Solovecké ostrovy: fotografování krajiny příště se žebříkem?

Jsou známy fotografie legendárního amerického krajináře Anselma Adamse, jak fotografuje v Yosemitu ze střechy svého Landroveru, kde si postavil svůj stativ. Vousatý fotograf, autor zonálního systému expozice, který je v černobílé fotografie platný dodnes, určitě věděl, co dělá. Vzpomněli jsme si na něj těsně před půlnocí u břehu ostrova Bolšaja Muksalma v Soloveckém souostroví, uprostřed Bílého moře na severu Ruska. Přečtěte si o fotografickém šílenství, které může pochopit jenom fotograf.

Solovecké ostrovy byly v minulosti  z velké části majetkem bohatého kláštera na hlavním ostrově, který byl založen mnichy z Kirilovského kláštera na Bílém jezeře (Beloje ozero) ve 14. století. Neměli moc rádi, když se jim všude po ostrově toulal dobytek. Peněz z obchodu ze solí, na který měli mniši monopol, a pracovní síly bylo dost. Mezi Velkým Soloveckým ostrovem a menším ostrovem Velká Muksalma byla vybudována hráz z obrovských balvanů, po které vede cesta. Aby ji příliv a odliv nerozvrátil, udělali v ní dva tunely. Hlavní hráz a několik pomocných valů se vinou v moři jako klikatí hadi. Nikde zde není žádný vyšší strom ani pahorek, a neměli jsme s sebou Landrover Ansela Adamse, abychom se na “hady” mohli podívat z vrchu.

Začínali jsme být v časovém presu. Slunce se pomalu, ale jistě chystalo zapadnout do moře. Bylo ideální světlo. Tady kousek pod polárním kruhem již byla skoro půlnoc. Měl jsem klasickou krajinářskou výbavu. Má jednu výhodu. V naší fotografické rodině mi ji nikdo nebere: středoformátový Pentax 645 N s objektivy včetně mého oblíbence, brilantně ostrého Pentax 645 SMCP FA 35mm/f 3.5 (35 mm ekv. ohnisková vzdálenost 20 mm). Připravil jsem rychle několik snímků.

V blízkosti hráze na Velké Muksalmě má vegetace charakter severské tundry mnohem výše na sever.

Pentax 645 N, objektiv Pentax SMCP FA 45–85mm/f 4,5, čas 1/15 s, f 16, Fujichrome Provia ISO 100

Pentax 645 N, objektiv Pentax SMCP FA 35mm/f 3,5, čas 1/2 s, f 16, Fujichrome Provia ISO 100

Pentax 645 N, objektiv Pentax SMCP FA 35mm/f 3,5, čas 1/60 s, f 16, Fujichrome Provia ISO 100

Hledal jsem cokoliv, jak bych se dostal trochu výše. Uviděl jsem v moři přes 3 metry dlouhý kůl, který vyvrhlo moře na kameny pod hrází. Byla to jediná možnost, jak se dostat s fotoaparátem výše. Můj spolucestovatel Tomáš rád vymýšlí různá technická řešení. Stativ Gitzo jsme připevnili ke kůlu pomocí lanek z batohu, které jsme vyztužili tričky. Na vrchol jsem umístil Pentax 645N se svým nejširším objektivem 35mm/3,5 (ekv. 35mm je ohnisko 20mm).

Nastal tělocvik. Spustil jsem samospoušť a společnou silou jsme vzepřeli maxistativ Gitzo. Výřez jsem se snažil odhadnout. Maxistativ měl také pořádnou páku a tak i přes velkou hmotnost jsme ho nebyli schopni zcela stabilně udržel. Vzpírání stativu jsme opakovali stejným způsobem třikrát.

Podhled shora ve srovnání s pohledem ze země potlačuje popředí. Pokud chcete vyfotografovat linii hráze jako hlavní motiv snímku, je to přesně to, co potřebujete. Tohle samozřejmě věděl i Ansel Adams a proto tak často fotografoval ze střechy svého Landroveru. Linie však vyžaduje udělat přesný výřez a to jsem se svým maxistativem nebyl schopen udělat. Pro srovnání se podívejte na snímek ze země, kde je zdůrazněno popředí a výřez jsem mohl přesně nastavit.

Pentax 645 N, objektiv Pentax SMCP FA 35mm/f 3,5, čas 1/6 s, f 11, Fujichrome Provia ISO 100

V případě filmového přístroje je prakticky nemožné udělat tímto způsovem přesnější výřez. Kdybych zde měl digitální zrcadlovku, udělal bych určitě kvalitnější výřez. Snímek z maxistativu i když velké hmotnosti byl zároveń i trochu roztřesen.

Pentax 645 N, objektiv Pentax SMCP FA 35mm/f 3,5, čas 1/6 s, f 11, Fujichrome Provia ISO 100

Ze země jsem byl schopen udělat přesnou kompozici. Bohužel snímek není tak jedinečný, jaký by šel udělat z maxistativu. Pro fotografy, kteří se sem dostanou jsem tam tyč zanechal!!!

A výsledek? Takovéto fotografování je vždy tak trochu metoda pokus omyl. S digitálem to není problém, protože si vždy po exponování snímek zkontrolujete. To jsem bohužel nemohl. Z těch tří snímků vyšel jeden tak akorát pro fotoškolu.

Čekaly nás ještě 4 hodiny pochodu k Soloveckému klášteru polární nocí. Chtělo se mi už dost spát, ale fotografoval jsem až do pěti do rána. Po deváté ráno už stejně bude moc velký kontrast i tady na severu.

Galerie Solovecké ostrovy jsou na stránkách www.fotoatlas.cz.