Test Canon EOS 5D Mark III - pokračování

Jako majitel jeho předchůdce Canon EOS Mark II jsem u 5D Mark III srovnával obrazovou kvalitu. Zásadní rozdíl ve prospěch 5D Mark III je ve formátu JPEG, v RAW to naštěstí nedopadlo pro 5D Mark II tak špatně. Také jsem zajel do Bavorského lesa vyzkoušet autofokus při fotografování šumavské zvířeny

Od uvedení na trh a první části testu uplynuly přes tři měsíce. Canon EOS 5D Mark III má dle očekávání velmi tvrdého konkurenta: Nikon D800. Oba vládci trhu zrcadlovek však zvolili trochu jiné strategie.

V srpnu se koná v Londýně olympiáda. Redakce před takovou událostí často obnovují svůj fotografický park. Canon to dával již od uvedení 5D Mark III nepokrytě najevo. Šel tak daleko, že dost komplikované režimy autofokusu vysvětluje třeba na základě typů sportu. O zaměření na sport na olympiádě se nedá mluvit v případě Nikonu D800, kde nový model uděl radost hlavně fotografům, kteří se zabývají velkými tisky a cílí na maximální kvalitu obrazu – krajina, studiová portrétní či produktová fotografie atd.. Nikon dost logicky v porovnání s předchozím „FF“ modelem D700 zvýšil rozlišení z 12,1MPix. Překvapil však skok rovnou na 36Mpix. Canon považuje za jakýsi zlatý kompromis mezi velikostí souboru na kartě a rozlišením velikost kolem 22MPix. Přestože inovoval senzor, rozlišení se zvýšilo jen nepatrně z 22,1 na 22,3MPix.

Na českém trhu se tělo Canonu EOS Mark II prodává za 47990Kč, Canon EOS Mark III stojí o 30000Kč víc, tj. 77990Kč. Nikon D800 se velmi logicky posadil na 67990Kč (ceny na internetu 6/2012 ve dvou největších českých obchodech). Předchůdce D800 Nikon D700 se prodává za přibližně stejnou cenu jako Canon EOS Mark II – kolem 47000Kč.

Obrazová kvalita

Fotoaparáty s „full frame“ sensorem kupujeme zejména kvůli obrazové kvalitě. Rozdíly mezi fotoaparáty se nejvíce projeví při vysokých hodnotách ISO. Když budete fotografovat z ruky například reportáž v nočním městě nebo třeba mnichy osvícené olejovými lampičkami v Ladaku, je to to, co rozhoduje.

Za hlavní považuji praktické srovnání šumu při vysokých hodnotách ISO a zároveň dynamickou pružnost sensoru (rozsah v EV, které sensory u Canonu 5D Mark II a 5D Mark III dokážou zobrazit.)

Pro praktické testování jsem použil radnici v Kašperských Horách na Šumavě, ke které jsem si přinesl obě těla, stejný stativ, jen jsem na stativu vyměnil objektiv. Na částečně přepálené svítilně jsem porovnal dynamickou pružnost obou senzorů. Pro srovnání rozlišení spojeného se šumem při vysokých hodnotách ISO jsem si z obrázku vybral hodiny, které se nacházejí ve stínu. Srovnání jsem provedl ve formátu JPEG i ve formátu RAW. Soubory RAW jsem převedl do DNG formátu pomocí Adobe konvertoru verze 7.1.

Radnice a srovnání ISO na třech výřezech:

Pro vizuální porovnání šumu jsem ještě použil standardní barevnou tabulku.

