Test fotoaparátu Sony SLT A35

Čip a ISO

Snímacím prvkem je snímač CMOS Exmor™ APS HD s rozlišením 16,2 MPx (4912×3264 pixel) stejný jako u A55. Velikost čipu je 23,5×15,7 mm (typ APS-C). Poměr stran je 3:2, ale lze přepnout na 16:9 (rozlišení 4912×2760 pixel). Čip je osazen pružně a kombinuje dvě technologie – stabilizaci obrazu a protiprachový systém. Optický stabilizátor obrazu Super SteadyShot INSIDE umožňuje využívat optické stabilizace v kombinaci s libovolným objektivem. Citlivost čipu lze nastavit v rozsahu 100, 200, 400, 800, 1600, 3200, 6400, 12800 a 25600 ISO. V následujících ukázkách vidíte, jak se hodnota ISO projeví na šumu u snímku v ranním světle a večer. ISO 25600 jako jediné ISO kombinuje 6 snímků dohromady v jedné expozici ze které udělá průměr.

V plném rozlišení má RAW i JPG snímek 4912×3264 pixel, což stačí na fotografii o rozměrech 42×28 cm v rozlišení 300dpi, případně 63×42 cm při rozlišení cca 200dpi. Kvalita JPG je rozlišena na 2 typy a to jemná a standard. Kromě toho lze ještě využít kombinací RAW+JPG. Ukládat snímky lze na SD, SDHC, SDXC karty, Memory Stick PRO Duo a Memory Stick PRO-HG Duo (4GB, 8GB, 16GB a 32GB). Následující tabulka ukazuje, kolik lze uložit přibližně snímků na paměťovou kartu příslušné velikosti.

	2GB	4GB	8GB	16GB	32GB
Standard	386	781	1587	3239	6406
Jemné	270	548	1116	2279	4510
RAW+JPG	74	154	319	657	1304
RAW	106	220	452	928	1840

Režimy expozice a vyvážení bílé

Systém měření expozice je stejný jako u předešlých typů, zde se nic nového neobjevuje. Základní zelená – plná automatika, P – programová automatika, A – preference clony, S – preference času a M – manuál. Scénické režimy: portrét, krajina, makro, sport-akční, západ slunce, noční záběr/portrét. Expozimetr pracuje ve 3 režimech, 1200zónové maticové měření, se zvýrazněným středem a bodové. Korekci expozice lze nastavit v rozsahu +/-2 EV v krocích po 1/3 EV. Není třeba více rozebírat. Možnosti vyvážení bílé jsou stejné jako u dalších předchozích typů, zde není nutné se více rozepisovat. Více je možné si přečíst v technické specifikaci na stránkách Sony.

Na další fotografii je malá ukázka funkce DRO (D-Range Optimizer – optimalizace dynamického rozsahu) a HDR ( High Dynamic Range – Vysoký dynamický rozsah).

Jak je patrné při použití funkce DRO, tentokrát nastavení „auto" nedalo výsledek o mnoho lepší než při vypnutém stavu. Při nastavení Lv3 a max. nastavení Lv5 je úprava snímku již patrná.

Fotoaparát využívá pro HDR algoritmy pro kombinování a optimalizaci dvou následných snímků (vrstev). Výsledkem je jediný HDR snímek, snažící se napodobit přirozený rozsah odstínů lidského vidění. Lidově řečeno: po zmáčknutí spouště dojde k rychlé dvojí expozici s různým nastavením a sečtení snímku do jednoho. Není tedy radno používat tuto funkci na velmi rychlé akce, kdy by došlo k posunutí objektu na druhém snímku.

A ještě upozornění jako v minulém testu, že tyto funkce nejsou spasitelné a nemusí vám dát vždy výsledek s jakým budete spokojeni. U některých scén se zachovají jako u této, u jiných ale třeba jinak. Co bych doporučil, to je trvale zapnutá funkce DRO na hodnotu Auto, tím nic nepokazíte. Pokud nebude stačit a budete používat DRO v hodnotách větších jak Lv3, pak bude vhodná korekce expozice v rozsahu –0,3 až –1EV (je třeba vyzkoušet). Je také třeba mít na paměti, že při vysokém stupni DRO (Lv4,Lv5) dochází k nárůstu šumu. Osobně bych více jak Lv3 nepoužíval, pokud chcete velké zvětšeniny. V případě použití pouze pro zobrazení na počítači či internetu je to jedno. U HDR kupodivu k nárůstu šumu nedochází ani při nejvyšším stupni 6,0 EV a fotografie je o mnoho kvalitnější.

Osobně mi obě funkce přijdou svými vlastnostmi blízko u sebe, a lepší výsledky podává HDR.