Pentax 645 N vs. Canon 5D: můj pohled v roce 2009
Jak je to s výstupní kvalitou fotografie?
Nedělal jsem žádné složité výzkumy. Moje zkušenost je, že kvalita výstupu z Canonu EOS 5D a Pentaxu 645N v případě použití semi-profesionálního skeneru Minolta Dimage PRO je přibližně stejná. V případě skenování je navíc většinou třeba vyretušovat prach a odstranit část fialového nádechu daného stárnoucí studenou katodou skeneru. Srovnání vidíte na následujícím výřezu.
Srovnání snímku z Canonu EOS 5D s objektivem 24-70mm/f 2.8 a Pentaxu 645N s objektivem 45-85mm/f 4.5 |
Canon EOS 5D s objektivem 24-70mm/f 2.8 |
Pentax 645N s objektivem 45-85mm/f 4.5 |
Film většinou znamená více práce při základním zpracování. Limitující pro kvalitu obrazu je kvalita objektivu (neuvažuji roztřesení snímku například díky nedostatečně robustnímu stativu).
Nechci otevírat diskuzi zrno filmu versus ošklivý šum digitálu. Šumu je u digitálu při stejném ISO zase méně.
Touha po věčnosti
Když píšu tyhle věty, napadá mě krásná melodie písně Queen “Who Wants To Live Forever“. Podle mne je dosti neurčitá perspektiva digitálních archivů na CDčkách, DVD nebo magnetických hard discích hlavní slabinou digitální fotografie. Občas dochází k dramatickým situacím, kdy třeba nemůžete přečíst pevný disk nebo jiné médium, a pokud není další záloha, nastává tragédie. Musíte se také smířit s tím, že vaše fotky na CD skončí jednou nejspíše někde v popelnici, protože je nikdo nepřečte. Takhle svět postupně přichází o obrovská množství fotografií, kterých však také vzniká mnohem více, než v dobách, kdy vládl film. Je to něco podobného jako v počátcích masové barevné fotografie, ze kterých se, díky nízké stabilitě filmových emulzí, mnoho nedochovalo. Tady má film z posledního desetiletí lepší perspektivy, neboť filmový průmysl v tomto období podstatně zlepšil stabilitu filmů a barev z hlediska dlouhodobého skladování. Musíte však držet váš archiv v suchu, temnu a chladu. Také to asi nebude na věčnost, pokud zrovna nechladíte jako v archivu Corbisu. Za tuhle jistotu si však zaplatíte. Vyvolaný snímek 6x4,5cm včetně filmu Fujichrome Provia 100 vychází na asi 12 Kč.
Archivace na cestách
Halda kvalitních paměťových karet je asi nejlepší řešení, kde digitál jasně vyhrává nad filmem jak ve váze, tak i v citlivosti na vnější vlivy. Odpadá problém citlivosti filmu na rentgeny na letištích, ale hlavně na dlouhodobé vystavení vysokým teplotám. Jedna cestovatelka mi řekla, že přešla na digitál z důvodu, že po půl roce cestování po jihovýchodní Asii měly její filmy po vyvolání totálně posunuté barvy. Opakované průchody filmů rentgeny hlavně u ISO nad 400 způsobí bělavý nádech. Celkově to však při cestě do 1 měsíce mimo tropy většinou není u filmů velký problém. Zálohování na kartách a magnetických médiích na cestách může mít také tragický konec. Pozor na mobilní telefony, trafostanice se silným magnetickým polem atd.
Spotřeba baterií a odolnost na cestách
Pro trekking v Himálaji a zejména v Karakoramu považuji Pentax 645 za ideální volbu. Mám vyzkoušeno, že měsíc vystačím se sadou kvalitních alkalických AA baterií. Samozřejmě se nesmíte pouštět do fotografování hvězdných drah, kde hodinové expozice rychle vycucají baterii. Solární nabíječky pro digitální zrcadlovky s výkonnými bateriemi jsou zatím nepohodlné řešení vyžadující mnoho času a používají se málo.
Zima není problémem ani pro Canon EOS 5D. Fotografoval jsem v jižní Sibiři při teplotě -20 C přibližně 5 hodin, než jsem vycucal čerstvě nabitou baterii. Problémem bylo spíše vždy zahřát prsty poté, co jsem je vytáhl na chviličku z rukavic.
Na nádraží v Barnaulu je -19 °C, dále od budov je samozřejmě ještě o trochu chladněji |
Příprava na prazdnik, Barnaul (odhad -25 °C) |
Velikost senzoru/filmového políčka
Menší hloubka ostrosti daná větším rozměrem středoformátového políčka může být výhodou pro snadnější odpíchnutí hlavního předmětu od pozadí: například portréty. V makrofotografii, kde jde většinou o co největší hloubku ostrosti, to může být naopak nevýhoda. Velké senzory s velkým elementárním pixelem, které jsou součástí digitálních stěn, leží v jiné cenové kategorii a pro cestovní fotografii nejsou vhodné.
