížový volič. Další možností je volba AF – priorita obličeje s možností snímání na oko. Závěrka pracuje s časy 60s – 1/4000s, s možností trvale otevřené závěrky (B).
Volby sekvenčního snímání a samospouště se skrývají pod křížovým ovladačem. Na výběr máme z 6 typů, od jednotlivého snímku, přes sekvenční snímání s rychlostí 8 snímku /s. až po 12s samospoušť, nebo 2s samospoušť
 |
 |
 |
 |
Panorama
Funkce Panorama je možná s jakýmkoliv objektivem, není omezena počtem snímků, a princip je stále stejný. Postupně exponujete snímky s lehkým přesahem. Clona i čas je nastavená podle prvního snímku a nelze jí v průběhu fotografování měnit. Exponování snímků ukončíte tlačítkem OK. Výslednou fotografii Vám vytvoří program, přiložený na CD u fotoaparátu, Olympus Viewer 3. Musíte však fotografie mít vytvořené při zapnuté funkci panorama, jinak je příslušný program nerozpozná. Jak jsem již psal v minulé recenzi, možná by nebylo na škodu, kdyby program měl více nastavení a ne jen prosté automatické slepení, bez možnosti zásahu do průběhu, případně uložení do vrstev, kdy by bylo možné upravit případné odchylky expozice mezi jednotlivými snímky nebo nepovedené přechody.
 |
(pokračování na další stránce)
Blesk a externí blesky
Externí výklopný blesk u E-M10 sice najdete, ale jeho výkon není nijak oslnivý. Směrné číslo je pouhých 5,8 (ISO100). Na druhou stranu tím, že je šum i při vyšších ISO velmi jemný a nerušivý, je možné snímat třeba při ISO 1600 kdy vypočtené směrné číslo je již 4 × 5,8 = 23. Je třeba mít na paměti, že interní blesk pokrývá úhel 14mm objektivu (28mm přepočteno na 35mm film) a pro případné širokoúhlé objektivy je tak třeba využít patice pro externí blesk. Nabídku externích blesků najdete na stránkách výrobce. Synchronizační čas je 1/250s a nižší. Kromě programové automatiky pracuje blesk ještě v režimu redukce červených očí, dlouhých expozičních časů, kombinace pomalé synchronizace s redukcí červených očí, synchronizace na druhou lamelu a nebo plného manuálu.
 |
 |
Záznam videa
Záznam videosekvencí je možný v plném rozlišení Full HD – 1920×1080 pixelů ve formátu mpeg4 a to buď jako Full HD Fine nebo Normal, dále je záznam v HD Fine a HD Normal – 1280×720pixelů a nejmenší rozlišení je SD – 640×480pixelů. Velikost jedné videosekvence je omezena na 30minut nebo 2GB. Samozřejmostí je použití vynikajícího stabilizátoru i pro záznam videa.
Zkušební video si může stáhnout zde.
Energie a příslušenství
Součástí balení je Nabíječka BCS-5 s baterií BLS-5 – lithium-iontová baterie 7,6V s kapacitou 1150mAh. Přibližná doba nabití je 3,5 hodiny a vydrží na cca 350snímků. Jak už jsem se zmínil v úvodu je možné dokoupit vertical grip ECG-1. Kompletní nabídku příslušenství najdete na stránkách Olympusu. Kromě standartního barevného provedení ve stříbrné a černé barvě, je tu ještě limitovaná adice, kdy je tělo fotoaparátu potaženo kůži ve třech barevných provedeních.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
(pokračování na další stránce)
Závěr
Co říci na závěr? Bezzrcadlovka OM-D E-M10 dokázala skvěle vyplnit mezeru mezi profi O-MD E-M1 a kompakty jako je Stylus 1. Maličká, kovová, propracovaná, se spoustou funkcí a nastavení, a přitom s výbornou kvalitou fotografií a to i při vyšších ISO. Její malá velikost je velkou předností. Výbava složená z těla E-M10 a 4–5 objektivech se na rozdíl od klasické zrcadlovky, kdy potřebujete fotobatoh, vejde do malé kompatní brašny. Já osobně jsem nenašel téměř nic, co bych maličké E-M10 vyčetl nebo mi na ní nějak příliš vadilo. Prostě velmi povedený fotoaparát vyrobený se smyslem pro detail a s kvalitním výstupem. Takže pokud není malé tělo pro vás handicapem, ale naopak výhodou, případně hledáte vhodný dárek pro vaši něžnou polovičku – nadšenou fotografku, pak zde máte velmi dobrý tip. Tělo se základním objektivem 14–42mm stojí pod dvacet tisíc, a samotné tělo necelých 17 000Kč (červenec 2014).
Přečtěte si i náš přehledný článek o nejlepších bezzrcadlovkách, které jsou právě na trhu. Naleznete v něm zajímavé tipy a možnosti výběru, o kterých jste ani nemuseli uvažovat. Můžete se podívat i na další recenze bezzrcadlovek.
Testovací snímky
 |
 |
 |
 |
 |
 |