Výběr filmu, lek.14

Výběr filmu není problémem, pokud přesně víte, co budete fotografovat, jakým způsobem budete prezentovat vaše snažení a k čemu bude váš snímek použit. Toto bývá jasné u profesionálních fotografů, kteří nejčastěji fotí pro určitou zakázku nebo projekt. V nejhorší situaci se nacházejí ambiciózní fotoamatéři, kteří chtějí a také dosahují profesionálních výsledků, ale zatím přesně neví, kde všude budou moci své snímky uplatnit. Jinou záležitostí je, že pokud se zrovna nechystáte fotografovat ve studiu, nikdy přesně nevíte, co vás čeká. Toto platí stejně pro všechny. Snad nejhorší jsou situace, kdy cestujete a nikdy nevíte přesně, kde a co vás čeká. Každý film má svoje výhody a nevýhody. V článcích Filmy a jejich citlivost a Je chování filmu závislé na druhu světla jsme se zabývali volbou filmu vhodné citlivosti a volbou filmů pro snímky při denním a umělém světle. V tomto článku si probereme dvě nejčastější dilemata: černobílý vers. barevný a negativní vers. pozitivní film.

Černobílý vers. barevný film

Nechci se tady zabývat hlubokými úvahami na téma barevná vers. černobílá fotografie. Černobílá fotografie si určitě i nadále uchová důležitou roli v oblasti umělecké fotografie. Existují témata, kde pomocí světla a stínu vyjádříte mnohem lépe emocionální stránku situace nebo objektu než barvou, která může být příliš popisná a odvede pak pozornost od toho, co chce fotograf svým snímkem vyjádřit.

Klasické černobílé filmy si stále zachovávají i určité technické výhody. Jednoduché zpracování v temné komoře se v dnešní době minilabů a automatizovaných velkolaboratoří stává paradoxně nevýhodou, neboť pokud si film nevyvoláte a nezpracujete sami, je to dražší, než barevné fotografie z negativů. Zároveň byste takto ztratili jednu z hlavních výhod klasické černobílé fotografie, kterou je kontrola nad vyvoláním filmu, kde obraz ovlivňujete typem vývojky, jejím ředěním, teplotou či dobou vyvolání.

Dnes se nabízí i další zajímavá cesta: fotografovat na černobílý film, chemickou cestou jej zpracovat. Dále však pokračovat digitálně. To znamená chemicky vyvolaný film naskenovat na filmovém skeneru s vysokým rozlišením. Pak místo kouzel ve fotokomoře si sednete k počítači, spustíte grafický editor typu Photoshop, kterým si snímek vyretušujete, upravíte tonalitu atd. Nabízí se zde mnohem více kouzel ve srovnání s fotokomorou. Příkladem je digitální zvýšení ostrosti snímku. Pokud použijete skener se špičkovým rozlišením (4000 resp. 8000 dpi) a následujícím tiskem na moderní fotografické tiskárně, pak takto překonáte navíc i rozlišení, kterého u vašich zvětšenin dosáhnete v domácí temné komoře.

Přesto však budou mít pravdu i oponenti, kteří řeknou, že dojem ze zvětšenin na klasickém papíře potaženém stříbrnou emulzí nelze nahradit. Velkou výhodou klasické fotografie je určitě archivační stálost filmů i zvětšenin, na kterou zatim digitální tisk nemá. Jestliže chcete, aby vaše snímky přežily následujících sto let, je to Vaše cesta.

Chromogenní filmy

Pokud nemáte temnou komoru, existuje i pohodlnější cesta, jak získat kvalitní černobílé fotografie. Jsou to chromogenní černobílé filmy, které vám běžný minilab vyvolá procesem C-41 vyvinutým a určeným hlavně pro barevné negativní filmy. Příkladem je Kodak 400 CN nebo Ilford XP2 400.
Jejich negativy a v minilabu z nich vyrobené fotografie sice nebudou mít stoletou stálost, také čerň a hranová ostrost nebude jako na klasických zvětšeninách. Na druhou stranu vám minilab snadno upraví barevný odstín dle vašich požadavků. Můžete si obvykle zvolit hnědý nebo stříbrošedivý odstín.