Fotograf s filmovým středoformátem se stává raritou
Fotografování je také hlavně zábava. Jako fotografové samozřejmě pozorujeme kolegy kolem sebe a dáváme se s nimi do řeči To, že se filmový Pentax 645 již stává opravdovou raritou, vidím v poslední době stále častěji. Asi nostalgie. Letos v New Yorku se mnou dalo do řeči hned několik lidí na téma Pentax/Mamiya a v Harlemu mi zase zapózovala krásná černoška. Odlišení je to určitě. S digitálem bych asi tak nezapůsobil.
Má tohle povídání vůbec nějaký závěr?
Nemyslím si, že film a hlavně ten středoformátový patří do starého železa, pokud zrovna nechcete pracovat pro média a věnovat se žánrům jako street fotografie, zvířata a reportáže obecně. Film v kombinaci se skenerem má výhodu ve velmi spolehlivé archivaci a zbaví vás problémů s přehráváním pevných disků, kopírovánínm CD-DVD apod.. Neřešíte tzv. digitální smršť stovek fotek, které neradi mažete. Kvalitně nafotíte jen to, co stojí za to. Přesto, pokud bych v dnešní době chtěl investovat do profesionální fototechniky, dal bych přednost digitální zrcadlovce s full frame čipem. To, co jde s vámi dál fotografickým životem, jsou hlavně objektivy. Myslím si, že časem bude full frame stále dostupnějším standardem, jako byl v minulosti kinofilm s rozměrem políčka 35x24mm.
Budu rád za všechny připomínky a komentáře. Můj pohled může být samozřejmě trochu subjektivní, protože jsem byl odkojen filmem a jsem na něj hodně zvyklý.
Hodnocení
Článek má 6 hodnocení, průměr je 1.3.
Komentáře
Musím s Tebou z cela souhlasit.Článek snad vystihuje všechno nad čím jsem se v nedávné době zamýšlel.Ne vždy jsem s Tebou byl za jedno a to zvlášť v době kdy jsi mi dělal vedoucího.Myslím tuhle větu v legraci.Je to asi měsíc jsem prohlížel moji první Flexaretu a nevěřil jsem jak to uteklo.Vystřídal jsem od té doby plno foťáků, bohužel na full frame nemám nemohu tedy posoudit.Chci jen říct že film měl i svoje kouzlo při zpracování.Vlastní kompozice snímku už se těžko doháněla.Výsledek jsi viděl až jsi fotku vyrobil.Žádný živý náhled a podobně.Dnes si Photoshop poradí se vším....tak co se vlasně presentuje?Že by něco hodně skresleného až umělého?Je to ještě vůbec fotografie? Něj se moc fajn. Jiřinec Libor
Trochu bych ale polemizoval s třetím odstavcem od konce - podle mě zrovna v letošním roce nastal docela výrazný propad cen digibacků k středoformátu (Mamiya DM22/28, nějaké věci od Leaf) a zvolna se tato varianta vrací do hry - jo, je to pořád drahé, ale řekl bych, že z pozice "zcela nedostupně drahé" se posunulo postupně do poměrně reálné polohy - myslím si, že konkrétně pro Andreje by to stálo za prozkoumání...
Co se týče zpracování RAW, tak pokud si navyknete na Adobe Lightroom či Apple Aperture, tak v podstatě nějaké komplikované konverze atd. zcela odpadnou a práce je naprosto transparentní a velmi rychlá. Demonstroval jsem to jednak já a nezávisle na mě Aleš Radikovský z FA na posledních dvou "Setkáních fotografů" - doporučuji nějakou podobnou akci shlédnout, je to skutečně jistý posun v celkové filozofii práce s daty z DSLR, kterou si je lépe nechat ukázat názorně. Každopádně fotit do RAW je víc než žádoucí a podstatné je, že to dnes již nemusí znamenat téměř žádnou komplikaci při zpracování.
zcela bez jakékoliv výstrahy, u CD-ROM médií stačí pár dnů či týdnů nevhodného uložení, vyšších teplot a záznam odejde do "věčných lovišť". Docela jinak se v těchto souvislostech jeví také ona "finanční" výhodnost digitálního záznamu. Zatímco ten, kdo si koupí film, si zároveň koupí jeden z nejdokonalejších způsobů archivace - optický
záznam (takto jsou archivovány nejcennější záznamy v národních knihovnách, archivech apod.), "digitální" fotograf si cenu za média a práci s archivací musí přičíst (to mu výrobci samozřejmě taktně zamlčí). Na tyto záležitosti se v poslední době poukazuje stále častěji. Možná i to je přičinou pomalého vzestupu cen (možná se dívám špatně) starších mechanických těl a stále razantnějšího poklesu cen digitálního haraburdí (tak to nyzývá znamý blogger Ken Rockwell, jehož názory doporučuji všem k přečtení - www.kenrockwell.com), které si jejich majitelé před nedávnem odnášeli s hrdostí z obchodu jako výkřik techniky. Zvlášť pokud se ocitne v podobné situaci jako já, kdy jsem si chtěl nedávno nechat zvětšit fotografie svých (dnes už téměř dospělých dcer) z doby jejich dětství. Zatím jsem díky filmu neměl problém, ale za pár let...????