Z přiložených snímků uděláte následující závěr. Canon zásadně zlepšil u 5D Mark III obrazovou kvalitu ve formátu JPEG. Odhadem bych řekl, že u 5D Marka III je v JPEG stejná při ISO 6400 jako u 5D Marka II při ISO1600. Rozdíl v JPEG je tak markantní, že jsem si v začátku porovnávání myslel, že jsem udělal chybu při zaostření, kde se v důsledku vysokého šumu u Marka II ztrácí kresba (viz výřez se znakem republiky). Za tím zřejmě stojí mnohem výkonnější procesor Digic 5+ u 5D Mark III a lepší matematický algoritmus zpracování. Rozdíly jsou patrné jak na snímku radnice, tak na barevné tabulce. Dobrou zprávou pro vlastníky Canonu Mark 5D Mark II jsou naopak velmi malý rozdíl praktické obrazové kvality ve formátu RAW. To potěší zejména nás, co skladujeme velké DNG soubory s vírou, že je možná ještě někdy v budoucnu lépe zpracujeme. Tady bych připsal k dobru 5D Mark III maximálně půl clony. Zásadní zkvalitnění JPEG u Mark III je samozřejmě klíčové pro profesionální reportéry, kteří posílají fotky přímo do redakcí. Hodně lidí, co se fotografováním živí dnes prostě fotí do JPEG, protože nemají čas, a na ty Canon cílí.

Co se týče dynamické pružnosti obou senzorů, žádný rozdíl jsem nenašel a to jak na densitometrickém klínu, tak ani na přepálené svítilně.

Zkušenosti s Canon 5D Mark III při fotografování zvířat

Režim tiché spouště

Tuhle inovaci uplatníte určitě nejenom při fotografování zvířat, ale kdekoliv, kde jako fotograf musíte být co nejméně nápadný. Tohle prostě 5DMark II neumí. Zpoždění je zanedbatelné. Zároveň musím říci, že normální režim je u Marka III tvrdší než u Marka II a oba jsou hlučné. Jediným řešením jak ztišit spoušť u Marka II je fotografování v režimu živého náhledu a to je možné pouze ze stativu, pro reportáž je to nepoužitelné. Režim tiché spouště u Marka III sníží rychlost sekvence ze 6fps na polovinu. 6fps je již velmi slušná rychlost pro sport a wildlife. I když tenhle způsob fotografování nenávidím, je to realita, jinak ztrácíte záběry, neboť s rychlejší střelbou roste pravděpodobnost špičkové fotky u super rychlých dějů.

Ostření přes živý náhled

Asi o 10% větší úhlopříčka a rozlišení nového LCD monitoru je znát. Nový LCD je jasnější. Hlavní výhodu vidím především při zaostřování v režimu live view.

Z tohoto snímku jsem měl radost. Je to na hraně maxima, co tohle vybavení dokáže a není to vůbec špatné. Přestože byl objektiv i konvertor koupen z druhé ruky trochu obouchaný, fungují…

Výr si udělal hnízdo pod skalou a pozoroval mne. Pro něj a ostatní sovy je typické otáčení hlavy do stran, aniž by měnil místo, na kterém sedí. Tohle je ideální situace, pro přesné zaostření v režimu živého náhledu. Zaostřil jsem oko, které jsem pak v maximálním zvětšení sledoval v režimu živého náhledu. Exponoval jsem kabelovou spouští.

Z expozičních parametrů je jasné, že v tomto případě je klíčový pevný stativ (zkoušel jsem zde poprvé karbonové nohy Benro C-458 (koupeno ve slevě). U hlav pro focení rychle pohybujících se zvířat ze stativu podle mne nemáte moc na výběr – Wimberley Gimbal I nebo II. LCD u Mark III se mi zdál lepší o víc než o 10%, jak říkají technické parametry tj. úhlopříčka a počet bodů (1040M vs. 920M a 3,2 inch vs. 3inch ve prospěch Mark III). U 5D Mark II i III je přesnost ostření v režimu živého náhledu možné zlepšit použitím monitorové gumové lupy. V tomto případě jsem ji však vůbec nepotřeboval díky kvalitě LCD a také proto, že místo bylo ve stínu, takže jsem viděl obraz dostatečně kontrastně.

Ještě jedna fotka, jak maminka pečlivě čistí chmýří svého potomka.

Automatické ostření

Technický rozdíl mezi oběma systémy autofokusu je samozřejmě dramatický. Canon EOS 5D Mark III má 61 senzorů a z toho 41 tzv. křížových (prostorových), jeho předchůdce má jen 9 a jeden křížový. Tohle vedlo k tomu, že většina vlastníků 5D Mark II používala pouze svůj jediný opravdu citlivý senzor ve středu hledáčku a pak překomponovávala. Tedy pokud jste si mysleli, že to stihnete. S novým autofokusem se nejprve musíte naučit. Jisté je, že jednotlivé senzory lze jednoduše přepínat a jsou všechny stejně citlivé. Tam, kde jsme schopni předpovědět, co zvíře udělá, je to samozřejmě obrovská výhoda, neboť nemusíte jít na středovou kompozici a ztrácet tak cenné rozlišení v ořezech.

