První zkušenosti s Canon EOS 5D Mark III

V roce 2005 Canon nabídl fotoaparát EOS 5D s FF senzorem (24×36mm) všem vážným fotografům za rozumnou cenu tak, že mohli nasadit bez prodloužení ohniskové vzdálenosti své kinofilmové objektivy. O tři roky později následovník 5D Mark II nabídl senzor s rozlišením 21 MPix a mnohem lepší citlivostí ISO (ISO 6400 použitelné v reportáži, ISO 1600 pro většinu použití). Canon zároveň využil tento vynikající senzor také pro HD video. Musím přiznat, že 5D Mark II mne rozhýbal k přechodu od filmového středního formátu, který jsem do té doby tvrdošíjně používal. V Tibetu a Ladaku jsem přišel o jedinečné snímky mnichů a slavností uvnitř prastarých klášterů, jejichž pohyb inverzní Fujichrome Provia ISO 400 nemohla zmrazit. Rovněž záznam videa pro dokumenty z cest je vynikající věc. Z tohoto hlediska 5D Mark III nic tak zásadního nepřináší.

Konstrukce a ovládání

Těla 5D Mark II a 5D Mark III jsou velmi podobná a ergonomicky výborná. Obě jsou vyrobena z magnéziové slitiny. Velmi podobná se zdá i odolnost vůči průniku vody, par a prachu. Z tohoto hlediska jsem neměl s Markem II nejlepší zkušenost. Kolegovi na expedici odešla elektronika (kompletní výměna elektroniky stála 16000 Kč) poté, co nechal fotoaparát přes noc v promočeném fotobatohu. Odolnost proti stříkající vodě v případě, že fotoaparát necháte ihned po fotografování dobře vyschnout, však pro mne byla zatím dostatečná.

Změny v ovládání, které vycházejí většinou z konceptu Canon EOS 7D, hodnotím jednoznačně pozitivně. Zaměřím se spíše na problémy, které jsem měl osobně s 5D Mark II.

• Nenápadně působí zámek na přepínači expozičních režimů. Je velmi užitečný. Několikrát se mi totiž omylem podařilo při manipulacích s 5D Mark II přepnout z režimu Av do manuálu M a zkazit tak snímek špatnou expozicí.
• Samostatné přepínání fotografování/video jako na 7D je výhodné pro nastavování parametrů.
• Přesunutí zapínání on/off k otočnému kolečku přepínání režimů (zámek zadního ovládacího kola byl ponechán na původním místě jako u Mark II). Zadní kruhový ovladač osobně považuji za nezbytný. Proto se mi u Mark II, kde je zámek kola a vypínaní spojen v jednom přepínači, stává, že když ponechám omylem přepínač v mezipoloze, najednou nemohu nastavit kompenzaci expozice.
• Tlačítko kontroly hloubky ostrosti je nyní výraznější a v logické poloze.
• Zadní kruhový ovladač má velmi příjemný, lehce přibrzděný chod při změně polohy. Jen bych rád věděl, jak snadno se pod něj dostane voda. Při fotografování v ruských mrazech s přechody do tepla mi starý ovladač několikrát přimrzl.

Závěrka

Canon garantuje 150.000 snímků. Tady nic nového. Pro rozsáhlé časosběry to nebude… Výborná věc je možnost nastavení tichého chodu závěrky (režim jeden snímek má normální režim a také režim still- S). Tohle je určitě výborná věc, hlavně když jako fotograf musíte být skryt. Fotografování zvířat, svatyně s věřícími… Cvaknutí závěrky Canonu v normálním režimu je v hrobovém tichu prostě neskutečná rána. Canon zřejmě přeprogramoval pohyb zrcátka, aby ztišil závěrku. Díky. Závěrka nyní umí 6 snímků za vteřinu proti 4snímky u Mark II. Při fotografování zvířat a některých sportů zásadní zlepšení. Vlajková loď Canon EOS-1D X má sice na FF 14 snímků/s, ale senzor má „jen“ 18 Mpix vs. 22Mpix (Mark III) avšak také jiný rozpočet a samozřejmě i jinou cenu.

Ze zkoušení závěrky bylo patrné, že Canon přestavěl algoritmy řízení hlavního zrcátka. Vedlejší zrcátko usměrňující světlo na senzory automatického ostření totiž musí být v aktivní doostřené poloze co nejrychleji po dokončení expozice uzavřením závěrky. Režim s předsklopením zrcátka funguje velmi dobře, ale chce to vyzkoušet a zvyknout si.

Autofokus

Ano. Všichni křičí konečně je z 5D profi model. 9-ti senzorový autofokus s jediným citlivým křížovým senzorem uprostřed hledáčku pil krev většině reportážních fotografů, o wildlife a sportu raději nemluvit. Faktem je, že jsem se s tím u 5D naučil žít. Ostřit středním senzorem a překomponovávat je běžná praxe, pokud zrovna nefotíte geparda. Jinak musíte předostřit nebo v reportáži přednastavit expozici. Souhlasím, že toto je hlavní vylepšení, za které si nechává Canon dobře zaplatit. Zásadní není jen nárůst počtu senzorů z 9 na 61. Citlivé body jsou rozmístěny zároveň i blíže k okrajům hledáčku. V pozadí stojí výkonnější mikroprocesor Digic 5+. Díky tomu bude v průměru i lepší přesnost, neboť využití více informací není nikdy na škodu. Menu nastavení autofokusu s 5-ti podmenu je určitě impozantní. Určitě budeme muset vyzkoušet reálné situace (např. letovky dravců) pro přesnější test. Fotoaparát jsme zkoušeli odpoledne za jasného dne na projíždějících autech, kde naleznete spousty hran. Se světelným objektivem Canon 24–70mm/f2.8L fungoval výborně a v porovnání s Mark II znatelně svižněji. Při řadě aplikací je zásadní možnost rychle přepínat jednotlivé citlivé body. K tomu slouží malý multiovladač na zadní stěně přístroje nad velkým kruhovým ovladačem. Pokud ho chcete aktivovat a přepínat s ním rovnou on-line mezi jednotlivými senzory, musíte si nastavit tuto funkci v uživatelských nastaveních. Jednotlivé křížové senzory se při zkoušení chovaly rovnocenně. Autofokus jako takový je však na rozsáhlejší test. Chléb se láme, když je málo světla a nefotíme zrovna zebry…