Paměťová média pro digitální fotografování

Předem se omlouvám kolegům, kteří hodně pracují s počítači. Pro ně asi tento článek bude tak trochu pátá třída. Při jeho psaní jsem myslel především na fotografy – klasiky, kteří nemají moc chuť prohrabávat se množstvím počítačové literatury, kde jsou na toto téma popsány stohy papíru. V článku najdou hlavní věci.

Pořízení elektronických záznamů svých fotografií dnes musí zajímat i zatvrzelé zastánce klasické fotografie. Důvodem je fakt, že i při nejkvalitnějším skladováním filmů dochází k chemickým změnám a zhoršuje se kvalita záznamu. Trochu více v klidu mohou být jen fotografové, kteří mají ve svých archivech klasické černobílé filmy. Ty jsou ve srovnání s barevnými stabilnější a snášejí dobře dlouhodobé skladování. Naštěstí jsou v současné době k dispozici filmové skenery, jejichž vývoj probíhá podobně jako u digitálních fotoaparátů. Díky těmto přístrojům není elektronické ukládání a zpracování fotografií jen doménou majitelů digitálních fotoaparátů.

V klasické fotografii film se světlocitlivou vrstvou slouží jak k zaznamenání tak i k trvalému uložení obrazu. U digitálních fotoaparátů je tato funkce rozdělena. Záznam provádí elektronický senzor, který je však schopen udržet informaci pouze o jednom obrazu a to jen po omezenou dobu. Analogií pro převinutí klasického filmu do nové, dosud neosvětlené části, je elektronický přesun informace z čidla na některý druh paměťového média. Je nutné, aby fotoaparát byl opět co nejrychleji připraven k dalšímu snímku. Záznam na trvalejší paměťové médium vždy trvá. Proto má dnes každý digitální fotoaparát pomocnou vyrovnávací paměť (anglicky buffer) s rychlým záznamem a čtením (analogie RAM u PC). Tato přechodná paměť bývá různě velká a vyžaduje trvalé připojení ke zdroji elektrického napětí. Velká vyrovnávací paměť umožňuje rychle snímat dlouhé sekvence snímků. Fotograf si pak vybere obvykle jen nejlepší „momentku“. Tradičně platí, že čím rychlejší a delší sekvence a čím větší rozlišení snímku, tím větší musí být buffer a pak samozřejmě i cena. Příkladem fotoaparátu s velkou vyrovnávací pamětí je profesionální digitální zrcadlovka Nikon D1H, která umí sekvenci 5 snímků za sekundu do maxima 40 snímků. To vše v rozlišení 2,74 miliónů obrazových bodů. Po zaplnění přechodové paměti se digitální záznam snímků přesune na paměťové médium s trvalejším záznamem, kde zůstane uložen i po odpojení od zdroje elektrického napětí.

Asi nejlepší pro vytvoření přehledu je rozdělit paměťová média na pracovní, přenosová a trvalá. Po exponování snímku či snímků se musí obrázky uložit a fotoaparát musí být připraven snímat dál. Zde paměťové médium musí být již dostatečně trvalé, neboť k dalšímu fotografování dojde například až za půl roku. Rovněž prohlížení uložených snímků, které se musí před zobrazením na obrazovce fotoaparátu nejprve načíst z paměťového média, musí probíhat svižně. Záznamová mechanika, která je přímou součástí fotoaparátu, musí mít co nejmenší rozměry. Paměťová média splňující tyto požadavky se nazývají pracovní. Po určité době používání se pracovní médium vždy zaplní a záznamy je nutno převést na paměťové médium s větší kapacitou. Vzhledem k tomu, že můžete být zrovna na Nové Guinei, potřebujete přenosovou paměť, kterou strčíte do batohu. Až když se konečně po půl roce vrátíte domů, chcete své nejlepší snímky uložit na trvalo – potřebujete paměťové médium trvalé (archivační).

Určitě někoho napadne, že součástí fotoaparátu může být zapisovačka na trvalé médium nebo je pracovní médium tak velké, že nepotřebujete médium přechodové. Taková řešení již samozřejmě existují, ale mají vždy svá omezení.

