Fotografický surrealismus: vulkán Dallol, Etiopie
Vulkán Dallol v Danakilské proláklině v Ethiopii vznikl explozí v roce 1926. Fotografování je zde, v zemi Afarských kmenů na hranici s Eritreou, možné jen s ozbrojeným doprovodem. Krajina Salvátora Dalího však určitě stojí za cestovatelské strasti.
Vulkán Dallol v Danakilské proláklině v Ethiopii vznikl explozí v roce 1926. Fotografování je zde, v zemi Afarských kmenů na hranici s Eritreou, možné jen s ozbrojeným doprovodem. Krajina Salvátora Dalího však určitě stojí za cestovatelské strasti.
Pár tipů pro fotografy cestovatele
Nutností je mít s sebou průvodce, který zná afarštinu, jazyk patřící do skupiny karmejských jazyků. Cestování v této oblasti Etiopie má čistě expediční charakter. Průvodce Lonely Planet uvádí, že jet pouze jedním terénním automobilem je šílenství. To je možná trochu na diskuzi, neboť když hlavně v Africe máte dva automobily, prudce narůstá i riziko, že se jeden porouchá. Každopádně jsme viděli v poušti více porouchaných aut, než těch jedoucích. Počítejte s tím, že když zapadnete, musíte si pomoci sami. Naviják většinou není k ničemu, protože jej na nic nezachytíte. Nemusím snad připomínat, že jestli zde něco potřebujete, je to voda. Tu musíte zakoupit ještě v civilizaci a to nejlépe lahvovou. Prázdnou PET láhev pak můžete použít jako dárek. Je o ně zájem.
V oblasti jsou i další rizika. Z doby konfliktu mezi Etiopií a Eritreou zůstalo v oblasti velké množství plastických min. Nedoporučuje se proto pohybovat mimo projeté cesty. Jedno auto, které najelo na minu, jsme viděli a nevypadalo dobře. V oblasti došlo v minulosti rovněž k únosu cizinců. Proto sem můžete jen s ozbrojeným doprovodem. Je to samozřejmě prevence. Vojáci tak pročesali vyvýšená místa před tím, než jsme mohli vylézt z auta. Do terénní Toyoty se nás takhle naskládalo celkem osm včetně samopalů, fotoaparátů a podobně.
Oblast Dallol má průměrnou roční teplotou přes 30°C. Rekordní teploty zde byly v 60-tých letech (64,4°C). Dnes se mimo sezónu pohybují teploty maximálně do 50 stupňů a to v období od března do září. Není to však každý den. Díky jen minimálnímu množství srážek (kolem 100 mm ročně) a vlhkosti je tu hlavně v zimním období celkem snesitelně.
 |
Při výjezdu z vesnice Hamd Ela padaly v naší pětičlenné výpravě názory, že teď konečně budeme cestovat normálně. Asi po minutě jsme se octli v solném jezeře ve vodě tak třicet centimetrů hluboké. Bělost soli nás omámila. V okamžiku, kdy jsme se octli mimo vodu, jsem žádal zastavit. Výprava se vypotácela zmatečně ven a jednotliví členové začali, jak jinak, prostě fotografovat. Můžete zde fotil špinavé koleje od aut na vrstvě soli. Většinou moc nefotím rodinné fotky, ale tahle tak trochu vystihuje chování omámených brouků.
Dallol a jeho geologie
V Danakilské proláklině leží jezero Asal ve výšce –150 metrů pod hladinou moře. Vulkán Dallol má nadmořskou výšku –45 metrů a je tedy nejnižším na světě. Tato část Afarské prolákliny byla z geologického hlediska velmi často po hladinou moře. Naposledy bylo Rudé moře odděleno vulkanickou činností jen před pouhými 30.000 lety. Díky tomu zde vznikly i obrovské usazeniny mořských solí. Před první světovou válkou ke zdejším dolům Britové dokonce postavili železnici a po válce ji zase demontovali. Jedinečná geologie oblasti vznikla pronikáním magmatu přes usazeniny solí. Železnaté a železité ionty zelené a hnědé barvy, mangan přicházející z nitra země v kombinaci s usazeninami sodných, draselných a hořečnatých solí vytvořily z Dallolu gigantickou chemickou laboratoř neuvěřitelných barev. Dallolská hora zvaná též „Black mountain“ vystupuje nad jezero solných usazenin silných asi 1 km o nějakých 60 výškových metrů. Kráter na vrcholu hory má stěny asi 30 metrů výše než propadlá část. Vzniklo to všechno nedávno: v roce 1926. V oblasti stále doznívá vulkanická činnost ve formě gejzírků solanky. U jezírek je cítit chlorovodík.
Bylo jasné, že na fotografování nebude moc času. Vojáci mají svůj program. Tohle se vám na cestách často stává. Máte hodinu a musíte pořádně nafotografovat v podmínkách, které jsou. Žádné příště už prostě nebude… Bylo asi půl čtvrté odpoledne. Ne tedy zrovna katastrofa, ale příště bych se sem chtěl dostat později. Na svých přednáškách o fotografii krajiny obvykle rozebírám, co je atraktivní motiv. O ty tady určitě není nouze. Oblast připomíná Yellowstone v USA, ale je mnohem rozsáhlejší plochou. Nejsou zde žádná zábradlí ani cedule nevstupovat. Propadnutí do jezera kyseliny chlorovodíkové, i když ne příliš koncentrované, nemusí být bezpečné. Měl jsem výhodu. S fotografující manželkou fotky zůstávají v rodině a navíc ženy vidí většinou jinak a to je moc dobře.
 |
 |
Motorem pro fumaroly je žhavé magma pod povrchem, které tlačí ven plyny.
Tady je to hlavně chlorovodík a fluorovodík. V důsledku chemických reakcí
pak vznikají solné usazeniny. Tyto fumaroly však byly v době naší
přítomnosti již mrtvé.
 |
 |
 |
Pokud chcete vidět další fotografie z oblast Dallol, zaskočte na FotoAtlas.cz nebo anglický PhotographicAtlas.com.
O tom, že cestování v oblasti Danakilské prolákliny je náročné, vás možná přesvědčí snímek, kde jsme zachytili terénní automobil francouzské expedice, který se propadl pod vrstvu soli na jezeře, kterým musíte projet, abyste se dostali k vulkánu.
 |
Večer mi Francouz vyprávěl, že je tohle stálo osm hodin. Bez dvou dalších teréňáků by to prý nevytáhli. Faktem je, že jsme jednou viděli v poušti i 4WD v docela dobrém stavu, který prostě opustili, alespoň dočasně.
Pak se budete jinak dívat na karavany velbloudů, které po staletí stále tím stejným velbloudím tempem odnášejí desky soli do nitra Afriky.
 |
Oblast vulkánu Dallol je jedinečná a určitě stojí za hlubší prozkoumání. V hlavě máme samozřejmě další plány. Helča říká, že prý zase chce jet do Etiopie. Rodinná podpora je pro fotografa klíčová.
Komentáře
Tento článek nemá žádné komentáře
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.