Test zrcadlovky Nikon D3300

Nová amatérská zrcadlovka s Nikon D3300 se od svého předchůdce D3200 na první pohled příliš neliší. I papírově jsou si oba modely velmi podobné. Rozdíly naleznete až při detailním pohledu a inovace jsou podobné jako u všech v poslední době představených Nikon DSLR.

Konstrukce

Pokud bych měl přímo porovnávat D3300 s D3200 (<a href="">test Nikon D3200 na FotoAparát.cz) po stránce technické, pak je asi hlavním rozdílem 24,2 Mpix snímač bez optického antialiasingového filtru. Tato novinka se v posledních letech postupně objevuje ve všech nových lepších přístrojích nejen značky Nikon. Odstranění tohoto filtru znamená, že se obraz opticky nerozmazává a fotografie by tedy měla být ostřejší. Negativním důsledkem však může být moaré – barevné skvrny pokud jemná struktura na fotografii koliduje s mřížkou barevných obrazových bodů bayerovy masky na snímači. Proto se konstrukce bez filtru objevuje až nyní, když je rozlišení snímačů tak jemné, že by musela být velice jemná i struktura která moaré vytvoří.

Nový je také obrazový procesor EXPEED 4. Těžko říci, jaký má na tom právě nový procesor podíl, ale D3300 je rychlejší než předchůdce. Sériové snímání je možné rychlostí 5 snímků za sekundu a video nabízí i režim 1920×1080/60p. Také ISO bylo navýšeno o jeden stupeň na rozsah 100–12800 (rozšiřitelné na 25600) a tento rozsah lze využít i pro video.

Jinak se fotoaparáty po funkční stránce (odhlédneme-li od rozdílů v softwaru) prakticky neliší. Nenajdete zde tedy žádný velký důvod pro přechod ze staršího modelu, jako je třeba u D5300 modul GPS. Volitelný modul pro GPS nebo WiFi můžete připojit z boku fotoaparátu. Další rozdíly mezi D3300 a D3200 jsou konstrukční.

Rozměry staršího modelu i novinky jsou prakticky shodné – někde pár milimetrů ubylo, jinde přibylo. D3300 má rozměry cca 124 × 98 × 75,5 mm a je tedy z kategorie opravdu malých zrcadlovek. Menší zrcadlovkou se zrcátkem, optickým hledáčkem a APS-C snímačem je už jen Canon EOS 100D, u kterého byla ale v zájmu miniaturizace obětována první lamela závěrky. I přes malé rozměry se ale D3300 drží dobře. Grip je i na malém těle dostatečně velký a na zadní stěně je vystouplá pogumovaná opěrka na palec. Průměrně velké ruce bude tvar těla vyhovovat.

Kromě pogumovaného gripu a již zmíněné opěrky na palec je celé tělo, na rozdíl od vyšších modelů, k dispozici i v červené a šedé z hladkého lesklého plastu. Plastová a maximálně odlehčená (plast vyztužený uhlíkovými vlákny) je i vnitřní konstrukce. Kovový je jen závit na stativ, očka na popruh a bajonet. To se projevilo na hmotnosti. D3300 s baterií a kartou váží jen 460g, což je o 45g méně než D3200. Je až překvapivé kolik hmotnosti se ještě dalo ušetřit. Přesto působí fotoaparát pevným dojmem a nikde nic nevrže.

Drobné změny doznal i pentamirror optický hledáček. Pokrytí 95% scény se nezměnilo, ale zvětšení stouplo z 0,8× na 0,85×. Informace zobrazené v hledáčku jsou stejné jako u většiny DSLR Nikon základních řad. Pevně zobrazené červeně zvýrazněné ostřicí body, údaje o expozici včetně ISO a řada dalších údajů včetně toho, zda máte zapnutý nějaký umělecký efekt.

Ovládací prvky ani jejich rozmístění se, až na drobnou změnu polohy dvou tlačítek na zadní straně fotoaparátu, nezměnily.

Některé další a zajímavé parametry, které změn nedoznaly, zmíním jen ve stručnosti:

• 11 bodů AF (střední křížový)
• karta SD/SDHC/SDXC (UHS-I)
• závěrka 1/4000–30s
• blesk GN 12, x-sync 1/200
• USB 2.0, microHDMI, NTSC/PAL, 3,5mm konektor na mikrofon
• senzory infraspouště na přední i zadní straně

Kompletní specifikace D3300 najdete na webu Nikon.

