Fotografování polárních září
Podle statistik jsou nejlepšími měsíci pro pozorování polárních září, říjen a březen a doba od dvou hodin před místní půlnocí do dvou hodin po půlnoci. Dobré měsíce jsou i září a duben. Těžko říci proč. Na severu je v prosinci a lednu-únoru hodně zima a fotografové budou asi více zalezlí v teple... Vždy musíte mít však trochu štěstí. Sluneční vítr se pohybuje různými rychlostmi a i při velké aktivitě Slunce nemusí vůbec natrefit na naši maličkou planetu a místo, kde se zrovna nacházíte...
Z hlediska polohy byste mohli očekávat, že na severní polokouli uvidíte nejvíce polárních září na severní části oblohy. To úplně neplatí. V průběhu silných erupcí je vidíte i směrem na jih (viz naše pozorování 9. a 10. září 2011). Největší pravděpodobnost podle statistik je však mezi severozápadem a jihovýchodem.
Mraky působí rušivě a jsou noční můrou lovců polárních září.
Na snímcích na pravé straně jsou patrné typické záclonky. O deset minut později se celá obloha pokryla oblačností.
Fotografická technika
Fotoaparát
Potřebujete klasický nebo digitální fotoaparát s plnou kontrolou závěrky, t.j. režimem Bulb a plně manuálním režimem nastavení expozice. Díky problémům s ostřením v noci je velkou výhodou živý náhled, který umožní přesně zaostřit na Měsíc, nejjasnější hvězdu, či například světélko domu v dálce.
Objektivy
Důležitý je objektiv s vysokou světelností. Může být zoom i pevné ohnisko. Doporučuji širokoúhlé objektivy od ultra-širokých ohniskových vzdáleností. Nejdelší ohnisko kolem 50 mm. Na Islandu jsme používali s manželkou Canon EOS 16-35mm/f2.8 a 24-70mm/f 2.8 na tělech Canon EOS 5D a Canon EOS 5D Mark II. Ohnisko 24 mm je asi nejlepší volba v případě, že se rozhodnete pro objektiv s pevnou ohniskovou vzdáleností. Distorze perspektivy ještě není extrémní a máte dostatečně široký záběr, abyste zachytili celý výron světla. S kratšími ohniskovými vzdálenostmi budou vidět mnohem výrazněji hvězdy. U 30-ti vteřinových expozicí se však již bude projevovat rotace Země, a hvězdy budou vytvářet čárky, což se mi příliš nelíbí.
Stativ
Pevný stativ je klíčový. Bohužel vesměs platí, že čím těžší a robustnější, tím lepší. Velmi důležitá je však i dostatečně kvalitní hlava, aby při delší expozici hlavně ve vertikální poloze fotoaparátu neujížděla. Já jsem nakonec skončil u Arca Swiss H1.
Kabelová spoušť
Polární záře se pohybují. Pokud kabelovou spoušť nemáte s sebou, kompromis je rychlá samospoušť 2 vteřiny s ideálně předsklopeným zrcátkem, pokud to váš fotoaparát umí.
Fotografování Aurory borealis
Polární záře jsou vlastně světelné pruhy, které se pomalu pohybují po obloze, někdy se však mohou po několik vteřin úplně zastavit. Co udělá záře v následujících dvou vteřinách však nikdy nevíte. Proto se tolik hodí kabelová spoušť, abyste přesně splnili kompozici, kterou chcete.
Jako u každé fotografie je vedle atraktivního motivu, o který máte v případě polární záře postaráno, klíčové zdůraznit hlavní objekt snímku kompozicí. Snímky auror bez měřítka nejsou tím pravým ořechovým.
V ideální případě byste měli mít dopředu promyšlenou kompozici snímku a v okamžiku kdy vypukne erupce jste na místě, nebo alespoň v autě řítícím se na vybrané místo, kde budete do několika minut. Najdete spousty krásných fotek s jezery, majáky, kostelíky apod.. Tihle chlapci však většinou žijí na Aljašce či na severu Norska. I oni musí mít štěstí na počasí, neboť i jeden mrak na obloze může působit hodně rušivě.
Existují různé názory, zda je lepší fotografovat s Měsícem v zádech či bez něj. Jisté je, že díky světlu Měsíce se osvětlí obloha a tím klesne kontrast záře vůči obloze, což je nepříjemné. Výhodou je naopak pěkně prosvětlená krajina v popředí. Fotografie č. 3 až 7 byly pořízeny s Měsícem v zádech.
