Základní charakteristiky objektivů I - Lek. 8

Objektiv je soustava přesně uspořádaných a uložených optických čoček, která ze světla odraženého od fotografované scény vytváří ostrý, převrácený obraz. Tvar, počet a uspořádání čoček se počítá na základě zadání parametrů, jakými jsou ohnisková vzdálenost, světelnost rozlišení v počtu čar na milimetr, minimální vzdálenost zaostření. Ideální objektiv nelze zkonstruovat, přestože lze vypočítat optické soustavy s úžasnými parametry. Problém je, že ve výrobě se nezvládnou požadované tolerance. Vyrábět jeden dobrý na deset zmetků si nikdo nemůže dovolit. Výsledkem jsou pak kompromisy. Kdyby existovaly ideální objektivy, nepotřeboval by fotograf ani nic vědět o omezeních, která jsou vyjádřena různými parametry. O nich si povíme v následujících odstavcích.

Ohnisková vzdálenost/úhel záběru

Asi nejdůležitější charakteristikou objektivu je jeho ohnisková vzdálenost. Tento parametr v kombinaci s velikostí formátu filmu určuje úhel záběru. Zní to možná trochu složitě. Nejlepší představu o parametru zvaném ohnisková vzdálenost si uděláte na základě pojmu základní nebo standardní objektiv. To je objektiv, jehož úhel záběru odpovídá vnímání lidského oka – 45°. Základní objektiv u fotoaparátu na kinofilm má jinou ohniskovou vzdálenost než základní objektiv středoformátové kamery. Ohniskovou vzdálenost příslušného základního objektivu pro příslušný formát filmu si lze přibližně vypočítat jako úhlopříčku rozměru políčka filmu. Vystačíte ze známou Pythagorovou větou. Pokud máte Flexaretu na 6×6 cm, vyjde vám ohnisková vzdálenost záklaďáku kolem 80 mm. U obdélníkového políčka kinofilmu 24×36 mm se za základní považuje objektiv s ohniskovou vzdáleností 45 až 50 mm. Na schématu úhlů záběrů je základní objektiv označen červeně. Schéma je platné pro kinofilm.

Pomocí objektivu děláte výřez skutečnosti, což je podstatou práce fotografa. O tom jak udělat dobrý výřez si přečtěte v článku na našem FotoRádci. Výřez je dán úhlem záběru a tedy ohniskovou vzdáleností objektivu. Na základě těchto parametrů pak dělíme objektivy do pěti hlavních skupin. Nejširší úhel záběru mají objektivy zvané rybí oka (na obrázku vyznačeny žlutě). U nich vzhledem k extrémnímu úhlu záběru dochází k výraznému zkreslení svislých a vodorovných linií. Do kategorie širokoúhlé patří objektivy s ohniskovou vzdáleností 18 – 35 mm (označeny modře). Zde se projevuje menší zkreslení na krajích obrazu. Základní objektivy odpovídající lidskému oku vzkazují nejmenší zkreslení. Ohniskové vzdálenosti tzv. krátkých telebjektivů se pohybují v rozsahu 80 – 300 mm (označeny zeleně). Dlouhé teleobjektivy se vyrábějí v ohniskových vzdálenostech 400 – 1200 mm (označeny oranžově). Jsou to objektivy pro specielní užití charakteristické velmi malou hloubkou ostrostí.

Graf a série fotografií dávají představu o tom, jaké záběry lze z jednoho místa pořídit s objektivy různých ohniskových vzdáleností. Tady vidíte, jak je důležité mít fotoaparát, který umožňuje výměnu objektivů. V případě, že máte zrcadlovku, vidíte v hledáčku to samé, co vidí objektiv. U vyspělých přístrojů s průhledovým hledáčkem máte pro limitovaný počet objektivů v hledáčku vyleptané rysky, které vymezují zobrazení jednotlivých objektivů. U kompaktů nic takového samozřejmě nepřipadá v úvahu. O typech fotografických přístrojů si můžete přečíst v minulých lekcích FotoŠkoly Typy fotografických přístrojů I a Typy fotografických přístrojů II.