Ovládání

Tlačítka na fotoaparátu jsou stále stejná, žádné překvapení se nekoná. Představu o jejich rozlišení si nejlépe uděláte z fotografií. Rozdíl je v softwaru, který je podobný jako u D5300. Oproti D3200 je uživatelsky přítulnější a líbivější. Expoziční hodnoty na displeji jsou zobrazeny graficky, na první pohled je vidět, co a jak je nastaveno a co lze a co nelze v daném režimu měnit. Změna na obrazovce zobrazených parametrů je pak možná pomocí tlačítka „i“, ostatní je třeba nastavit v menu. Na přední straně fotoaparátu (palec ruky držící objektiv) je navíc tlačítko „fn“, kterému lze nastavit přímou změnu ISO, rozlišení, WB nebo D-Lighting. Samozřejmostí je také tlačítko pro přímé nastavení kompenzace expozice a přímá volba jednotlivého ostřicího bodu křížovým ovladačem na zadní straně. Tlačítko pro vyklopení blesku umožňuje při přidržení měnit jeho synchronizaci.

Pro naprosté začátečníky je k dispozici režim Guide, který krok za krokem provede nováčky nastavením pro fotografování ve stylu „chci rozmazat pozadí, fotím noční portrét, spící dítě“, prostě vyberete co chcete fotit a fotoaparát nastaví a napoví jak. Tuto funkci hodnotím rozhodně kladně, poslouží začátečníkům, kteří opouštění plně automatický režim, ale ještě nenašli odvahu pustit se do experimentů přímo s expozičními parametry. Guide vás provede také nastavením fotoaparátu, prohlížením fotek i jejich retušováním. Pokud si přesto nebudete vědět rady, kdykoli je možné stisknout tlačítko „?“ a zobrazí se stručná nápověda k dané funkci. Otevírat návod tedy není třeba.

Odhlédneme-li od průvodce, na voliči režimů jsou k dispozici obvyklé PASM režimy, sbírka obvyklých automatických přednastavených režimů (noční portrét, makro, sport, dítě, krajina, portrét, bez blesku) i úplný automat. Novinkou proti staršímu modelu je režim EFFECTS (byl už u D5300), ve kterém je možné snímky „kreativně“ zpracovat rovnou při fotografování. Efekty přepínáte pohodlně kolečkem a zatímco některé jsou spíše k pousmání (efekt dětského fotoaparátu, noční vidění) a jiné nastavíte sami a lépe (low-key/hi-key), třeba efekt Panorama je velice příjemnou novinkou. Přepnete v něm na Live View, stisknete spoušť, pohybujete fotoaparátem a výsledkem je automaticky složené panorama (spíš natočené než nafocené, fotoaparát je při snímání zcela zticha a vůbec nehýbe závěrkou). Několik z efektů režimu EFFECTS lze do běžně nafocených snímků později ve fotoaparátu i doretušovat.

Následnému zpracování fotografií ve fotoaparátu je vůbec věnován velký prostor, celá jedna skupina v menu. Zde můžete: projasnit stíny (D-Lighting), korigovat červené oči, ořezávat, převádět do ČB, aplikovat efektové filtry, korigovat vyvážení barev (např. oprava WB), prolínat snímky, zpracovávat RAW, měnit rozlišení, nechat snímek automaticky upravit, rovnat horizont, korigovat soudkovitost/po­duškovitost, aplikovat efekt rybího oka, použít grafické efekty jako omalovánky, ilustraci, skicu, efekt miniatury, selektivní barvu a korigovat perspektivu (typicky u architektury). U videa lze řezat konec a začátek. Některé z úprav mají příjemně široké možnosti nastavení síly nebo vzhledu efektu. Nebýt D3300 vyloženě amatérský fotoaparát, řekl bych, že část funkcí je pro profíky z agentur co potřebují odevzdat vyretušované snímky hned z fotoaparátu.

Video

Video natočíte prostě tak, že přepnete na živý náhled a stisknete samostatné tlačítko nahrávání vedle spouště. Co se týče nastavení, je expozice videa plně automatická. Pokud ale v menu fotoaparátu povolíte manuální nastavení videa, můžete při natáčení z režimu M volit čas a ISO. Není to sice mnoho a je to komplikované, ovšem lepší než nic. Naopak velmi zajímavá je možnost nastavení manuální citlivosti mikrofonu. Je tak možné do jisté míry eliminovat slabší zvuky v pozadí, například pokud natáčíte rozhovor na rušné ulici. Nechybí ani automatický větrný filtr. V případě potřeby lze připojit externí mikrofon přes běžný 3,5mm jack. Originální mikrofon má označení ME-1.