Proc sem tahate diskety? Ja mam pouzitelna data, ktera jsem mel na 5,25 disketach, na 3,5 disketach a dale i na prvnim 40 MB disku. Je me uplne jedno kde jsou dneska 5,25 disketove mechaniky, nejsem archeolog, pokud bych nekde na pude nasel cizi 8 palcove diskety, pujdu za odborniky "z muzea".
Stejne tak me nezajima zivotnost meho aktualniho NAS serveru, nezajima me jake disky maji u "Carbonitu" kde mam uploadnutych 370 GB vybranych dat.
Ja vubec nechapu proc se to predklada jako problem, je to stejna zodpovednost jako spravne ulozeni negativu. Kazdy muze mit maslo na hlavne... o kolik ja uz jsem prisel negativu, budto zcela (asi 10ks) nebo velmi razantnim snizenim kvality (tak 50ks)... Mam z toho usuzovat, ze negativ nejde rozumne archivovat?
Velka vyhoda digitalnich dat je jejich duplikace. Nekdy v roce 1999 jsem si pronajal garsonku a kdyz jsme tam s majitelem poprve prisli na prohlidku, vypadalo to tam jako v kotli zaocenaskyho parniku...vsude cerno, prdla elektrika a pokoj s predsini vyhorely "bez plamenu", jenom doutnanim, vsechno oblozeni steklo, podhledy..., vypinace vytekly... sousedi to ani nezaregistrovali... kdybych tam mel negativy tak se jdu obesit. Pak tu mame povodne, deti, psy... O tom se vubec nemluvi, je to velky problem do budoucna tohleto archivovani negativu.
Podobné články si s chutí na tomto serveru budu číst i v budoucnu.
Zajímavé by asi bylo i srovnání s některým větším středoformátem.
bystreje, silneje i vysse ...
(pak se vlastne neni co divit, kdyz ty fotky dopadaji, jak dopadaji)
2, Ze nepujdou precist karty me vubec nezajima. 5 a 1/4 palcove diskety taky nemam jak precist a data z nich mam = nema smysl resit.
3, Pozaru asi moc neni. Secteme ale psy, hady, papousky, deti, kamarady deti, zlodeje, pozary, povodne, haseni pozaru v patre nad vami, zhrzene milenky (takto jsem prisel o vsechny VHS z cest a kamarad o digi fotky co mel v spolecnem PC).
4, Formaty a jejich budoucnost me nezajima, pokud nekdy nepujde precist JPG nebo DNG, postihne to miliardu lidi a vyresim to ihned. Je otazka proc by nekdo v roce 2030 udelal SW ktery neumi pracovat s JPEG nebo DNG. Pokud ano, konverzni program neudelaji pouze severokorejsti programatori a bude na vyber pouze z 287 ruznych konverznich programu.
Resite uplne blbosti a podcenujete takovou krizovou vec, ze mate zcela unikatni prouzek fotomaterialu o ktery driv nebo pozdeji prijdete... nebo o to prijdou vasi potomci... jedina sance je naskenovat to...
Já bych teda spíš řekl, že mnohem, mnohem častější je opak - filmy se skenují a digitalizují, dokonce i digitálně vylepšují :-).
k archivaci digimedii. Zalohoval jsem na CD/DVD - spoustu uz ted nemuzu precist. Proto jsem presel na jednoduchy algoritmus: kazde 2 roky koupim za cca stejnou cenu 2kKc disk, na ktery puvodni archiv presypu. Tak jak je. Nic se neztrati. Tento archiv zalohuju na dvou mistech (jeden v pocitaci, jeden na ext. disku)
no a kazde dva roky koupim disk novy. Mrknete, kolik dneska stoji 1TB ;-)
Add formaty fotek: JPEG. TIFF bych se nebal. problem je RAW. Kazdy vyrobce ma vlastni format (az na DNG a novou Leicu ;-) a RAW precist muze byt problem. Tam ale vzdy pomohou volne sirene programy, ke kterym je k dispozici zdrojovy kod. Chvala Free/OpenSource! (a ted se na me vsichni vrhnou) predstavte si situaci za dvacet let. - Chcete TUHLE.raw fotku. moc chcete. Na virtualnim pocitaci (tak jak muzete bezet ZX Spectrum) pustite volny system z roku 2010, prekopilujete stary program na konverzi RAW do JPG a jpg - ten bude citelny furt ;-)
PF MMX
Ale : vytiahnem kvalitnú fotku zo stredoformátu a mám nanej nie kvázi 3D, ale 2D efekt/tak si to nazývam ja sám /.. ten bohužial na digitale nemám.. ten jemnulinký priestor.. :-D