"Bezzrcadlovka" Nikon 1 J1

Úvod

Tentokrát se výjimečně nepustím rovnou do obvyklé první kapitoly v podobě hodnocení a popisu mechanického provedení fotoaparátu, ale dovolím si malou odbočku, jakožto takovou celkovou úvahu nad rozmáhající se novou kategorií digitálních fotoaparátů. Ona to vlastně až zase taková novinka není, protože již před mnoha desítkami let se běžně vyráběly filmové přístroje podobné koncepce a pamětníci si jistě vzpomenou i na některé doslova legendární fotoaparáty ve své době renomovaných značek. Dnes se nám tento koncept opět vrací na trh v digitální podobě a jeho nepopiratelný obchodní úspěch potvrzuje, že si i dnes najde řadu zájemců, ale také, jak už to dnes bývá, také řadu skeptiků. Přiznám se, že i mě tato nová vlna přístrojů nechávala dlouho v klidu a příliš jsem se jimi nezabýval. Když už se ale touto cestou vydal i dnešní fotografický gigant Nikon, tak jsem si řekl, že na tom asi opravdu něco bude. V úvodu je potřeba si především uvědomit, komu je vlastně tento systém určen. Někteří uživatelé špičkových zrcadlovek na něj sice asi budou i nadále pohlížet s despektem, ale je tu přeci jen také velmi početná skupina lidí, kterým kompaktní fotoaparát tak nějak nestačí a zrcadlovka je pro ně zase prostě příliš velká, těžká, ale také drahá – a to je přesně ta cílová skupina fotografů, kteří by se o tyto přístroje měli zajímat a také zajímají. Jistě se ale také najde nejeden „zrcadlovkář“, který krom své objemné fotovýbavy ocení také něco, co bude přeci jen trošku „kapesnější“ (což je přesně můj případ). Ne vždy je přece nutné s sebou tahat celý fotobatoh, že …. ;o)

Důvod, proč to tu ale celé rozebírám je především to, že si myslím, že v tomto případě je opravdu důležité si uvědomit právě to, komu je takový přístroj určen a zda spadám do této kategorie. Pokud máte k fotografování hlubší vztah a hodláte se mu věnovat opravdu dlouhodobě a současně požadujete opravdu nekompromisní kvalitu snímků a nabídku příslušenství, pak asi opravdu jděte raději do plnohodnotné zrcadlovky. Pokud chcete naopak něco skutečně kapesního, tak raději zvolte některý z kompaktních přístrojů, protože „nezrcadlovky“ zase tak úplně kapesní opravdu nejsou. Pokud jste ale někde mezi tím (a z vlastní praxe vím, že je vás opravdu hodně), tak opravdu vřele doporučuji o nezrcadlovce začít vážně uvažovat. Stejně tak doporučuji se nad tím zamyslet i kovaným zrcadlovkářům, kteří stejně dřív nebo později přijdou na to, že něco menšího se prostě hodí – ať už na denní nošení anebo prostě jako záložní fotoaparát.

Mechanické provedení a ovládání

Když jsem doma položil na stůl krabici se základním setem Nikon 1 J1 a objektivem 1 Nikkor 10–30mm f/3,5–5,6 VR, tak první co mě napadlo, bylo „už ta krabice je opravdu docela dost malá“. Když jsem pak balení otevřel a vytáhl samotné tělo, tak druhou myšlenkou bylo „to je ještě menší, než se to původně zdálo“. Když jsem pak vytáhnul a nasadil objektiv, tak mi zase blesklo hlavou „není to zase tak úplně mrňavé“. No a mezi těmito pocity jsem pendloval ještě několik dnů, protože byly chvíle, kdy jsem si říkal, že by to přeci jen mohlo být trošku menší a stejně tak nastaly i okamžiky, kdy bych byl raději, kdyby byl Nikon 1 J1 přece jen o trochu větší. Když jsem to tak po pár dnech všechno shrnul, tak jsem musel uznat, že je přeci jen opravdu tak akorát. Pokud jde o ergonomii, tak asi v tomto případě opravdu není o čem hovořit, protože tělo je opravdu příliš malé na to, aby se na něm dalo z tohoto hlediska něco smysluplného vymyslet. Přesto ale naopak nemohu říct, že by se snad drželo špatně, úchop prostě odpovídá rozměrům.

Samotné provedení těla fotoaparátu je ale až překvapivě robustní. Když jej vezmete do ruky, tak rozhodně nemáte pocit, že byste drželi nějakou lacinou plastovou hračku. Je tomu spíše naopak, konstrukce je solidní, založená na kovovém korpusu a působí opravdu bytelně. Totéž platí i pro základní objektiv 1 Nikkor 10–30mm f/3,5–5,6 jehož konstrukce je také z části kovová. Z plastu je pouze část dílů objektivu, ale základ je kovový a to včetně upínacího bajonetu a to na objektivu i na těle fotoaparátu. Spolu tak tvoří velmi solidní celek. Objektiv je také vybaven standardním filtrovým závitem s průměrem 40,5 milimetru, takže nic nebrání použití obvyklého příslušenství, především v podobě fotografických filtrů. Objektiv také disponuje systémem optickým stabilizátorem VR. Sluneční clona je jako u většiny současných objektivů bajonetová, bohužel ale není součástí balení, což je docela zklamání, protože u Nikonu jsem to již bral jako standard. Takže v případě zájmu musíte sluneční clonu dokoupit samostatně a nějakou tu stokorunu bude ten plastový výlisek jistě stát. Další zajímavostí je, že objektiv se poměrně hodně vysouvá a v zasunutém stavu je zaaretován pomocí samostatného tlačítka na zoomovacím prstenci. Pro uvedení do pracovní polohy je nutné tlačítko stisknout a pootočit prstencem, čímž se fotoaparát současně automaticky zapne, takže to příliš nezdržuje. Snad jen škoda, že to nefunguje i naopak, že by se zpětným zaaretováním fotoaparát zase vypnul – to již musíte provést ručně stiskem hlavního vypínače. Samotné zoomování je pohodlné, protože prstenec chodí velmi plynule a je dostatečně široký. Manuální ostření je také možné, ale pouze elektronické pomocí kolečka na těle fotoaparátu.

Nyní ale zpět k samotnému tělu přístroje. Obsahuje až překvapivě málo samostatných prvků, což je dáno především snahou výrobce o maximálně jednoduché ovládání. Na druhou stranu ale nelze říci, že by něco vysloveně chybělo. Potěší zejména samostatná spoušť pro nahrávání videosekvencí, která je umístěná na horní straně fotoaparátu hned vedle hlavní spouště pro fotografování. Kéž by to takto bylo i u klasických digitálních zrcadlovek, kde bývá videospoušť na zadní stěně přístroje, což není úplně nejšťastnější řešení. Jinak jsou všechny ovládací prvky Nikonu 1 J1 velmi rozumně provedené i rozmístěné (včetně označení a popisu), takže pokud jste už někdy nějaký digitální fotoaparát v ruce drželi, tak pro vás bude ovládání opravdu snadné a logické. Skvěle vyřešené je i hlavní ovládací kolečko, se kterým je radost pracovat a to i přes jeho doslova miniaturní rozměry. Za zmínku stojí i ručně ovládané vyskakování vestavěného blesku. Jsou sice uživatelé, kteří preferují jeho automatické vysunutí, ale mě osobně připadá ruční vysouvání (nebo v tomto případě spíše doslova vyskakování) lepší, protože máloco mě tak naštve, jako když blesk vyskočí automaticky v okamžiku, kdy to rozhodně nechci.

Nakonec je v této kapitole nutno zmínit ještě displej, nebo dnes už spíše LCD monitor. Tady bych rád výrobce pochválil, že konečně přizpůsobil poměr stran LCD monitoru poměru stran fotografie. Nechápu, proč se třeba u digitálních zrcadlovek stále ještě používá displej s poměrem stran 4:3, když poměr stran fotografie je 3:2. Tady je to však již vyřešeno, protože poměr stran je stejný, tedy 3:2. Displej je dostatečně velký 3“ (tedy 7,5 centimetru) a zabírá tak naprostou většinu zadní stěny fotoaparátu. Jeho rozlišení je však na dnešní dobu poměrně nízké, tedy 460.000 pixelů, přičemž se dnes již celkem běžně používá rozlišení dvojnásobné. Nicméně bych přesto LCD monitor hodnotil jako velmi dobrý, protože i přes relativně nižší rozlišení je obraz opravdu velmi kvalitní a to včetně rychlosti reakce a pozorovacích úhlů.

Celkově bych tedy mechanické provedení, ergonomii i ovládání fotoaparátu Nikon 1 J1 hodnotil jako velmi dobré. Celek, včetně objektivu, je až překvapivě solidní, robustní a v rámci možností (vzhledem k celkovým rozměrům) se dobře drží i ovládá. Použité materiály jsou kvalitní a převažuje kov, který tvoří větší část fotoaparátu, menší část základního objektivu a kovové jsou také všechny podstatné části, jako je například bajonet těla, objektivu nebo stativový závit. Vytknul bych určitě absenci sluneční clony objektivu v základním balení a hodilo by se i to, kdyby se dal fotoaparát vypnout zpětným zaaretováním objektivu. To jsou ovšem spíš jen drobné vady na kráse.