Samotný živý náhled umožňuje zvětšení obrazu pro precizní manuální ostření, automatický AF funguje jako u většiny fotoaparátů na principu detekce kontrastu a fotoaparát umí i detekovat obličeje nebo sledovat objekt. Zobrazení v živém náhledu lze přepínat tlačítkem „info“. Můžete si zobrazit informace podstatné pro fotografii, informace zaměřené na natáčení videa (včetně třeba úrovně zvuku), nebo také pomocnou mřížku (ta je ale čtvrtinová, nikoli třetinová, jak je obvyklé kvůli zjednodušené kompozici na zlatý řez).

Jak to fotí

Ukázkové snímky byly pořízeny, není-li uvedeno jinak, ve výchozím nastavení fotoaparátu (pouze kvalita JPG nastavena na nejvyšší – FINE). Redukce šumu byla (s výjimkou srovnání ISO) zapnuta. Všechny fotografie byly pořízeny objektivem AF-S DX NIKKOR 18–55mm f/3.5–5.6G VR II. Jedná se o nový objektiv do setu s D3300, o kterém se ještě zmíním dále. Softwarová korekce zkreslení objektivu byla vypnuta.

Nejprve obvyklé srovnání šumu při různých nastaveních citlivosti:

Ukázkové snímky:

Při prohlížení fotografií, kdy jsem zkoumal hlavně vliv chybějícího vyhlazovacího filtru na vznik moaré (mimochodem moaré jsem nenašel), jsem si všimnul zajímavého jevu. Na fotografii zkrouceného stromku před červeno-bíle pruhovaným domem je stromek na bílém pozadí perfektně ostrý, ale na červeném se poměrně brutálně rozpatlává do okolí, a to při ISO 100. Může se jednat buď o nepovedenou implementaci komprese JPG, nebo o důsledek algoritmu odšumování, kdy fotoaparát detekoval strom na červeném pozadí jako jednolitou plochu a silně odšuměl/rozpatlal – ale při ISO 100 je to podezřelé. Každopádně od DSLR bych takovou chybu neočekával. Pro ukázku výřez z fotografie ukazující problematické mís­to:

Objektiv AF-S DX NIKKOR 18–55mm f/3.5–5.6G VR II

Za pozornost rozhodně stojí objektiv, který se bude v setu s D3300 prodávat, a který jsem k fotoaparátu na test dostal. Ve snaze o miniaturizaci má tento objektiv „parkovací“ zasunutou polohu a pro fotografování je třeba ho vysunout do pohotovostní. Podobný princip využil v minulosti třeba Olympus u objektivu pro PEN.

S hmotností 195g je objektiv o cca 70g lehčí a v zasunuté poloze je také o asi 2cm kratší než jeho předchůdce. Navíc je o několik milimetrů užší. Jinak jsou parametry shodné (alespoň papírově).

Na zoomovacím kroužku objektivu najdete tlačítko pojistky, pomocí které zaparkovaný objektiv uvolníte pro vysunutí (a také následně pro opětovné zaparkování). V zaparkované poloze je toto tlačítko ideálně pod palcem. Ostřicí kroužek objektivu se nachází až na tubusu, který se vysune při vysunutí objektivu do pohotovostní polohy. Při ostření se sice objektiv dále vysouvá, ale přední člen se neotáčí – není tedy problém s použitím polarizačního filtru. Jedinou drobnou nevýhodou je, že když objektiv parkujete a chcete, aby byl co nejkratší, musíte přepnout na manuální ostření, zasunout ostření, a teprve potom zajet se samotným objektivem. V zaparkované poloze je kroužek ostření schovaný v objektivu.

Konstrukční zajímavostí je také zoomování. Jeho průběh je v celém rozsahu plynulý, ale na posledních několika stupních otočení kroužku na širokém konci se už ohnisko nemění. Prostě 18mm je dříve než je namalováno na stupnici a objektiv má vůli před přechodem do parkovací polohy.

Pro porovnání optické kvality nového objektivu s předchůdcem jsem bohužel neměl ani podmínky, ani starší model. Myslím ale, že ukázkové fotky v tomto testu vypoví více než grafy. Na to, že se jedná o seťák, a na to, že je malý a lehký, jsou výsledky obstojné. Samozřejmě se jedná o levný základní zoom a tak musíte počítat s horší ostrostí v rozích záběru na širokém ohnisku, aberací, a také se soudkovitostí (tu by měla ale ve většině případů obstojně zkorigovat softwarová korekce v D3300). Ovšem na to, že musí objektiv vykreslit 24mpix fotografii, to není vůbec špatné.

Přečtěte si i náš přehledný článek o nejlepších zrcadlovkách, které jsou právě na trhu. Naleznete v něm zajímavé tipy a možnosti výběru, o kterých jste ani nemuseli uvažovat. Můžete se podívat i na další recenze zrcadlovek.