K čemu je dobrá sluneční clona

Při koupi nového objektivu od renomované značky dostáváte „zdarma“ kovový nebo častěji umělohmotný nástavec na objektiv – sluneční clonu. Existují i praktické pružné gumové clony, které se navlékají na objektiv a do pracovní polohy se vytahují jen při fotografování. Velkou výhodou této clony je, že ji nemusíte nasazovat před každou expozicí a nezabírá prostor v pouzdře. Pečliví výrobci mají vnitřní část clony z materiálu který pohlcuje světlo (Tokina používá specielní černý povrch z umělohmotného plyše). Mercedesem ve slunečních clonách jsou harmonikové clony tzv. kompendia, které lze podle potřeby vysunout či zasunout. Je to záležitost středního a velkého formátu.

Objektivy s různými ohniskovými vzdálenostmi musí mít vzhledem k různému úhlu záběru i různé clony. U základních objektivů s ohniskovou vzdáleností kolem 50 mm má clona tvar „kbelíku“ bez dna s délkou kolem 4 cm. Ultraširoké (15 – 20 mm) a širokoúhlé objektivy (20 – 35 mm) musí mít „kbelík“ v bocích vykrojený. S rostoucí ohniskovou vzdáleností roste i délka clony. Na teleobjektivu 400 mm/f 5.6 s průměrem přední příruby 77 mm se nasazuje clona délky 10 cm.

O funkci sluneční clony se snadno přesvědčíte i bez fotoaparátu. Zkuste se podívat za slunečného dne na objekt osvětlený šikmým bočním světlem nebo částečným protisvětlem. Barvy budou mnohem sytější a struktura předmětu výraznější , když zastíněním rukou zabráníte dopadu přímých slunečních paprsků do oka. Podobně je to i se sluneční clonou a objektivem.

Zrádné světelné reflexy mi již poškodili dost slušných fotografií. Příkladem je reflex v levém dolním rohu na fotografii mostku přes Tetovský kanál. Zde jsem měl nasazenu sluneční clonu, přicloňoval jsem ještě rukou, reflexu v dolním rohu jsem si prostě nevšiml. Používám Tokinu 28–70/2.6–2.8, která má komplikovanou čočkovou soustavu. Přestože je to velmi kvalitní objektiv, je citlivý na reflexy i když nasadíte originální clonu. Je to necnost složitých zoomů. Jedinou cestou jak snížit riziko nežádoucích reflexů je velmi pečlivě prohlížet hledáček. Často si musím pomáhat přicloněním rukou. V tomto případě je výhodný stativ, jinak hrozí roztřesení snímku.

Sluneční clonu nepoužívám při nasazení polarizačního filtru, kde je nutné mít přístup k přední otáčivé přírubě, jejímž otáčením měníme intenzitu ztmavení. Zde je jedinou možností pozorně prohlédnout hledáček a v případě reflexu zaclonit rukou.

V horší situaci jsou majitelé kompaktů. Ty mají pouze průhledový hledáček, který neumožňuje kontrolovat reflexy. Objektivy jsou vestavěny v přístroji a nepočítá se u nich s clonou.

Pevná sluneční clona je zároveň i ochrana objektivu. To mohu osobně potvrdit. Jednoho ospalého rána mi spadnul foťák na stativu objektivem na zem. Odnesla to umělohmotná clona Tokina, kterou jsem později zase slepil vteřinovým lepidlem.