Expozice a nastavení fotoaparátu
Jako výchozí expozici pro objektivy 16-35mm/f 2.8 a 24-70mm/f 2.8 jsme použili v manuálním režimu nastavenou dobu otevření závěrky 30 vteřin, clonové číslo f 4.5 při ISO 400. Toto nastavení se dobře shoduje s tím, co jsem našel u fotografů ze severu na jejich webech, a mohu jej doporučit. Samozřejmě vše fotografováno v RAW. Při tomto clonovém čísle již tyto objektivy dobře kreslí a získáte i trochu hloubky ostrosti pro popředí, které jsem potřeboval kvůli měřítku. Toto nastavení jsem držel i druhý den, kdy byla noc bez Měsíce. Zde by to sneslo o půl clony více otevřít objektiv (f 3,5).
Volba expozice je vždy tak trochu alchymie. Při kratších expozičních časech budou mít linie polárních září ostřejší okraje. Delší expoziční časy dovolují přiclonit popředí a zachytit více z pohybujících se září. Hlavně u digitálních zrcadlovek s velkým senzorem tzv. full framů je možné zvýšit citlivost ISO na 800 až 1600. Musíte však hlavně ve tmavých místech snímku počítat se zvýšením obrazového šumu. Z těchto důvodů se doporučuje snímat v režimu dlouhých expozic, kde je potlačen barevný šum, pokud to váš fotoaparát umožňuje.
Hlavním fotografickým problémem je přesné zaostření v hluboké tmě. Ideální je zaostřit přesně na vzdálený obzor. Někteří fotografové dokonce tvrdí, že ostří obzor či vzdálený strom ještě za světla a pak páskou mechanicky zafixují zaostření na objektivu. Rozostření objektivu v průběhu fotografování je totiž velké riziko. Pozn. O tomto problému jsem se bohužel přesvědčil i na vlastní kůži. Přišel jsem tak o několik zajímavých snímků, než jsem na drobné pootočení ostřícího kruhu přišel. Pokud svítí Měsíc, není přesné zaostření velký problém. Při zaostřování na jasnou hvězdu se už bez možnosti vyzvětšovat živý náhled asi neobejdete. Pečlivým fotografům, nebo tam, kde oči už moc neslouží, doporučuji použít lupu pro prozkoumání displeje. Problémem hlavně v chladném počasí je kondenzace na přední čočce objektivu po přechodu z tepla. Dejte si však pozor, abyste nedýchli na hledáček!
Úprava fotografií
Důležité je snímat do formátu RAW. Dobře exponované snímky nevyžadují většinou větší úpravy v konvertoru než je obvyklé. Zvýšení kontrastu v obloze pomůže zvýraznit polární záři. Je třeba být opatrný při zesvětlování obrazu aby příliš nevystoupil šum.
Přeji všem mnoho štěstí při fotografování Aurory borealis. Budu rád za všechny připomínky.
| Na přednášku Heleny Macenauerové o FotoExpedici na Island můžete přijít v neděli 27.11.2011 v rámci Setkání fotografů v Praze na Chodově. Více na www.setkanifotografu.cz. |
Hodnocení
Článek má 3 hodnocení, průměr je 1.0.







Komentáře
http://www.fotoaparat.cz/index.php?r=25&rp=695844&gal=photo
Problémem hlavně v chladném počasí je kondenzace na přední čočce objektivu po přechodu z tepla. Dejte si však pozor, abyste nedýchli na hledáček!
Určitě souhlasím že právě v možnosti připravit si předem kompozici je největší výhoda fotografů co žijí delší dobu na severu. Koupil jsem si na Islandu publikaci místního fotografa, který žije v Reykjaviku a shodou okolností jsme v průběhu naší expedice viděli poslední den i několik míst, kam jezdí fotit polární záře. Nejezdí daleko.. Při cestovní fotografii jsou situace jako naše úplně normální. Zastávám názor, že fotograf by měl umět vytěžit maximum z příležitosti kterou dostane a maximálně se přizpůsobit. Fotky s rozsvíceným stanem vypadají zajímavě. Dobrý nápad.
Moc bych ocenila radu. :)
Děkuji!
S pozdravem
Kristýna S.