Test fotoaparátu Nikon D7100

Vzhled a ovládání

Nikon D7100 je nástupcem modelu D7000, který jsme recenzovali v roce 2010.
Celkový vzhled se příliš nezměnil. Velmi mírně se zvětšily dva rozměry na konečných 136×107×76 mm. Zajímavé je, že je o 15 gramů lehčí. To znamená, že je někde použito více plastu (méně kovu) ve skeletu těla. Horní a zadní kryt je právě z hořčíkových slitin. Tělo je utěsněné proti prachu a vlhkosti. Ergonomie ovládání je tradičně na vysoké úrovni. Zřejmě kvůli výtkám na adresu voliče režimů přibyla jejich aretace – pro změnu je třeba stisknout „čudlík“ uprostřed voliče. Osobně jsem si zvyknul rychle.

Nově se v levém sloupci ovládacích tlačítek objevilo tlačítko Info. Permanentně jsem jej mačkal při prohlížení fotografií. Na jeho místě totiž bývalo +. Ke spoušti se přesunulo nahrávání videa a změnilo se zapnutí živého náhledu z páčky na tlačítko. V zásadě jde podle mého názoru o změny spíše kladné, nikoliv zásadní a majitelé starších modelů s tím nebudou mít žádný problém. Spíše naopak.

Řekl bych, že mírné nectnosti předchůdce jsou pryč – kryt SD karet jsem omylem neotevřel ani jednou a na přepínání režimu ostření na tlačítku pro vypínání ostření jsem si již dávno zvykl.

Hledáček se (naštěstí!!!) opticky nijak nezměnil. 100% pokrytí a zvětšení 0,94× jsou parametry, které snad ani nemá smysl měnit. Užití pentagonálního hranolu hledáčku bylo již u D7000, zde je to totéž. Zobrazuje to, nač jsou uživatelé zvyklí. Mírně se však změnila barevnost – od žlutozelené se posunula k modrozelené (mě to v prvním okamžiku praštilo do očí). Tradičně se v menu volí možnost ukazovat zcela v pravém dolním rohu volbu citlivosti, nebo počet zbývajících snímků. Připomínat, že hledáček umožňuje ukazovat pomocnou mřížku, je snad již nošením dříví do lesa. Co je v hledáčku jinak, popíši dále. Protože jde o zásadní věc.

Ani v logice menu se nic nemění. Kompletní počeštění včetně nápovědy je již standardní. Snad jen rozsáhlost, která je model od modelu větší, nutí uživatele sáhnout po tištěném manuálu, případně listovat a zkoušet „co to udělá“.

Shrnuto a podtrženo – ovládání D7100 je propracované a změny jsou v konečném důsledku pouze k lepšímu.

Autofokus

Tady je tak zásadní změna, že mě, majitele modelu D7000, nutí k zamyšlení nad koupí vyšší verze. Technické specifikace najdete o pár řádek níže. Nyní si dovolím osobní postřeh. Mám jistou, několik let neměnnou scénu,spoře osvětlenou. Někdy to však trvá i jednotky vteřin, než se na ní autofokus chytí. (Vždy středním ostřícím bodem a bez přisvětlení fotoaparátem). Ovšem D7100 zaostřila OKAMŽITĚ. Krajní body s mírným zpožděním, ty u většiny modelů nemá ani smysl zkoušet. V nejhůře osvětlené části jsem ani pořádně neviděl, kam ostřím. A po cca půl vteřině koukám (a slyším, protože jsem aktivoval i akustické oznámení zaostření), že fotoaparát zaostřil. Tak jsem to „cvakl“ (s bleskem). Fotka byla ostrá. Dojem z fotoaparátu v ten okamžik vyletěl na maximum. Prohodil jsem objektivy – setový dodávaný s D7100 tedy „klasický“ 18–105mm f/3.5–5.6G ED-IF AF-S VR DX za vlastní 16–85mm f/3.5–5.6G ED VR AF-S DX. Výsledek byl v zásadě stejný. Pokud si někdo pořizuje zrcadlovku, je to podle mě ze dvou zásadních důvodů – technická kvalita výstupu a funkčnost při extrémně špatných světlených podmínkách. Když uvážíme de facto amatérskou třídu tohoto modelu (kam jej řadí výrobce), pak v tomto směru je zcela profesionální.

Zkusil jsem také fotit z jedoucího auta protijedoucí. Vzájemná rychlost cca 200km/h. Při sekvenci a zapnutém kontinuální ostření jsem narazil pouze na rychlost (pomalost) mnou použité karty pro ukládání dat a tedy také na velikost interního bufferu. Fotky byly všechny ostré. Samozřejmě, že „protipohyb“ je pro autofokus i pro fotografa jednodušší, než třeba dravec v letu, ale přesto, výsledky byly nad očekávání. Autofokus je prostě zcela odlišný od nižších modelů a tím rozumím i D7000.

Ale nyní již ke zmíněným technickým parametrům. O zaostření se stará 51bodový systém Multi-CAM 3500DX (mj. užitý v profitělech od D300 až po D4). 15 bodů je křížových. U D7000 bylo křížových devět. Body jsou lépe rozmístěné (protože jsou dále od středu), než u předchůdce a je to skutečně i při zběžném pohledu do hledáčku vidět. Systém ostření je totiž odvozený z profesionální FX třídy. Když přenesete systém z fullframe do APS-C, jste prostě více u krajů. Skvělé.