FotoAparát.cz

Nabídka digitálních zrcadlovek s čipem velikosti kinofilmového políčka a s vysokým rozlišením se stále rozšiřuje a stranou nezůstal ani Nikon, který uvedl upravenou verzi oblíbeného modelu D3, u kterého zdvojnásobil rozlišení. Nový model nese označení Nikon D3X a podíváme se na něj ve zkráceném redakčním testu.

Nikon D3X

Nový Nikon D3X je postaven na základě svého stájového kolegy D3 a jejich vzájemná odlišnost je naprosto minimální. Pokud vás zajímá detailní popis aparátu a jeho vlastností, přečtěte si prosím test Nikonu D3. V tomto článku se dále již zaměříme pouze na obrazovou kvalitu.

Jak již bylo řečeno v úvodu, hlavní změnou je nový obrazový snímač. Je jím CMOS senzor velikosti kinofilmového políčka s efektivním rozlišením 24,5 milionu obrazových bodů, což je ve srovnání s původním D3 dvojnásobná hodnota. Samotné snímky pak mají rozměr 6048x4032 obrazových bodů. Tím se podstatně zvětšil datový objem snímků, což se projevilo na poklesu rychlosti sériového snímání. Zatímco D3 stíhá až 9 snímků za vteřinu, tak u D3X je rychlost snížena na 5 snímků za vteřinu. Jiný je i dostupný rozsah citlivosti ISO. Zatímco u D3 to je ISO 100 až 25.600, tak u nového D3X je rozsah nižší - ISO 50 až 6400.

Veškeré další změny v provedení jsou pak oproti D3 víceméně kosmetické a na pohled jsou oba přístroje kromě označení v podstatě identické. D3X se tak zařazuje do rodiny digitálních zrcadlovek Nikon té nejvyšší profesionální třídy, což je ze samotného provedení aparátu na první pohled patrné.

Nyní se však již pojďme podívat na to nejpodstatnější, což je obrazová kvalita a srovnání s dvojicí konkurenčních modelů. Na snímku č.6 je celková testovací noční scéna, vyfotografovaná na citlivost ISO 50 a složená ze dvou polovin s různým vyvážením bílé pro vzájemné porovnání. Rozdíl mezi oběma polovinami je minimální a paradoxně možná nepatrně lépe dopadl snímek s nastavením na automatiku. Mnohem více nás ale bude zajímat srovnání úrovně šumu při jednotlivých citlivostech ISO. To najdeme na ukázkovém obrázku č.7. Z výsledků je viditelné, že první nárůst obrazového šumu je zřejmý až u citlivosti ISO 1600 a je jen velmi malý. Při citlivosti ISO 3200 je již nárůst viditelnější a také je patrná lehká neostrost, způsobená zřejmě odšumovacími algoritmy obrazového procesoru a také velmi mírná desaturace. Teprve při maximální citlivosti ISO 6400 je nárůst šumu razantnější. Viditelná je také desaturace obrazu. Pro další posouzení si pak snímky při dvojici nejvyšších citlivostí můžete stáhnout v plném rozlišení u obrázků č.8 a 9. Další snímky v plném rozlišení pak nejdete na konci článku.