Proč fotit do formátu RAW a práce s ním

Co je RAW

Protože rozhodně nepatřím k uživatelům fototechniky, kteří zbytečně teoretizují, mnoho vám o tom, co je vlastně RAW, nepovím. I proto, že to přede mnou udělali jiní a lépe. Řeknu jen to, že se jedná o nekomprimovaná surová data, ze kterých podle svých záměrů dokonale (při troše cviku) vytvoříte technicky bezchybné fotografie.
Nikterak se v tom nešťourám proč to tak je, RAW data jsou pro mě podklady pro vytvoření díla přesně podle mých úmyslů. Někdy se i stává, že můj výsledek se značně liší od výstupů, které zpracoval fotoaparát.

Prvosenka jarní(PP Koda, Český Kras)
Canon EOS 20D, Canon 100/2,8 Macro, clona: 4, čas 1/160s, ISO 400, –2/3 EV;
fotografováno ze stativu za deště, i přes podexponování jsem nedosáhl zvýraznění květů, při vyvolávání ještě více ztmaveno a upraveny Křivky, aby květy vynikly, snímek ztmaven téměř až k černému pozadí do hodně tmavě zelené.

Proč RAW používat

Jak už bylo řečeno výše, především proto, že občas chci, aby byla fotografie vyvolána jinak, než automaticky zpracováním do JPG. Ne vždy lze zvolením expozice dosáhnout podání snímku přesně podle vašeho záměru a RAW vám tuhle možnost zprostředkuje v klidu domova.
Při fotografování přírody často není příliš času na vhodné nastavení expozice, proto vám formát RAW umožní její, třeba i hodně výrazné, úpravy. Můžete třeba při fotografování použít kratší čas i za cenu podexponování snímku. Nevadí, při vyvolávání RAW to doženete bez ztráty kvality.
To „bez ztráty kvality“ je důležité. Všechny úpravy, které zde budu zmiňovat, uděláte i s formátem JPG, ale pouze za cenu snížení obrazové kvality. Při úpravách vám přibude šum nebo přijdete v barevné škále o několik stovek až tisíců barevných tonů, čehož si na monitoru třeba nevšimnete, ale tisky mohou být barevně nevýrazné s artefakty v přechodech mezi odstíny.

Vyvážení bílé

Jedním z parametrů, které můžete nastavovat klidně až při převodu dat v počítači, je vyvážení bílé. Ne, že by to zrcadlovka Canon neudělala podle nastavení AWB (automatické vyvážení bílé) dobře, ale váš záměr může být často zcela jiný. Například já mám raději snímky teplejší, proto někdy při převodu RAW přidám několik stovek stupňů Kelvinu. Tzn., že snímky pořízené pod zamračenou oblohou pak nejsou tak studené. Pokud si vzpomínám, ještě nikdy jsem neměl nastaveno na fotoaparátu něco jiného než AWB. Přibližně 60% záběrů často nechám tak, jak si usmyslel Canon EOS 20D.

Volavka bílá (RNVS Cano Negro, Kostarika)
Canon EOS 20D, Canon 400/5,6 L USM, clona: 6.3, čas 1/800s, ISO 200, +1/3 EV;
pod hodně zamračenou oblohou je velice obtížné dostat do snímku barvy a často i kontrast, mimo bílé tóny upraveny úrovně a nepatrně přidána saturace.

Úprava expozice

Jednoznačně nejdůležitějším nástrojem při vyvolávání RAW je úprava expozice. Může se stát, že bylo nastavení expozice chybné. Někdy až tak, že pouze to, že byl snímek pořízen do RAW, jej zachrání od smazání. Typickým příkladem je nečekané vznesení bílé volavky proti tmavému pozadí, kdy na nějaké výrazné korekce do mínusu není čas. Výsledek je ten, že v náhledu nemáte (?) na volavce žádnou kresbu. To „nemáte“ obvykle není pravda, až při zpracování v počítači zjistíte, co obrazových informací tam nakonec je.
Podobné zkušenosti objevíte při zachraňování tmavých stínů. Tam, kde byste z JPG v tmavých místech zesvětlováním získávali pouze zašedlý šum, můžete v RAW korektně upravit expozici. A nyní to nejdůležitější, opět bez ztráty kvality.
Mnoho dalších možností získáte, pokud snímek otevřete ve formátu TIFF třeba v programu Photoshop. Můžete provádět další úpravy, aniž by to snímek citelně poznamenalo. Ať už je to příkaz Shadow / Highligt (Stíny / Světla) nebo třeba složitější úpravy ve vrstvách, kdy si jeden snímek vyvoláte na světla a podruhé na stíny a ty pak spojíte tak, aby všechny části fotografie měly korektní podání.
Nejlepším nástrojem pro úpravu expozice ve formátu RAW jsou Křivky (Curves). Obvykle na histogramu vidíte, že rozložení tonů v grafu není tak, jak by mělo ideálně být. Tedy, že jsou obrazové informace pouze v úzkém pruhu. Naší cestou je snažit se prohýbáním čáry docílit toho, aby se obrazové informace (tóny) objevily i v dalších místech. Tak, aby bylo zastoupení barevných tonů, světel a stínů takové, aby byl snímek podle našeho záměru. Často se totiž stává, že fotoaparát ve snaze, aby nedošlo k přepalům (místa bez kresby) nebo silně podexponovaným stínům, značně ubere na kontrastu. Zjednodušeně lze říci, že nejlepších výsledků dosáhnete tak, že křivkou vytvoříte takové v krajích hodně otevřené písmeno „S“. Práce s křivkami je náročná, mě trvalo je trochu zvládat asi půl roku. Ale pokud se to naučíte, dostanete kontrast pouze do těch barevných tonů, do kterých budete chtít.

Káně bílá (Alajuela, Kostarika)
Canon EOS 20D, Canon 400/5,6 L USM, clona: 6.3, čas 1/200s, ISO 100, +2/3 EV;
to nejsložitější, co může fotografa potkat, černobílý pták v koruně stromu prosvětlené sluncem, jedinou nadějí bylo vyvolat snímek s korektními světly (peří nad pařáty) a poté se správným podáním stínů, tyto snímky pak ve vrstvách spojit.

Podání barev

Více než dva roky fotografování digitální zrcadlovkou jsem se vyhýbal jakýmkoli zásadnějším úpravám barevnosti. Především proto, že jsem všechny svoje fotografie zpracovával (jak pro web, tak pro tisk) pouze na starším notebooku, s ne příliš dokonalým displejem. Jakýmkoli zásahem bych přivodil více škody než užitku. To platilo i pro citlivé přidávání kontrastu.
Proč to píšu? Protože je velice důležité úpravy fotografií provádět na kvalitním monitoru. Z mé zkušenosti ale je naopak zbytečné přeceňovat kalibraci a podobné malichrnosti s barevnými profily, které jsou spíše zábavou fotografů teoretiků (jak já říkám „majitelů fototechniky“), kteří nikdy nic nevyfotili. Pokud se fotografie na papíře shoduje s tím, co vidíte na monitoru, nemusíte se tím lámat hlavu.
Až s pořízením kvalitního LCD panelu jsem se do vyvolávání RAW pustil s nekompromisní vervou, kdy jsem se snažil ze snímku dostat maximum, a to i po stránce barevnosti. Protože mi pravidelně v jednom časopise vycházely snímky jak z digitální zrcadlovky, tak pořízené na diapozitivní materiály, byl jsem svědkem smutné pravdy, že ty z DIA jsou výrazně pohlednější. Tady byl začátek cesty.
Během jedné zimní noci jsem si na stěnu promítl několik DIA obrázků a v počítači jsem se zároveň snažil přiblížit totéž na snímcích pořízených digitální zrcadlovkou (často na totožných záběrech). V tuto chvíli ještě nemohu nic doporučit, ale myslím, že to stále zdokonaluji. Zjednodušeně můžu říci, že opatrným přidáním saturace a kontrastu do vhodných tónů snímku, lze digitální záběr přiblížit výstupům z filmů Fuji Provia nebo Fuji Velvia. Typicky fialový nádech Fuji Velvia při fotografování ranních záběrů do snímku samozřejmě nedostane, ale například saturovanější a kontrastní snímky pod zamračenou oblohou ano.

Výr velký (Krušné Hory)
Canon EOS 20D, Canon 400/5,6 L USM, clona: 5.6, čas 1/200s, ISO 100, +1/3 EV, blesk;
počasí vůbec nepřálo, velká chumelenice, ve které EOS rozhodně neměřil korektně a sněhové vločky před objektivem ukradly všechen kontrast, při vyvolání RAWu dramaticky roztáhnut histogram, odstraněno červené oko od blesku a nepatrně přidána saturace.