Velcí fotografové: Elliott Erwitt

Trochu z životopisu

Elliott Erwitt se narodil v roce 1928 v rodině ruského emigranta. Dětství strávil v Itálii a ve Francii. V roce 1939, kdy v Evropě začala válka, přesídlil s rodinou do Spojených států. Aktivním fotografem se stal již ve dvaceti letech. V Americe se seznámil s legendami fotografického dokumentu: Robertem Capou, Edwardem Steichenem a Royem Strykerem. Již v roce 1953, ve dvaceti čtyřech letech, se stal členem Magnum Photos. Vydal asi dvacet knih, publikoval ve světových časopisech typu Life. Jeho fotografie osobností jako Marilyn Monroe, Che Guevary nebo Jackie Kennedy po atentátu jsou známé po celém světě. Byl svědkem velkých událostí. Na jeho snímcích divák vidí zvláštní smysl humor, vtip i poezii.

Rada od Elliotta Erwitta „Je to o tom, zareagovat na to, co vidíš, pokud možno bez předsudků. Motivy najdeš všude. Je to jen o tom, všímat si věcí a dokázat je zorganizovat. Musíš vnímat svět kolem sebe s lidskostí a uvědomit si i lidskou komedii.“

Z výstavy jsem si vybral několik fotografií, které mne zaujaly. Jsou přesně v duchu citátu Elliotta Erwitta.

Bylo zde k vidění asi 50 černobílých fotografií pořízených na film fotoaparátem Leica. Snímky, které jsem vybral, jsou přesně v duchu jeho vzkazu pro fotografy. Musím říci, že klasické černobílé fotografie vyrobené v temné komoře včetně určité neostrosti dané tehdejší technikou dodávají snímkům atmosféru, kterou vidíte jen na fyzické výstavě.

Jedna z nejznámějších fotografií Elliotta Erwitta. Pohled z očí do očí s mrňavým psíkem. Nevím, nakolik byl tento snímek inscenovaný. Fotograf s Leicou a širokoúhlým objektivem ale musel opravdu na zem, a jistě neměl výklopný display.

Vlajka je velký symbol a v USA snad ještě větší. Hrdost na vlastní zemi až národní pýchu jim můžeme jen závidět. Stožáry s vlajkami vidíte po celé zemi před často i velmi levnými obydlími. I přes tento velmi vážný pohled národa na symbol se na něj Elliott Erwitt podíval s vtipem a bez předsudků.

Husy by byl v naší kultuře hanlivý název. Pro tento článek jsem fotografie pojmenoval sám. Ve skutečnosti všechny fotografie byly na výstavě bez názvu. Pouze místo a doba vzniku. Přesto tu vidíme dvě hejna, určité podobnosti chování lidského a domácích ptáků nás ihned napadnou. A zase jen počkat si na moment, kdy kompozice přesně tohle vyjádří.

Geometrická podobnost kohoutku na vodu a volavky by většinu z nás asi nenapadla. Prostě genialita vidění.

Představuji si ty gumové rukavice s drsným povrchem, aby v nich věci neklouzaly. Nemám je rád. Ruce se v nich potí a smrdí. Většinou mají i výstřední barvy. Vůbec by mne nenapadlo, že v černobílém pojetí může být tvar a povrch něčeho takového tak zajímavý. A pak jen zavěsit je jedním kolíčkem, a rukavice ukazují.

Klasický dokumentární snímek s atmosférou vystihující prostředí. Černobílé provedení tady uklidí chaos na stole, který by v barvě odvedl pozornost od táty se synem. Krásné zarámování na pravém okraji kompozice, zřejmě asi babičkou, která leží mimo hloubku ostrosti.

Na tomto místě v Brooklynu jsem byl osobně. Neměl jsem štěstí na mlhu. Taky zde stojí již mnohem více mrakodrapů. Tahle fotka je hodně známá. Jednoduchá kompozice hlavního a vedlejšího motivu. Vytvoření hloubky obrazu tonalitami ve snímku. Vertikální výřez zdůrazňuje vertikální hlavní motiv. Nevím, zda ta slečna s čepečkem odpovídajícím 50-tým rokům tam byla náhodně, nebo to byla třeba přítelkyně fotografa. Možná nějaký historik fotografie toto ví. K tomuto místu dnes dojedete jednoduše metrem. Sem do Brooklynu stojí za to vyrazit ráno či večer, i když nebude mlha.

Mnohem větší množství fotografií najdete na oficiálních stránkách Elliotta Erwitta a fotografie je možné i zakoupit. Určitě stojí za shlédnutí.