Chromogenní filmy mají při citlivosti ISO 400 velmi jemné zrno. Další výhodou proti klasickému černobílému filmu je i mnohem vyšší expoziční pružnost. To znamená, že tentýž film může být exponován jako film citlivosti ISO 100 i jako film citlivosti ISO 800. Film pak můžete vyvolat na maximální citlivost ISO 800. Přestože se hustoty (sytost) jednotlivých, na různé citlivosti exponovaných negativů, budou lišit, bude ztráta detailů kresby na snímcích menší, než když použijete klasický černobílý film.
Tato vlastnost je velmi výhodná při fotografování scén s velkými světelnými kontrasty mezi světlými a tmavými plochami. Chromogenní filmy jsou mnohem tolerantnější na nepřesnosti při stanovení správné expozice. Exponování na vyšší citlivost vám umožní používat kratších expozičních dob a snížíte tak riziko roztřesení snímku. To je nutnost pro fotografování reportáže tam, kde je málo světla. Nezapomeňte však upozornit laboratoř, že jste exponovali na vyšší citlivost, než doporučil výrobce!

Negativní film vers. pozitivní (inverzní)

Budeme se zabývat výhradně barevnými filmy. Černobílé pozitivní (inverzní) filmy se používají jen velmi zřídka.

Barevné negativy zobrazují barvy objektu jako jejich doplňkové barvy. Žluté sibiřské máky jsou na negativu modré.

Podobně i černobílé negativy mají převrácené odstíny: co byl tmavý odstín se na filmu jeví jako světlý. Až při výrobě zvětšeniny se předmětům vrátí skutečné barvy. To, že tento proces má dva kroky, vede k určité ztrátě kvality zobrazení. Barevné zvětšeniny vyrobené z negativních filmů jsou mnohem levnější i kvalitnější než zvětšeniny vyrobené z inverzních filmů. Proces, kterým lze vyrobit velmi kvalitní zvětšeniny i z inverzních filmů se nazývá Cibachrome. Ale ta cena! Zvětšenina 30×40 cm však stojí asi 8krát více než zvětšenina stejných rozměrů vyrobená z negativu. Její výhodou je lepší stálost barev při dlouhodobém skladování. Levnější cestou pro výrobu zvětšeniny z diapozitivu je v současnosti cesta digitální. To znamená nejprve naskenovat a soubor pak vytisknout. Problémem je však předtisková úprava barev a obrazu, pokud si ji nejste schopni udělat sami. Za tuto práci se platí i 1000 Kč/hod.

Barevné diapozitivy musíte nejprve zarámečkovat. Pak je můžete speciálním projektorem promítat v zatemněné místnosti. Obraz v procházejícím světle je mnohem působivější. Obrazy na inverzních filmech jsou v porovnání s barevnými negativními filmy kontrastnější a mají bohatší barevnou tonalitu. Tady na ně negativ prostě nemá.

Inverzní filmy se vyvolávají ve vybraných laboratořích procesem E-6. Výsledky těchto laboratoří jsou poměrně standardní. Nejste tak závislí na velmi proměnlivé kvalitě minilabů. Po vyvolání vzniká rovnou pozitivní obraz. Inverzní film je výhodnější pro skenování, a proto je preferován jako předloha pro tisk. Proto většina profesionálních fotografů stále používá inverzní filmy. Barevné negativní filmy lze skenovat také, ale je zde problém jak nastavit barvy, aby byly opravdu věrné. Dá to prostě mnohem více práce.

V poslední době došlo k velkému pokroku v kvalitativních parametrech negativních filmů. Tyto filmy jsou nyní i při citlivostech ISO 400 extrémně jemnozrné. Inverzní filmy mají tento parametr vynikající pouze do citlivostí ISO 100 (vynikající v tomto směru je Fujichrome Provia 100).

Velkou výhodou barevných negativních filmů je vysoká expoziční pružnost. Tato vlastnost již byla zmíněna u černobílých chromogenních filmů. U inverzních filmů mnohem obtížněji zaznamenáváte kontrastní scény jako např. západy Slunce, snímky v protisvětle apod. Musíte si pak pomáhat pomůckami jako půlené filtry, což nebývá někdy nejjednodušší. Podmínkou používání barevných inverzních filmů je kvalitní měření expozice. Abyste omezili riziko špatně exponovaných snímků, doporučuje se používat bodové měření nebo externí expozimetr.

Další výhodou negativních filmů je možnost kdykoliv přidělat další zvětšeniny. Duplikace diapozitivů je problematická. Proto se spíše doporučuje pořizovat důležité snímky dvakrát, i když to asi málokdo dělá.

Co tedy říci závěrem. Myslím, že každý se musí rozhodnout sám podle své situace. Pokud s fotografováním začínáte, určitě si vyzkoušejte inverzní film. Naučíte se s ním přesně měřit expozici a pozorovat světlo. Chce to občas zaznamenávat expoziční hodnoty a po vyvolání snímek pořádně prozkoumat třeba i s lupou na světelném panelu.

Když budete chtít současně využívat výhod jednotlivých druhů filmů, musíte si pořídit ještě druhé tělo. Profesionálním řešením je středoformátová kamera s výměnnými kazetami.