Nový autofokus jsem vyzkoušel v akci při fotografování vydry říční, která dováděla v jezírku. Byla jako raketa a předváděla se. Potápěla se a zase vynořovala. Kde se zase vynoří samozřejmě netušíte. Při fotografování zvířat častá situace. Režimy s aktivací více senzorů jsem po dvou sériích raději vypustil z důvodu přesnosti zaostření. Protože jsem nechtěl přijít o krásné záběry, raději jsem pak zvolil osvědčený středový senzor, jak to mám nacvičeno z 5D Marka II. Má výhodu, že ořez směrem ke zlatému řezu můžete většinu udělat na obě strany podle toho, kde je lepší pozadí. Přesnost ostření s Markem III byla výborná. Canon tvrdí, že senzor má o dvě clony lepší citlivost než u 5D Mark II, takže věřím. Na druhou stranu v tomto případě byly výborné světelné podmínky s vysokým kontrastem, na který se skvěle ostří. Snažil jsem se fotografovat časy kolem 1/1000s, abych zmrazil pohyb.

A do třetice ještě jeden zážitek s tokajícím tetřívkem. Naložil jsem opět maximum, co mám tj. objektiv 300mm f/2,8 a konvertor 2×. Tetřívek seděl v trávě pod malým smrčkem. Slepice se potulovala kolem a hledala potravu. Jenže pak to do samečka vjelo. Začal svůj divoký námluvní tanec a to je fofr. Rozběhl se směrem ke mně. Litoval jsem, že jsem nasadil konvertor, který zpomaluje ostření i jeho přesnost. Trefit oko je takhle skoro nemožné. Nejlepší taktika je sekvence s více aktivními segmenty. Něco se pak trefí.

Jeden z mála na oko přesně zaostřených snímků. Podobné snímky nepotřebují žádné lokální doostřování.

Tetřívek obecný (Tetrao tetrix) – typické situace, kdy nejčastěji zaostříte do těla, ale oko a hlava jsou již neostré. Lokálně se pak doostří ve Photoshopu, ale stejně pro větší zvětšeninu nemáte šanci. S přesným zaostřením na oko poletujícího tetřívka nepomůže ani nejdokonalejší autofokus. Je to o pravděpodobnosti. Bohužel zobák takhle na mne otevřel jen jednou. U druhého snímku jsem záměrně zaostřil na kontrastní přechod bílého a černého peří.

Konzultoval jsem práci autofokusu s kolegou, který s Canonem 5D Mark III fotografoval dva týdny v Botswaně na expedici. V rozhodujících momentech měl také hodně promarněných příležitostí a pálil vše sekvencemi a ve vícebodových režimech. Není však diskuze o tom, že nový autofokus v porovnání se svým předchůdcem dává fotografovi lepší šanci při akčních snímcích zvířat. Den intenzivního fotografování je však málo na to, jak dobře nový autofokus 5D Mark III zvládnout.

Při praktickém fotografování rychle zjistíte, že 5D Mark III je lepší přístroj. Vše je svižnější. Porovnával jsem například expozice 2 minuty s infračerveným filtrem R72. Mark III počítal snímek asi 10 vteřin, Mark II nekonečné dvě minuty. Na mnohem lepší úrovni je i kontrola ostrosti snímků. Ta se samozřejmě hodí v případech, že sedíte někde v blízkosti zásuvky a nemusíte šetřit baterie. Díky povrchové úpravě gripu se lépe drží. Lepší je i zatěsnění těla. Jen pozor, pokud nemáte odpovídající i objektiv, bude se vlhkost dostávat dovnitř přes bajonet.

Pokud vlastníte Canon 5D Mark III, budu rád za další poznatky. Musím říci, že se mi ho nechtělo vracet. Děkuji za zapůjčení společnosti Canon.