FotoAparát.cz

Může se to stát každému - vyfotíte snímek, nedáte si pozor, a až doma zjistíte, že fotografie je příliš tmavá nebo naopak světlá. Do určité míry lze chybu napravit úpravou v počítači. Existují různé postupy, liší se složitostí a výsledky.

Může se to stát každému - vyfotíte snímek, nedáte si pozor, a až doma zjistíte, že fotografie je příliš tmavá nebo naopak světlá. Fotografujete krajinu a na snímku s překvapením zjistíte, že je kvůli mlžnému oparu nekontrastní. Do určité míry lze tyto chyby napravit úpravou v počítači. Existují různé postupy a nástroje, liší se složitostí a přímo úměrně i výsledky.

Nástroje a postupy pro základní úpravy fotografií jsou ve většině programů stejné. Byť v drobnostech se mohou v jednotlivých fotoeditorech lišit, základní principy platí obecně.

Trocha teorie

Digitální obraz má přesně daný rozsah barev. Každý jeho bod je namíchán ze třech barevných složek - červené, zelené a modré (R,G,B) - v různém poměru. Množství každé barevné složky může být od 0 (žádná) do 255 (maximálně intenzivní). Různou kombinací 3 složek dostaneme celkem 16,7 milionu barev. Pro nás je ale důležitější vědět, že existuje nějaké minimum (0,0,0 - černá) a maximum (255,255,255 - bílá), za kterým už nic není. Celá fotografie z digitálního fotoaparátu se tak musí "vejít" do tohoto rozsahu. Ideálně ho, při správné expozici, využít celý.

Vizuální pomůckou, jak si rozsah digitální fotografie představit, a jak znázornit, jak ho využívá váš snímek, je histogram. Většina fotoaparátů a fotoeditorů ho umí zobrazit. Můžete si představit, že je to graf, kde na ose x je škála světlosti, kterou mohou body fotografie mít, a jeho sloupečky na ose y ukazují, kolik takových bodů ve fotografii je.

Pokud z nějakého důvodu rozsah nestačí a část fotografie by měla být ještě světlejší než nejsvětlejší, vznikne přepal. Celá ona část bude oříznuta na nejvyšší možnou hodnotu rozsahu (255,255,255) - bílou barvu. Podobně může vzniknout ve fotografii jednolitá černá plocha (0,0,0). Toto jsou nenapravitelné chyby, protože například z absolutně černé už nikdy žádnou úpravou nezjistíte, jestli byla někde ještě černější.

Může se ale také stát, že vaše fotografie bude celkově příliš tmavá nebo světlá. To vlastně znamená, že celý snímek využije jen část možného rozsahu. Pak je možné fotografii upravit v počítači a snímek "roztáhnout" přes celý možný rozsah, nebo "posunout" kam je potřeba.

Je-li fotografie nekontrastní, znamená to, že jsou jednotlivé odstíny příliš blízko u sebe - je mezi nimi malý rozdíl. Pak je potřeba roztáhnout snímek přes větší část možného rozsahu - natáhnout histogram od kraje ke kraji.

Úpravy v praxi

V každém rozumném fotoeditoru najdete několik nástrojů, kterými je možné upravit jas a kontrast fotografie.

Expozice

Tento nástroj, jak napovídá název, slouží právě a jen pro úpravu expozice. Většinou se vyznačuje několika posuvníky, které udělají fotografii světlejší nebo tmavší. Například u Zoner Photo Studio ale posuvníky chybí, a je zde jen několik políček pro výběr, co má automatika s fotografií udělat. Expozice se hodí pro jednoduché, rychlé a bezpečné změny světlosti fotografie. Bezpečné proto, že tento nástroj - při správném použití - nedovolí vytvoření přepalů a podexpozic přílišným posunutím světlosti.

Jas a kontrast

Zcela základní nástroj s dvěma šoupátky. Jedno slouží k celkovému zesvětlení / ztmavení snímku, druhé ke zvýšení / snížení kontrastu. U většiny fotoeditorů si ale musíte hlídat přepaly a podexpozice, protože nástroj fotografii upraví a vůbec nebere ohled na to, že část dat je mimo rozsah - prostě jen hloupě posouvá histogram, případně ho roztahuje.

U některých propracovanějších programů (například novější Photoshop) se nástroj přepalům a podexpozicím vyhne tím, že neposouvá celý rozsah fotografie stejně, ale čím blíž je nějaký tón k okraji rozsahu, tím pomaleji se mění. Okraje nikdy nedosáhne - k přepalu nedojde. Tím se stává Jas a kontrast velmi použitelným.