FotoAparát.cz

Už nějaký čas se šeptalo o tom, že by Nikon mohl brzy představit nový model digitální zrcadlovky střední třídy. Vánoce se pomalu ale jistě blíží, a tak není divu, že tento okamžik nastal právě teď na podzim a světlo světa spatřil nový model Nikon D7000. Vypadá opravdu hodně zajímavě. Více v následujícím článku.

Tělo - mechanické provedení a ovládání

Už teď se v internetových diskuzích množí debaty o tom, jakého modelu je D7000 nástupce, zda je nástupcem D5000 nebo D90. Těžko říct, ale osobně si myslím, že tohle není vůbec podstatné. Mnohem podstatnější je, jaký vlastně Nikon D7000 je a musím říct, že na mě udělal velký dojem.
V první řadě překvapilo mechanické provedení samotného těla, které je z větší části vyrobeno z kovového korpusu, odlitého ze slitin na bázi magnézia, což doposud nebylo u Nikonu v této kategorii fotoaparátů zvykem. Víceméně kovové tělo je navíc vybaveno utěsněním proti vnikání vody a prachu, což je u Nikonu v této kategorii také novinka. Tělo fotoaparátu je nepatrně větší, než třeba model D90, ale rozdíl je opravdu prakticky zanedbatelný. Tradičně má velmi dobře propracovanou ergonomii i ovládání, skvěle se drží i uživatelům s větší rukou a také provedení, rozmístění a popisu ovládacích prvků není moc co vytknout. I když drobné mušky se najdou. Především je to otočný volič expozičních režimů, který je sice velmi dobře proveden, ale z těla docela dost vyčnívá a tak se mi občas stalo, že při vkládání nebo vytahování fotoaparátu z brašny se mi nechtěně “podařilo“ přepnout režim do jiné polohy. Je to celkem nepříjemné, protože si toho člověk většinou všimne až v okamžiku, kdy zkazí první fotku, která ale může být právě tou neopakovatelnou. Tento drobný nešvar trápí Nikony už od dob modelu D70 a přitom by se dal snadno vyřešit jiným provedením tohoto voliče, případně v kombinaci s tužšími přechody jednotlivých stavů.

Další drobnou vadou je nezvyklé provedení přepínače režimů automatického zaostřování. Na přední stěně pod objektivem je obvyklý otočný a tradičně řešený přepínač pro přepínání automatického a ručního zaostřování. Současně však funguje také jako tlačítko, které v kombinaci s kolečkem na zadní stěně přepíná režimy zaostřovaní AF-S, AF-C a AF-A. Je to sice celkem logické a vhodné řešení, nicméně zcela nové a v tomto ohledu chybí na těle fotoaparátu jakákoli popiska. Informaci lze sice snadno najít v návodu k použití, ale bez něj na tento detail hned tak nepřijdete. Poslední drobnou výtkou je ne úplně dostatečná aretace dvířek kryjících sloty pro paměťové karty. Při manipulaci s přístrojem jsem tak občas nechtěně tento prostor zbytečně otevřel. Nicméně tohle už je spíše jen o zvyku a oblíbeném způsobu uchopování přístroje.

Naopak přímo úžasný je hledáček. Je nejen velký (zvětšení x0,94), světlý a jasný, ale také se 100% zobrazením fotografované scény, což v této kategorii přístrojů rozhodně není obvyklé. O kvalitě hledáčku také svědčí použití plnohodnotného pentagonálního hranolu. Při pohledu do hledáčku objevíme také Nikonovskou klasiku v podobě průhledového displeje, jehož hlavní výhodou je možnost zobrazení některých informací přímo na matnici. Jde o případné varování, že v přístroji není vložena paměťová karta a při aktivaci černobílého režimu jsme na tento fakt také upozorněni ikonkou B/W, která se objeví v pravém dolním rohu matnice. Největší výhodou tohoto řešení je však možnost zobrazení pomocné mřížky na matnici a to bez nutnosti její výměny, pouhou aktivací v menu, což jistě ocení zejména fotografové architektury, pro které je sledování linií nutností. Stavový displej v hledáčku je pak proveden klasickými zelenými znaky a ikonkami, přičemž v uživatelském menu je možné si definovat, zda číselná část v pravé části má zobrazovat aktuální citlivost ISO (včetně indikace funkce automatické volby citlivosti ISO) nebo jen zbývající počet snímků, které pobere paměťová karta.

Novinkou v ovládacích prvcích je pak páčka na zadní stěně fotoaparátu, kterou lze snadno a kdykoli spustit režim živého náhledu a stejně tak rychle jej deaktivovat. Na horní straně této ovládací páčky je pak červené tlačítko, jehož stiskem přístroj zahájí natáčení videosekvence. Je to jednoduché, intuitivní a přitom dokonale funkční. Jinak zůstalo s ohledem na ovládací prvky vše při starém a osvědčeném systému, včetně grafického řešení menu. Tady snad jen stojí za zmínku, že i Nikon D7000 je konečně vybaven kompletní českou lokalizací menu a to včetně textové nápovědy k jednotlivým funkcím, která je ideální především pro ty, kteří s fotografováním teprve začínají a přitom neradi čtou návod k použití.
Až na zmíněné drobné nedostatky, které se však najdou na každém fotoaparátu, lze mechanické provedení, ovládání, menu i ergonomii fotoaparátu Nikon D7000 hodnotit jako vynikající a lze jen doufat, že zmíněné technické vychytávky se brzy stanou i v této třídě fotoaparátů standardem.