Pracovní paměťová média

Digitální fotoaparáty určené pro fotoamatérskou praxi dnes prakticky stoprocentně využívají některou ze standardních paměťových karet. Určitě znáte Smart Media, SD karty, Memory Sticky, CompactFlashe či xD. Bude jim věnován samostatný článek. Jejich hlavní výhodou jsou mimořádně malé rozměry. Hlavní nevýhodou pak vysoká cena za uložený megabajt (MB) dat. Vyrábějí se v současné době s kapacitou až do jednotek GB. Cena úměrně narůstá s kapacitou paměti a mění se i podle standardu karty.

CompactFlash II s kapacitou vyšší než 1GB se začíná přibližovat k přenosovým paměťovým médiím, zejména pokud se spokojíte se snímky s malým rozlišením. IBM vyrábí specielní mikrodisky s kapacitou 1 GB, které lze zasouvat do digitálních fotoaparátů, které mají zásuvku (slot) pro CompactFlash typ II. Před nákupem takovýchto karet je vhodné ověřit, zda jsou kompatibilní s vaším fotoaparátem.

Za pracovní, ale zároveň i trvalé médium lze považovat CD-R nebo CD-RW o průměru 8 cm s kapacitou 156 MB, které používají pro záznam digitální fotoaparáty firmy Sony ( např. Mavica MVC – CD500).

V minulosti firma Sony vyráběla fotoaparáty Mavica se záznamem na běžnou 3,5 palcovou disketu. Dnes už kapacita diskety 1,44 MB většinou nestačí.

Pokud si koupíte paměťovou kartu s dostečně velkou kapacitou a neplánujete používat digitální fotoaparát na dlouhých cestách, můžete ušetřit peníze za přenosové médium. Dnes bych uvažoval o 0,5 GB. Místo druhé karty o kapacitě 0,5 GB se už spíše vyplatí mít přenosové záznamové zařízení.

Přenosová paměťová média

Asi nejběžnějším přechodovým médiem jsou dnes pevné disky (hard-disky) domácích stolních počítačů či notebooků. Variantou je i přechodné uložení do některé webové databanky, kde pak využíváte cizí hardware, aniž vlastně víte jaký. Pro cesty však i notebook bývá příliš rozměrný. Zde se začínají prosazovat kapesní počítače PDA (PocketPC, Palm, Psion a další) v kombinaci se skládacími klávesnicemi a mobilními telefony, pomocí kterých můžete odvysílat data do sítě Internet. Pro cestu na Sibiř bude ale jistější řešení přenosný pevný disk, který umí číst přímo z paměťových karet. V české literatuře se pro tato zařízení objevil termín datové peněženky. Jsou to univerzální zařízení se zásuvkami i na několik druhů paměťových karet. Navíc většinou mají a další funkce než obyčejný pevný disk. Na našem trhu je dostupných několik typů podobných zařízení, která se liší jak svými vlastnostmi, tak i kapacitou disku. Cena nejlevnějších modelů s kapacitou 20GB je v současnosti pod 10 000,– Kč.

Trvalá (archivační) paměťová média

Pro trvalou archivaci fotografií se dnes používají především disky CD a s klesající cenou postupně i disky DVD. Problém je pouze v jejich kapacitě. 700 MB, které lze uložit na CD sice není tak málo, ale rozlišení digitálních fotoaparátů a skenerů roste a to nemluvím o skenování středoformátových snímků pro účely velkoplošného tisku. Proto mají dnes velkou budoucnost disky DVD s několikanásobně vyšší kapacitou.

Vedle CD a DVD existují i další, pro archivaci fotografií méně výhodné varianty. Těmi jsou magnetooptické disky, ZIP a JAZ mechaniky nebo záznam na magnetické pásky.

Výhody a nevýhody jednotlivých typů archivačních médií si probereme příště.

předchozí díl:
DigiŠkola – Lekce 9: Formáty dat pro digitální fotografie

Digitální fotoškola na FotoAparátu.cz vzniká za podpory společnosti Olympus. Olympus je nejprodávanější značka digitálních fotoaparátů v ČR. Olympus na www.olympus.cz.