Test Sony DEV-5 – dalekohled, fotoaparát, videokamera

V tomto článku se podíváme na poměrně neobvyklý kus techniky. Dalekohled Sony DEV-5, se kterým můžete pozorovanou scénu také fotografovat a natáčet ve FullHD rozlišení. Co víc, přístroj zvládá i 3D video a obsahuje GPS modul, třešničkou na dortu je stabilizace obrazu. Jak to funguje v praxi se dočtete v testu.

První co vás na dalekohledu DEV-5 překvapí je jeho velikost a hmotnost. Není to žádný drobeček, jeho rozměry jsou asi 219×155×88 cm a hmotnost 1,2kg. Druhé překvapení vás čeká po pohledu do okulárů. Uvidíte elektronický hledáček. Asi ze zvyku, nebo proto, že Sony dělá i přístroje s polopropustným zrcadlem, jsem očekával optický dalekohled, opak je pravdou. Pojďme se ale nejprve podívat na zajímavé funkce přistroje:

Sony DEV-5 má:

  • dva 4,2Mpix snímače CMOS Exmor R
  • 10× zoom, digitálně pak až 20×, s elektronickým ovládáním
  • automatické ostření
  • optickou stabilizaci obrazu SteadyShot
  • FullHD video se stereo zvukem
  • 3D záznam videa (nikoli fotografií)
  • slot na karty Memory Stick DUO / SD
  • výstup HDMI
  • vestavěný přijímač GPS pro geografické označení videa a fotografií
  • kompletní specifikace na stránkách Sony

K samotnému dalekohledu dostanete ještě baterii NP-FV70 s kapacitou 2060mAh (lze dokoupit i větší NP-FV100 s 3900mAh, popruh na krk, celkem kvalitní pouzdro(pro připnutí na pásek, nošení na popruhu), krytky, velké očnice, adaptér, kabel A/V a kabel USB pro připojení k počítači. V krabici naleznete také stručný český návod – rozsáhlý návod je na přiloženém CD, kde je i program pro prohlížení fotografií.

V balení chybí HDMI kabel pro připojení k televizoru a také nabíječka pro nabíjení baterie mimo přístroj. Dodávaným adaptérem se nabíjí baterie přímo v dalekohledu. Příslušenství lze ale dokoupit.

Konstrukce dalekohledu

Dalekohled má dva objektivy, dva snímače a dva elektronické hledáčky, jedná se tak vlastně o binokulár složený ze dvou fotoaparátů/vi­deokamer. U každého hledáčku je možné zvlášť nastavit dioptrickou korekci a také vzdálenost okulárů od sebe lze korigovat pro pohodlné sledování. Zde už jsem narazil na drobný problém, když jsem zkorigoval okuláry tak, aby se mi do dalekohledu pohodlně koukalo, neměl jsem obrazy v hledáčcích správně překryté (což je pochopitelně třeba), když jsem dal okuláry blíž, měl jsem dalekohled nepohodlně „na nose“ a okolo očí vnikalo světlo, což občas vytvářelo nepříjemné odlesky. Pomůže nasazení velkých očnic, ovšem je třeba dalekohled přitlačit k hlavě, nos si otlačíte opět trochu jinak a po dni takového přitlačování spolu s držením kilového přístroje vás trochu bolí ruce. Jak se dozvíte po zapnutí dalekohledu, dělejte při pozorování přestávky. Po nějaké době si na pohled do dalekohledu zvyknete a po prvním dni si najdete pohodlnou polohu.

Zásadní je kvalita elektronického hledáčku, protože právě ten určuje, co vše uvidíte. Rozlišení hledáčku je tak na hranici viditelnosti, máte-li dobré oči, obrazové body bohužel ještě rozlišíte. Také má elektronický hledáček trochu setrvačnost – a pochopitelně čím horší osvětlení, tím „delší čas“ hledáček exponuje a tím je rozmazání při pohybu viditelnější. Je to velký rozdíl proti optickému, ale velmi rychle si zvyknete. Naopak samozřejmou výhodou elektronického hledáčku je, že vidíte přesně to co fotíte (nebo natáčíte), a to včetně barevnosti a jasu. Díky tomu také v automatickém expozičním režimu zesvětlí hledáček pohled dalekohledem na tmavé scény. Drobnou nevýhodou je, že i za slunečného dne je hledáček stále stejně „tmavý“ a při každém pohledu do/mimo hledáček oku trvá než se přizpůsobí – jste oslněni nebo ve tmě hledáčku nic nevidíte.

Na dalekohledu dále najdete kolečko pro manuální ostření, páčku pro ovládání zoomu, několik tlačítek a jeden multiovladač. Vše je popsané a umístěné tak, že při držení dalekohledu na tlačítka pohodlně dosáhnete. Tvarově odlišená příliš nejsou, chce to zvyknout si na jejich rozložení, pak můžete ovládat dalekohled při pohledu do něj. Jen k zoomu mám výhrady, když jsem dalekohled držel, měl jsem ho pod prostředníčkem a občas jsem si nechtěně zazoomoval, i zde jde o zvyk.

Dalekohled má stativový závit, což je vzhledem k hmotnosti potěšující. Z konektorů najdete pod gumovými krytkami vstup pro externí mikrofon, výstup na sluchátka, konektor na A/V kabel, mini HDMI, a mini USB (vedle něj se pod nenápadnou krytkou se nachází ještě druhé mini USB neznámého účelu). Pod plastovým krytem na přední straně se skrývá slot na karty. Na horní straně jsou sáňky na upevnění volitelného příslušenství (mikrofon a podobně). Na spodní straně je kryt baterie.

Ovládání dalekohledu

Ovládání Sony DEV-5 je hodně věcí zvyku a občas je opravdu nepraktické. Hlavně procházení menu, kdy chybí tlačítko pro návrat o úroveň výše a vždy musíte najet šipkami na křížek v levém horním rohu, kterým z menu úplně vyskočíte. Nějaké rychlé nastavování proto nečekejte. Také pokud chcete natáčet video nebo fotografovat, musíte vždy přepnout tlačítkem „mode“ na příslušný režim – a to přesto, že na dalekohledu jsou samostatná tlačítka pro foto a video. V režimu video ale nefunguje spoušť a v režimu foto tlačítko nahrávání. Chcete-li navíc 3D video, musíte se ponořit do menu, kde v nastavení kvality záznamu najdete přepínač 2D/3D. Je to krkolomné a i invalidní srna mezitím uteče.

Za zmínku stojí nastavování expozičních a dalších parametrů. To je naopak vzhledem k nedostatku tlačítek na těle přístroje a potřebě ovládání s dalekohledem u oka vyřešeno elegantně. Kolečko pod okuláry, kterým se běžně manuálně přeostřuje, má uprostřed tlačítko. Pokud ho podržíte, můžete změnit funkci kolečka a pak pohodlně a rychle nastavit hloubku 3D, ostření, expozici, korekci automatické expozice, korekci vyvážení bílé (samotné WB se nastavuje v menu), clonu (je plynule nastavitelná, ale má jen čtvercový otvor) a čas. Některá nastavení zablokují jiná, například nastavení expozice zablokuje její korekci, a je třeba udělat reset, což je poslední položka v menu uvedeného tlačítka. Také ve video režimu nelze část nastavení měnit. Co ale bohužel neovlivníte nikdy a nikde je citlivost.

Zoom je plynulý, jen při přechodu z optického na digitální zpomalí asi na poloviční rychlost. Páčka ovládající zoom je vícepolohová, čím více s ní pohnete na stranu, tím rychleji dalekohled mění ohnisko.

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Andrej Macenauer
    Andrej Macenauer
    02.04.2012 09:08

    Je to určitě zajímavý přístroj. Jeho síle je v univerzálnosti. Jako nápad perfektní. Na druhou stranu pro náročné uživatele má problem, že v žádné oblasti není špičkový. Mě se nelíbila hlavně optika. Kvalita nedosahuje pokoukání kvalitním dalekohledem cenové kategorii nad 15000 Kč. Poznáte to i z průměru čelních čoček, které je zde malý - fyzika je fyzika (světelnost).

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (1)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram