Arizona, Nevada: kde světlo čaruje

V článku najdete fotografie a zkušenosti z fotografování v pouštních oblastech jihozápadu USA (Arizona, Nevada, Nové Mexiko). Tato oblast je Mekkou amerických fotografů, kteří fotografují na barvu. Vždy mě fascinovaly zářivé snímky rudých skal až neskutečných barev. Chtěl jsem přijít na kloub té nadpřirozené červené. Koneckonců čemu věřit v době Photoshopu? Další fotografie sérií Arizona a Nevada najdete na www.FotoAtlas.cz.

Fotografové jsou lovci světla. Marketingová oddělení výrobců vymýšlejí důmyslné strategie jak přesvědčit fotografa, že právě ta “zbraň“ od nich je ta nejlepší. Bohužel i internet je plný technomanů, kteří díky tomu, že mají do detailů prostudovány technické parametry fotoaparátů, šíří vlnu technokratismu. Hlavně ty nezkušené pak doslova zblbnou. Dokud se však nenaučíte vnímat a pozorovat světlo a hledat to nejlepší, bude pro Vás drahá fotografická technika vyhozenými penězi!

Fotografování v různých zemích se liší nejenom díky tomu, že fotografujete něco jiného, ale i proto, že se odlišují zákonitostmi v počasí a charakteru světla. Jihozápad USA, státy Arizona, New Mexico, či Nevada jsou suché pouštní oblasti, pro které je typické jasné počasí a obloha bez mráčku. To je pro fotografa právě to nejhorší počasí. V zimě vystoupá Slunce nad obzor jen velmi málo a do některých míst v úzkých údolích se vůbec nedostane. Grand Canyon je „největší díra na světě“. Slunce v 15:30 v Indians Garden bylo posledním přímým světlem. Využil jsem asi dvou minut, kdy se intenzita světla snížila zakrytím části slunečního kotouče hranou kaňonu.

Poslední světlo v Indians Garden

Snímek uvnitř Grand Canyonu byl pořízen na diapozitiv Fuji Provia 100. Sytost barev již sytého inverzního filmu byla podpořena polarizačním filtrem. Fotografoval jsem kolem poloviny března v 15:30. Slunce zapadalo asi v 18:30. Čekaly nás asi tři hodiny výstupu na hranu kaňonu (South Rim), kde jsme chtěli být ještě za světla. Bylo to ten den poslední světlo v tomto místě.

V Zionu jsem mluvil s arizonským fotografem, který ve Springdale připravoval svou výstavu. Tvrdil, že některé snímky rudých skal jsou záležitostí dvou minut po východu nebo před západem Slunce. Řada profesionálních fotografů často zahaluje svoji práci tajemným mystériem. Proto jsem mu úplně nevěřil a chtěl jsem to ověřit.

V našich zeměpisných šířkách je často nad obzorem opar, který rozptyluje a zároveň hodně sníží intenzitu světla. Také nemáme ty americké rudé skály. Proto u naší krajiny bývá ”operační okno“ širší. Ideální místo pro svůj pokus s rudými skalami jsem našel v Red Rock Canyonu. Je to přírodní park plný typických červených skal asi dvacet minut na západ od centra Las Vegas v Nevadě.

Do svého Pentaxu jsem vložil nový svitek Provie 100. Fotoaparát jsem postavil na stativ. Bylo asi tak čtvrt hodiny před východem Slunce. Absolutní bezvětří, všude plno nádherných sukulentů, divoké skály. To vše mne hned začalo uvádět do fotografického transu. Je to někdy jako ve sportu. Brankář se musí rozchytat, tenista se před zápasem rozehrává. Tam, kde krajinu důvěrně znáte, jdete na jisto. Na cestách, kde krajinu vidíte poprvé a zítra budete již někde jinde, doporučuji neotálet příliš dlouho, nebo bude pozdě navždy! Takové „rozehrání“ hlavně s digitály je vynikající. Často jste příjemně překvapeni, neboť fotoaparát vidí jinak než lidské oko, které žluté a červené světlo automaticky přizpůsobuje více bílému.

V průběhu východu Slunce v Red Rock Canyonu jsem během jedné hodiny nafotografoval ze stativu 12 snímků.

Nejprve jsem se soustředit na fotografování kaktusů.

Red Rock Canyon, Nevada, 10 minut před východem slunce

Pak se objevil první srpeček rudého Slunce.

První světlo, Red Rock Canyon, Nevada, východ slunce

A teď to přišlo. Na obloze se vynořila obrovská rudá koule. Skály proti začaly hořet! Udělal jsem jsem rychle dva snímky, jak to nejrychleji šlo. Byly to opravdu maximálně dvě či tři minuty. Nečekal jsem, že to bude tak velký rozdíl. V tu chvíli najednou skála jakoby zazářila nádhernou rudou barvou. Pak však začalo rudé rychle ubývat a začala převládat žlutá.

Magické tři minuty, Red Rock Canyon, Nevada

Stále jsem pokračoval ve fotografování a snažil se udělat ještě několik snímků. Vždyť tohle je stále výborné boční světlo. Ve skutečnosti však vůbec nebylo.

Red Rock Canyon asi 40 minut po východu slunce

Pokud jste měli možnost sledovat toto světelné divadlo, bude souhlasit, že asi 40 minut po východu můžete s fotografováním skončit. Je již příliš vysoký kontrast a v kaktusech budou černé stíny. Jsou však i místa, kam světlo dosud nedorazilo, a na ty se pak můžete zaměřit a snímat v prvním světle. Někdy to může znamenat zajít za skálu nebo sestupovat se Sluncem hlouběji do kaňonu.

     

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Andrej Macenauer
    Andrej Macenauer
    Autor
    01.07.2009 09:45

    To: kolu Tyhle fotky jsou dobře popsané, mají dokumentační hodnotu a proto se mohou krást. Navíc jsou v prostředí systematizované cestovní databanky. Byl jsem nedávno překvapen, jak mnoho lidí dělá business přes materiály, které si berou z Internetu – tisknou si časopisy zajímavostí s nízkymi náklady, nepotřebují redaktory...Red Rock Canyonu, je celkem dost známé místo pár kilometrů od Las Vegas. Prostě třeba ta hora v pozadí a to rostlinstvo je jedinečné pro tento park.

  • Bobrs
    Bobrs
    07.07.2009 14:36

    To: Andrej, s tím vodoznakem ti rozumím ale jenom částečně. Sám znám lidi, kteří po zakoupení raních novin v němém úžasu zjistili, že je v novinách jejich fotka aniž by za to kdokoliv zaplatil nebo se jech jenom zeptal. Takto se bohužel chovala svého času i MF (je to cca 7 let zpátky). Reakci redakce pak ani nemá cenu publikovat....

    Na druhou stranu, opravdu si myslíš, že jsou ty fotky tak unikátní a hodnotné, že má taková ochrana smysl, když je sem dáš v rozlišení které nemá pro tisk čehokoliv použitelné parametry ? Má to cenu ? Chápu, že to máš na svém webu takto ale bude ten případný zloděj chodit sem ?

    Jinak článek fajn ale jak píšou ostatní trochu víc rozepsat by bylo přínosem.

  • Tomáš Hrubý
    Tomáš Hrubý
    07.07.2009 19:24

    bobrs: možná by ses divil, v jak směšných rozlišeních se už kradou fotky. To co sem dal andrej už klidně stačí i na tisk do letáku cestovky - samozřejmě ne nějaká celostránkovka, ale podívej se, kolik z fotek v katalogu je někde v řádu do 5x5cm - na to ti to úplně stačí...

  • Radek Burda
    Radek Burda
    10.07.2009 09:21

    priznam se, ze bych byl nadsen, kdyby takoveto fotky mi nekdo ukradl... osobne totiz v jejich porizovani nevidim valneho smyslu.

    1. Udelat si je muze kazdy, kdo se tam objevi
    (jsou neuveritelne banalni, nehlede na to, ze spodni nalet je jen variantou jedne jedine a jejich jedinou devizou je to, ze byl autor ochoten si privstat)

    2. nemaji zadny zvlastni vztah k divakum, krom "obecne" krasy, ktera je bohuzel z matejske pouti.

    Takze: pokud vam je opravdu nekdy nekdo ukradl, gratulujte si.

  • Mirek Elsner
    Mirek Elsner
    30.07.2009 02:51

    Myslim, ze to ani nejsou tri minuty. To svetlo je nejlepsi jen v jednom jedinem okamziku. Pokd fotis s hodne zaclonenym objektivem a s polarizakem, tak to u tech prvnich paprsku muze byt tak, ze v tom nejlepsim stihnes jen jednu expozici. Vsimni si, ze u toho tretiho obrazku z Red Rock Canyon uz je cervene vsechno, nejenom ta skala, takze ten "sagebrush" i ten kaktus nebo co to je ztratily svou namodralou a zelenou barvu.

    Proto me vzdycky fascinuje, jak nekteri krajinari tvrdosijne trvaji na tom, ze na krajinu je nejlepsi co nejvetsi format. Pokud nechces v takovych podminkach udelat jen dve fotky denne, tak je mensi format k nezaplaceni. Jinak pises, ze jsi chtel prijit na kloub te cervene - prisel jsi? U fotografovani na film je v tom jeste casto nekolik dalsich ingredienci nez jen ta spravna minuta a polarizak: Priste zkus misto Provie Velvii 50 a nektere snimky zkus s redhancerem.

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (12)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram