Fotografovani v metru V.I.Lenina, Moskva

V roce 1992 jsem pracoval dva měsíce v Moskvě v ústavu akademie věd. Denně jsem tehdy jezdil metrem ze stanice Oktyabrskaya. Dodnes si pamatuji zástupy zachmuřených Moskvanů v beranicích na vždy plných eskalátorech.

Za těch patnáct let se prostory snad s výjimkou nepěkných reklam prakticky nezměnily. Metropoliten stále nese jméno V.I.Lenina a přepraví několikanásobně více lidí než třeba metro v New Yorku. Změnili se však lidé. Moskva je dnes jedním z nejdražších měst na světě. Pokud cestujete večer, potkáváte mnoho elegantně oblečených lidí spěchajících do restaurací, divadel a také mnoho cizinců. Bezdomovci a opilci se do metra nedostanou. Jízdenka totiž stojí patnáct rublů (v roce 1992 to bylo deset kopejek) a každou stanici hlídá milice.

Zkušenosti s fotografováním

Fotografování v moskevském metru je obecně tolerováno. Rusko není zemí s jasným výkladem zákonů. Záleží, na koho narazíte. Nesmí se používat stativ, který je bohužel jakýmsi označením profesionálního fotografa. Na použití stativu potřebujete povolení (razrešenije). Na to, znajíc ruskou úřednickou mašinérii, má sílu a trpělivost jen málo kdo. Jak jsem to zjistil? Trvalo mi to docela dlouho. Až při fotografováni ve stanici Ploščaď revolucii po postavení stativu ke mě přišel milicionář, který mě požádal, abych stativ sbalil. Fotografovat bez stativu však prý mohu. V interiérech metra se dá často improvizovat bez stativu prostě tak, že si najdete nějakou rovnou podstavu, na kterou fotoaparát posadíte. Pentax 645 má jednu úžasnou vlastnost. Tělo je hranatá kostka s úchopem. Velká rovná plocha (přístroj má dva stativové závity) se dá jednoduše opřít o jakoukoliv zeď. Odklon od stěny lze nastavit třeba podložením knížkou průvodce. Pak spustím samospoušť a na fotoaparát podložený knihou se opřu plnou vahou. V případě, že máte dobrý objekt pro opření, udržíte i 30 vteřin. Doporučuji však kratší časy, neboť se opravdu musíte opírat plnou vahou.

Stanice Komsomolskaya v pátek večer je úžasným místem pro fotografování lidské masy. Připadáte si, že se na vás valí obrovský vodopád. Podobně jako při fotografování vody musíte nají ideální čas pro dobu otevření závěrky. Expoziční doba 1 až 2 vteřiny, která u vody dělá tzv. mléko, se zde příliš neosvědčuje. Vhodné jsou spíše kratší časy, které vystihují pohyb a zachycují a strukturu davu, který je hlavním motivem snímku.

V metru se nesmí fotografovat vlastní tunel metra. Nemyslím si, že by fotografové měli zrovna touhu fotografovat černou díru. Já tedy určitě ne. Ve skutečnosti jsem fotografoval staré křišťálové lustry. Bohužel si to nemyslel jeden milicionář ve stanici na Krugovom kolcu. Sdělil mi: „Tunel nelzja. Davajte film.” Tak v tuhle chvíli mi docela zatrnulo. Měl jsem totiž ve fotoaparátu již skoro kompletně naexponovaný svitek. V Rusku mají lidé ve zvyku považovat cizince za jakási podivná individua, která ničemu nerozumí. Jsou k nim mnohem tolerantnější než k těm, co mluví rusky. Když promluvíte anglicky, jste „amerikáněc“ a s těmi zacházejí s úctou. V takovéto situaci by bylo ukázat jen náznak znalosti ruštiny fatálním omylem. Bezelstně jsem proto zandal fotoaparát do pouzdra a začal jsem k němu hovořit anglicky: „It is beautiful here, great arts.“ Policajt sice stále toužil po mém filmu. Já jsem pomalu balil stativ a ukazoval, že stativ už ne. Nakonec to se mnou vzdal a sdělil mi, že příště to tedy již určitě nebude tolerovat. Já jsem samozřejmě neustále přikyvoval na vše, co říkal. Přesto nefotografujte do černé díry! Fotka stejně nebude k ničemu.

Stanici Mayakovskaya považuji asi za nejhezčí ze stanic metra. Zachytit rytmus oblouků asi napadne každého fotografa. Když zvednete hlavu, najdete mezi oblouky mozaiky ze souboru Sovětské nebe. Je to klasika socialistického realismu: dítka v náručí matek, letadla a k tomu srpy a kladiva. Zajímavý je i krásně rudý kámen na obloucích stanice. Samotný oblouk by však byl příliš nudný. Počkal jsem si na odjezd metra, abych získal zajímavé rozmazané pozadí. Ze snímku je jasné, že je to Metro, Stanice Mayakovskaya.