Velcí fotografové: Moises Saman

Životopis Moisese Samana je inspirací pro ty, kteří se chtějí v dnešní době stát válečnými fotografy. Od roku 2000 objížděl nejrůznější válečné konflikty a díky tomu se propracoval do nejvyšší foto-žurnalistické ligy v USA. Získal několik ocenění na World Press Photo.

Fotografická filozofie válečného fotografa Moisese Samana:
„Jako fotografa novináře mě zajímá to pozitivní a společné, co nás lidi na celém světě spojuje. Uprostřed dění se snažím zachytit intimní momenty mezi lidmi, které nám připomínají důstojnost a naději tváří v tvář konfliktu.“

Něco z životopisu

Životopis Moisese Samana je inspirací pro ty, kteří se chtějí v dnešní době stát válečnými fotografy. Je však třeba připomenout, že tohle povolání je hodně rizikové a často stačí jen jedna malá chyba. O tom ostatně svědčí i smutné statistiky, kolik novinářů umírá každý rok v různých konfliktech po celém světě.

Moises je tzv. hispano, španělsky hovořící Američan. Narodil se v roce 1974 v Limě ve smíšené peruánsko-španělské rodině. Když mu byl jeden rok, přestěhoval se s rodiči do Barcelony, kde strávil většinu svého mládí. Asi příliš neřešil ekonomické záležitosti. Vystudoval sociologii na California State University v USA, kde zakončil studium v roce 1998. Již v průběhu studia ho vzrušovaly různé válečné konflikty ve vzdálených zemích světa a toužil poznat tato dění na vlastní kůži, fotografií se však nezabýval. Až poslední rok na universitě ho oslovili některé práce fotožurnalistů z průběhu války na Balkáně. Nejprve začal pracovat jako stážista pro malé noviny v Kalifornii. V roce 2000 se stal stálým fotografem Newsday. Následující roky pak strávil objížděním válečných konfliktů po světě: Afghánistán, Irák, Blízký východ, dokumentování následků 9/11. Díky výborné fotografické práci se stal stálým přispěvatelem do nejvyšší foto-žurnalistické ligy v USA: New York Times, Newsweek (nedávno bohužel skončil) a Time. A mohl si v roce 2007 dovolit dát se jako fotograf na „volnou nohu“. Získal několik ocenění na World Press Photo (pozn. nemá naštěstí vůbec nic společného s Czech Press Photo, které tuto soutěž připomíná pouze názvem). V roce 2010 získal postavení čekatele (angl. nominee) Magnum Photo.

Fotografie z výstavy

Pro tento článek jsem vybral několik fotografií z občanské války v Libyi, které jsem si prohlédl na loňské Photokině. Zde byly prezentovány v černobílé podobě, i když některé snímky najdete na internetu i jako barevné. Moises Saman je zástupcem první generace digitálních fotografů, kteří film nikdy neokusili. Snímky Moisese Samana mají vynikající dokumentární hodnotu zachycující atmosféru akcí. Fotografie zachycující zlomky vteřin dokáží nahradit hodiny prázdných televizních záznamů typu CNN.

Předměstí Zawiyah. 9.3.2011. Příznivec Kaddáfího drží portrét libyjského vůdce. Na pozadí je kouř z ohňostrojů, probíhajících na fotbalovém stadiónu v Zawiyah, kam v té době ještě zmocněnci libyjské vlády přivezli skupinu zahraničních novinářů za účelem sledování předstíraných os­lav.

2.3.2011 Muž stojící před výbuchem granátu jen několik stovek metrů od hotelu, kde byly ubytováni zahraniční novináři.

Kaddáfí obklopený svou ochrankou v přizpůsobeném golfovém vozíku na cestě poté, co v Tripolisu promluvil ke svým příznivcům.

Mladý muž v místě, kde brzy ráno provedlo letectvo NATO bombový útok, který zcela zničil hotel Wanzink.

Žena podporující Kaddáfího. Tripolis.

Dva muži zkoumající škody po bombovém útoku NATO na právnickou školu v Ziltanu.

O svém fotografování na území kontrolovaném Kaddáfího režimem Moises řekl: „Tato fotografická cesta byla zvláštní především množstvím kontroly úředníky režimu, kteří nám bránili volně se pohybovat a pracovat nezávisle.“

Na světě je tolik krásných věcí. Proto většina lidí nemá chuť riskovat život pro získání válečných záběrů. I když asi hodně fotografů bude přitahovat adrenalin akce, bohužel to není akční film. Nezbývá mi proto, než jen popřát Moisesovi Samanovi hodně štěstí a to nejenom toho fotografického, ale především toho, které chrání před fyzickým nebezpečím. Role válečného fotografa a dokumentaristy je nesmírně důležitá pro celou lidskou společnost, i když trochu pochybuji, že by nás fotografie jako celek dokázaly změnit.

     

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Petr Lavička
    Petr Lavička
    27.05.2013 10:13

    Gratuluji,
    konečně článek na pořádné téma. Doufám že další podobné budou následovat.
    Je to zajímavější než nějaké workshopy na focení motýlů.
    PL

  • Andrej Macenauer
    Andrej Macenauer
    Autor
    27.05.2013 19:47

    Diky. Saman fotografoval v tabore Kaddafiho. Dworzak, ktereho jsem predstavil pred dvema tydny zase na strane povstalcu. Zaroven je zajimave i porovnani barva vs. Cernobila.

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (2)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram