Uživatelské tonální křivky - Nikon D100 a D70

Úvod

Jako novopečený majitel digitální zrcadlovky Nikon D70 jsem po určité době všemožného experimentování a pročítání diskusních fór, narazil na možnost ovlivnit výslednou fotku pomocí uživatelské tonální křivky, která se nahraje přímo do fotoaparátu (dále jen „uživatelská křivka“). Jeden z důvodů, proč tento článek spatřil světlo světa je také fakt, že v návodu k fotoaparátu se kromě vágní informace toho o této problematice uživatel příliš nedozví. Možná i proto, že se jedná o opravdu velmi silný nástroj, který může při nesprávném použití nadělat více škody než užitku!

Co je to uživatelská křivka a jak funguje

V podstatě se jedná o klasickou funkci „Křivky“, kterou můžeme najít v každém solidním foto editačním programu jako je Adobe Photoshop, Paintshop Pro a řadě dalších. Pro jistotu a ve stručnosti jen dodám, že stupnice představují jasové úrovně pixelů obrazu v rozmezí 0–255 (8 bitový formát, např. JPG). Na levé resp. dolní straně jsou stíny, uprostřed stupnice polotóny a vpravo resp. nahoře je oblast světel. Na vodorovné ose je znázorněn vstup (Input) a na svislé ose výstup (Output). Implicitně se vstup rovná výstupu a funkce je lineární. Jednoduše řečeno, fotka bude po aplikaci takové křivky vypadat stejně (viz. červený bod na přímce, jehož hodnoty jsou červeně orámovány).
V čem tkví podstata této funkce, je možnost změnit za pomoci nových bodů, které se dají na přímku vložit, vstupní hodnoty jasů jejich posunutím směrem nahoru (zvýšení jasu), či dolů (snížení jasu) a upravit tak tonalitu fotky. Máme tak například možnost vložit několik bodů do oblasti stínů a jejich posunutím směrem nahoru zvýšit jas, čímž můžeme zlepšit kresbu ve stínech. Berte však toto vysvětlení střídmě, protože je to obsáhlá problematika, k jejímuž vysvětlení v tomto článku není prostor.
Rozdíl Uživatelské křivky oproti funkci „Křivky“ ve fotoeditoru je ten, že se uživatelská křivka aplikuje přímo ve fotoaparátu ihned po vyfocení a nikoliv dodatečně v PC. O dalších rozdílech a výhodách se dočtete níže v textu.

Proč používat uživatelské křivky?

Nejjednodušší vysvětlení se naskýtá ve formě obrázků (pozn. v době přípravy tohoto článku nebylo zrovna hezké počasí a tak nejsou rozdíly tak markantní – pro ilustraci však postačují).
Na obr. 1 je Matrixově proměřená scéna bez jakéhokoliv zásahu uživatele.

Fotka se jeví jako správně exponovaná, bez přepalů, leč stíny by mohly být více prokreslené. To bychom mohli upravit buď dodatečně v PC za pomoci některého fotoeditoru jako je Photoshop, či jednoduše expozici o nějaký stupeň EV korigovat. To můžeme vidět na obr. 2, kde je totožná scéna exponována s korekcí + 1/2 EV. Všimněte si, že stíny získaly lepší kresbu, ale obloha je viditelně přeexponovaná.

Na obr. 3 můžeme vidět scénu exponovanou stejným způsobem jako na obr. 1 tj. bez jakékoliv korekce, či dodatečné úpravy v PC, ale za použití uživatelské křivky nahrané do fotoaparátu. Rozdíl oproti obr. 1 je patrný na první pohled. Co je však patrné na pohled druhý, je o poznání lepší podání oblohy oproti scéně vyfocené s korekcí + 1/2 EV (obr. 2).
Z předchozích ukázek je patrné, že použití uživatelské křivky je efektivnější než prostá korekce expozice, díky které jsme se připravili o kresbu ve světlech v mnohem větší míře. Prakticky jsme použitím uživatelské křivky zvětšili dynamický rozsah snímače!

Výhody použití uživatelských křivek