FotoTrend: 3D fotografie a fotoaparáty

Například Sony má v nových fotoaparátech funkci „3D Sweep Panorama“. Otáčíte fotoaparátem jako při fotografování panoramatické fotografie, přístroj zaznamená řadu fotografií a nejen že složí panorama, dokonce ho vytvoří ve 3D. Přitom nikde nejsou ony dvě posunuté fotografie. Z větší části je toto 3D zásluhou zpracování obrazu.

Olympus je konzervativnější. Fotoaparát SP-610UZ nechá fotografa vyfotit první fotografii, a pak, poté co fotograf pohne fotoaparátem do strany, sám vyfotí druhou. Podobně Panasonic TZ20 v 3D režimu nechá uživatele pohybovat fotoaparátem, nafotí větší množství snímků a vybere dva vhodné pro 3D.

Elektronicky řešené 3D je sice levnější a nic nebrání jeho rozšíření, má ale jednu zásadní nevýhodu. Nelze fotit pohybující se objekty. Jejich poloha by se na fotografiích pořízených s časovým odstupem změnila a to by narušilo 3D dojem. Často stačí, když se rychleji pohybují mraky v krajině, a už je to posune v prostoru fotografie do nesprávné hloubky.

Byť je tedy 3D jasným trendem, a lze předpokládat, že se výrobci tohoto taháku na zákazníky nevzdají, budou ho omezovat dva faktory. Na jedné straně cena, náklady a jistá specializovanost „pravých 3D“ fotoaparátů se dvěma objektivy, na straně druhé, té levnější a kompaktní, omezená použitelnost. Je sice hezké mít na takové to rodinné cvakání 3D kompakt, ale aktivní děcko, které nepostojí, bude na fotografiích stejně posunuté a nesloží se správně. Teď je jen otázkou, jestli si tohle běžný zákazník uvědomí, nebo to výrobci vyřeší.

A pak je tu ještě otázka prohlížení 3D fotografií.

Prohlížení 3D fotografiích

3D fotografie se sice objevuje ve stále více fotoaparátech, které jsou cenově dostupné, ovšem jejich prohlížení může být problém. Výrobci svorně prohlašují, že jejich fotografie lze jednoduše zobrazit na 3D televizi (fotografie v souboru MPO). Ovšem kolik lidí si ke kompaktu za pár tisíc pořídí i novou televizi za desítky? Pokud fotoaparát neumožňuje uložit dva JPG soubory, ale ukládá jeden MPO, musí Běžný Franta Uživatel, chce-li si fotografie ve 3D i prohlédnout, zcela netriviálně sehnat a nainstalovat program, který převede MPO 3D fotografii na stereofotografii v JPG. A pak šilhat, nebo pořídit barevné brýle k prohlížení anaglyfů.

Také tisk fotografií není úplně triviální. Aby byl i výtisk zobrazitelný ve 3D, existují v podstatě tři možnosti. 3D tiskárna (drahý tisk – fotografie 15×10cm přes 100kč), tisk anaglyfu (ztráta části barev na fotografii, u některých barev naopak ztráta 3D efektu), nebo tisk stereofotografie (omezená velikost). Sdílení 3D fotografií s okolím je zatím problematické.

Jednoduše řečeno, chybí jednoduchá, levná a funkční metoda zobrazení, která by byla použitelná všude tam, kde se nyní zobrazují běžné fotografie.

K čemu je 3D fotografie

A na závěr zbývá i otázka nejdůležitější. Co ve 3D fotografovat? V principu se třetím rozměrem ve fotografii pokoušíme ještě přesněji popsat fotografovanou skutečnost, takže využití je převážně v informativní fotografii. To může být jak produktová fotografie, kde získáme přesnější informaci o tvaru objektu, tak fotografie z dovolené – paměťový záznam.

Samozřejmě i další témata lze fotografovat ve třech rozměrech, ale 3D vždy svádí k popisnosti. Občas lze takto „popsat“ velmi zajímavé scény nebo děje. Ona klasická dopadající kapka vyfotografovaná krátkým časem dostává ve 3D doslova nový rozměr. To ovšem vyžaduje pravý 3D fotoaparát a ne kompakt s elektronicky lepeným 3D. Čistě abstraktně pojatá emoce vzbuzující 3D fotografie vyžaduje opravdu hodně představivosti a jsem upřímně zvědavý, co se postupem času objeví. Také kompoziční pravidla přestávají platit. Třeba S-křivka už netvoří prostor, ten je tam i bez ní. Vnímání 3D fotografií je zcela jiné.

Podtrženo sečteno

3D fotografie je trend, ale přes rychlé rozšiřování této funkce ve fotoaparátech je stále v začátcích. Ještě není možné fotografie jednoduše prohlížet a sdílet. Tam kde by byla 3D fotografie užitečná – rodinné momentky – jsou levnější fotoaparáty díky metodě tvorby 3D nepoužitelné. Každopádně má ale „3D“ své opodstatnění. A také dobře vypadá v propagačních materiálech a má potenciál prodávat. Takže můžeme očekávat další fotoaparáty vybavené 3D funkcemi. A pokud se navíc rozšíří i nějaký rozumný způsob zobrazování fotografií z těchto fotoaparátů, budeme se s 3D fotografii setkávat stále častěji. Zcela nový druh fotografické tvorby přichází na scénu. Prosadí se?