FotoAparát.cz

V článku najdete potřebné informace pro fotografování polárních září včetně vlastních zkušeností. Fotografie aurory borealis jsou z erupce 9. a 10. září 2011, kterou jsme fotografovali v průběhu fotografické expedice FotoInstitut.cz z jižního Islandu. Tato záře byla pozorována i v ruském Murmansku a v severním Skotsku.

V článku najdete potřebné informace pro fotografování polárních září včetně vlastních zkušeností. Fotografové specializovaní na tento jev však určitě žijí na dálném severu. Fotografie aurory borealis jsou z erupce 9. a 10. září 2011, kterou jsme fotografovali v průběhu fotografické expedice FotoInstitut.cz z jižního Islandu. Tato záře byla pozorována i v ruském Murmansku a v severním Skotsku.

Co jsou polární záře

Polární záře jsou světelné úkazy vznikající ve vysoké atmosféře od 80 km výše, kde je jen malé množství částic vzduchu. Na Slunci vznikají vlivem nerovnoměrností v magnetickém poli sluneční skvrny, které jsou zároveň i nejchladnějšími místy na povrchu naší hvězdy. V sousedství skvrn dochází k masivním erupcím, při kterých je proud částic nazývaný též sluneční vítr, tvořený alfa částicemi (helium), protony a elektrony vyvržen do vesmíru. V závislosti na energii výbuchu se pak vítr pohybuje různými rychlostmi řádově tisíckrát menšími než je rychlost světla. Některé z těchto mraků částic se mohou dostat do blízkosti naší planety a setkat se s jejím magnetickým polem. Větší část slunečního větru je pak odražena zpět do vesmíru. Malá část je však zachycena a částice se pak začnou pohybovat po spirálách směrem k magnetickým pólům naší planety. Proto ty typické pokroucené tvary, které pozorujeme.

Aut v deset hodin večer po Islandu mnoho nejezdí. V ploché krajině vytvořila dráha auta v kombinaci s polární září na severovýchodním obzoru zajímavou linii.

Druhý snímek jsem si vypůjčil od Heleny. Postavila si stativ vedle silnice těsně pod úrovní vozovky. Přední světla auta osvětlila vozovku, takže světelná dráha auta se stala dvojitou. Vypadá to zajímavěji. Helča měla i štěstí. Světelná dráha auta vytváří symetrii s tvarem polární záře.

Proud částic slunečního větru s vysokou energií naráží při průchodu atmosférou do molekul dusíku a kyslíku v obalu Země. V důsledku těchto nárazů se emituje záření. Pro dusík je charakteristická modrá a červená barva záření. V nejvyšších vrstvách atmosféry však převládá kyslík, který má dva excitační stavy: vyzařují zeleně nebo hnědo-červeně. Zelené záření zcela převládá. Pokud mají částice slunečního větru dostatečnou energii, proniknou hlouběji do atmosféry. Vidíme pak i růžovou záři, která je ve skutečnosti směsicí zelené a červené. Při fotografování polárních záři 9. a 10. září zcela převládalo zelené záření. Asi v uprostřed doby pozorování se po oba dny objevovala i růžová.

Toto jsou tři 30-ti vteřinové expozice následující po sobě, které zároveň zachycují i vývoj polární záře. Krajina v popředí byla osvěcována měsícem.

Kde je možné fotografovat polární záře

Aurory lze pozorovat v polárních oblastech. Severní záře se nazývají aurora borealis, jižní pak aurora australis. Pravděpodobnost pozorovatelnosti polární záře závisí na elektromagnetické šířce místa, nikoliv zeměpisné. Zeměpisné póly se totiž neshodují s magnetickými v důsledku rotace země. Z tohoto hlediska má Česká republika trochu smůlu. V oblasti Velkých jezer v Severní Americe ve stejné zeměpisné šířce budete mít mnohem větší pravděpodobnost pozorovat polární záře než v Praze ve stejné zeměpisné šířce. Z tohoto hlediska například jižní Island je šťastnějším místem díky poloze více na západ. Geomagnetická šířka u Reykjavíku je shodná s mnohem severněji položeným Murmanskem v Rusku či severem Norska.

Svoji geomagnetickou polohu a tím i pravděpodobnost pozorování polárních září si můžete zjistit pomocí map na http://www.spaceweather.com/glossary/magneticlatitude.html.

Je možné předpovědět výskyt polární záře?

Čekání na polární záři je asi nejtěžší část pro každého lovce. Na webu najdete velmi dobré informace týkající se aktivity Slunce. Určit v kolik hodin a kde přesně se budou záře vyskytovat je však prakticky nemožné.

8. záři jsme na Islandu na webu studovali polohu aurorálních oválů. http://spaceweather.com/

Celý Island ležel na jih od oválu a vůbec se ho na na severu nedotýkal.. Rovněž množství skvrn na Slunci bylo spíše průměrné. http://www.solen.info/solar/.

Byli jsme v ideální pozici uprostřed islandských hor s jasnou oblohou. Po polárních zářích však ani stopy. Druhý den 9. září proto panovala skepse. Pomohla náhoda. Po tradičně nočním dojezdu uviděl první polární záři kolega Milan kolem 22:00, když si šel zakouřit na balkon hotelu. Ihned odpískal fotografický poplach, který vzhledem k expedičním fotografickým batohům a stativům připomínal ten vojenský. Někteří jedinci opouštěli horké sprchy a hrozili zápalem plic... 10. září jsme již byli všichni v pohotovosti, ale k pobřeží Islandu se blížila fronta. Situaci s oblačností jsme sledovali přímo z auta v oblasti největšího evropského ledovce Vatnajokull. Polární záře se objevila zhruba ve stejnou dobu. Využili jsme poslední chvíle jasné oblohy u jižního pobřeží.