Nikon D5000

Obrazová kvalita

Nejdůležitější součástkou digitální zrcadlovky je snímací čip a obrazový procesor. V případě Nikonu D5000 je to čip typu CMOS formátu APS-C (Nikonem označovaný jako DX) o rozměrech 23,6×15,8mm jehož nejvyšší efektivní rozlišení je 12,3 milionu efektivních obrazových bodů s obrazovým výstupem 4288×2848 obrazových bodů, opatřený integrovaným systémem čištění od prachu. Snímky se ukládají na paměťovou kartu typu SD, případně na vysokokapacitní verzi SDHC ve formátech JPEG nebo RAW (Nikonem označovaný jako NEF), případně v jejich vzájemné kombinaci. Použitelné barevné prostory jsou obligátní sRGB a AdobeRGB. Citlivost čipu lze nastavit v rozsahu ISO 200 až 3200, který lze v uživatelských funkcích rozšířit až na ISO 100 až 6400. Použít lze také velmi praktickou automatickou volbu citlivosti, kdy lze v aparátu detailně nadefinovat výchozí standardní citlivost, kritický expoziční čas od kterého smí automatika citlivost navyšovat a hranici, na jak vysokou citlivost až automatika může zajít.

Nás však nyní bude nejvíce zajímat, jakých výsledků dosáhl testovaný fotoaparát v testech laboratoře mezinárodní asociace DIWA, jíž je FotoAparát.cz členem. Nejprve se podíváme na výsledky testů úrovně šumu při jednotlivých citlivostech ISO. Pro srovnání jsem vybral také dva konkurenční fotoaparáty a sice digitální zrcadlovky Sony Alpha 380 a Panasonic Lumix DMC-G1. Na grafu na obrázku č.12 najdeme toto srovnání ze kterého je patrné, že při citlivosti ISO v rozsahu 100 až 800 jsou výsledky naprosto vyrovnané. Jediným rozdílem však je, že oba konkurenční fotoaparáty mají velmi nevyrovnané výsledky v jednotlivých barevných kanálech. Zejména v případě Sony je to zatím asi největší rozptyl, co jsem kdy viděl. Při citlivosti ISO 1600 pak dochází k zajímavému jevu, kdy Nikon podává již o poznání lepší výsledek než Panasonic (což zase není až takové překvapení) ale spíše mírně slabší než Sony. Zajímavé je na tom hlavně to, že Sony při ISO 1600 dosahuje lepších výsledků, než při ISO 800, což ukazuje na razantní zásah ve zpracování v obrazovém procesoru, což se jistě projeví na podání jemných detailů. Také rozptyl barevných kanálů je u Sony značný, což se týká především červené části barevného spektra. Při citlivosti ISO 3200, která je pro oba konkurenty mezní hodnotou, již Panasonic zcela propadá a Nikon se dostává na mírně lepší výsledek než Sony a to navíc bez již zmíněného rozptylu barevných kanálů. Nikon D5000 však navíc disponuje ještě citlivostí ISO 6400.

Dalším testovaným parametrem je odstup samotné obrazové informace od nežádoucího šumu. Při citlivostech ISO 100 až 800 se situace prakticky opakuje jako u měření úrovně šumu v předchozím odstavci. Stav je vyrovnaný. Jen Sony i Panasonic vykazují značný rozptyl hodnot v jednotlivých barevných kanálech. Při ISO 1600 již vykazuje Panasonic o něco slabší výsledek a Sony naopak mírně lepší, ale opět s viditelným nástupem razantnějších manipulací v obrazovém procesoru. Při hodnotě ISO 3200 je již Panasonic opět značně slabší a výsledek Sony vyrovnaný, jen opět s nevyrovnanými výsledky v jednotlivých barevných kanálech. Nikon pak vykazuje slušný výsledek i při ISO 6400, což je hodnota, kterou oba konkurenti nedisponují.

Posledním měřeným parametrem je dynamický rozsah snímků jednotlivých fotoaparátů. Tady Nikon D5000 jasně vítězí a to dokonce v celém rozsahu měřených citlivostí ISO, kdy dosahuje výborných výsledků od ISO 100 až po 6400. Při nejnižších hodnotách je rozdíl mezi jednotlivými fotoaparáty malý, ale narůstá s rostoucí citlivostí ISO. Zvláště u Panasonicu dochází k výraznějšímu poklesu a od hodnoty ISO 1600 již přímo propadá. Dynamický rozsah je tak jednou z hlavních předností Nikonu D5000 s ohledem na kvalitu obrazu.