FotoAparát.cz

Tak tu mám druhý příspěvek od Sony do řady DSLR, fotoaparát Sony Alpha 700. Je patrné, že Sony převzala vývoj a výrobu od Minolty, kde „sedmičková“ řada měla své platné místo a patřila mezi to nejlepší. Stačí si vzpomenout na X-700, 7000AF či Dynax7 a v poslední řadě i tu opravdu poslední Dynax 7D. Jak se tedy s tímto fenoménem vypořádala Sony u Alphy 700 se podíváme v dnešním testu.

Konstrukce a ovládání

Jak už jsem psal v úvodu, u bývalé Minolty patřila sedmičková řada k tomu nejlepšímu a Sony jde na to stejným krokem. Již první pohled na Alphu 700 ukazuje jak velký posun se od nedávné Alphy100 udělal a že Alpha 700 není ani tak pokračovatelem, ale že se jedná spíše o přístroj patřící do vyšší třídy. Tělo Alphy 700 je robustnější, má poněkud hranatější tvar, ale s elegantním zaoblením. Fotoaparát je příjemně těžký a dává tak najevo, že to rozhodně není plastová hračka. Základním materiálem těla je magnézium s šasi z hliníkové slitiny s ovládacími prvky utěsněnými proti prachu a vlhkosti. Povrch má jemně zdrsněnou strukturu s matným provedením černé barvy, které „narušuje“ pouze výrazné oranžové logo „α“ a kovový široký kroužek bajonetu. Pogumované je pouze masivní madlo z přední strany a na zadní straně místo, kde se opírá palec pravé ruky.

Pogumovaný bok má i horní kruhový ovladač. Stejně tak je na první pohled zřejmé, že oproti soustavě zrcadel, která přenášela obraz do hledáčku Alphy 100, má Alpha 700 pevně vestavěný pětiboký hranol schovaný v horní části před umístěním vestavěného blesku, který se tradičně vyklápí ručně. Typický styl - dva kruhové ovladače na horní straně, se poněkud změnil v tom, že zůstal pouze jeden kruhový ovladač a funkce z druhého ovladače se přestěhovaly do samostatných tlačítek na horní nebo zadní stěně. Kruhový ovladač s možností nastavení expozičních programů se trochu netradičně přesunul na levou stranu. Zbylé ovládání je rozmístěno na známých místech na horní a zadní ploše.

Tlačítko přepínání AF a tlačítka hloubky ostrosti je také opět tradičně vpředu pod objektivem. Tlačítka na horní i zadní straně mají plochý design a jsou mírně utopená, což může některým uživatelům působit problémy při jejich spínání. Je to ale o cviku a dá se na to zvyknout. Téměř všechny ovládací prvky jsou na dosah prstů levé a zvláště pravé ruky a jejich ovládání se dá velmi rychle naučit bez nutnosti dávat fotoaparát od oka a umožňuje vám tak se plně soustředit na to, co se před objektivem děje.

To slůvko téměř je kvůli třem tlačítkům – DRIVE, WB, ISO - které jsou tak trochu výjimkou a jsou umístěná na horní straně vpravo vzadu. A to je tak trochu problém, palec už mi na ně nedosáhl a ukazováček tolik dozadu neohnu. Omluvou může být, že tyto funkce se dají nastavovat i jiným dostupnějším způsobem. A tím se dostávám k zadní straně a hlavně k ovládacímu prvku, který je novinkou a dokáže velmi usnadnit a hlavně urychlit ovládání spousty funkcí. Je jím pákový ovladač – joystick, který je dominantní pro zadní stranu i celé ovládání funkcí fotoaparátu. V kombinaci s tlačítkem Fn – rychlá navigace - je možné se okamžitě dostat na jakoukoliv funkci, která se zobrazuje na 3“ LCD a rychle ji měnit předním či zadním ovladačem opět bez nutnosti dávat fotoaparát od oka, protože změna jednotlivých funkcí se kromě zadního displeje paralelně zobrazuje i v hledáčku.

Jak již bylo řečeno, tělo je o poznání větší a hlavně vyšší, takže malíček již nesklouzává pod fotoaparát, ale pevně se drží madla, které je dostatečně vysoké i široké, i když lidé s velkými prsty nohou mít trochu problémy. Krytka baterie je ve spodní části a podobně propracovaná jsou i dvířka na pravém boku, pod kterými se schovává slot pro CF kartu a pro kartu Memory Stick Duo.

Jako u každého předcházejícího digitálního přístroje si tak trochu postesknu, že úplnou dokonalost kazí několik gumových krytek. Je tomu tak i u Alphy 700 a jedná se o gumové krytky na levé straně. Tři ze čtyř jsou celkem dobře propracované ve formě dvířek, která se dají jednoduše otevírat a chrání konektor pro připojení blesku, dálkové spouště a konektor pro připojení nabíječky AC-VQ900AM pro dva akumulátory. Bohužel poslední krytka zakrývající HDMI konektor a hlavně USB konektor je „zabedněna“ tak, že jí v podstatě musíte nehtem „vylomit“. Je otázkou, jak taková krytka, bohužel právě nejvíce používaná, dlouho vydrží.

Hledáček a LCD

Optický hledáček je dostatečně jasný a je i větší než byl u Alphy 100. Je pro něj použita standardní matnice „Spherical Acute Matte“, známá již od Minolty. Zvětšení je 0,9x se zorným polem pokrývajícím 95% snímané scény. Vzdálenost oka je přibližně 25mm od okuláru, při nastavení dioptrické korekce -1 se změní na 21mm. V hledáčku je vidět 11 zaostřovacích bodů rozmístěných do dvojitého kříže.

Pod hledáčkem se zobrazují údaje o režimu blesku a jeho nastavení i korekcích, údaje o typu AF a jeho aretaci, údaje o expozici a případné korekci na stupnici EV, počet zbývajících snímků pokud je jich méně jak 9, grafický symbol, který vás blikáním upozorní na dlouhé časy, kdy by mohlo dojít k roztřesení snímku a doporučuje vám tak použít blesk, stativ nebo stabilizátor. Dále je tu ještě stupnice stabilizátoru Anti-Shake a zobrazení panoramatického režimu. Dioptrická korekce na pravé straně hledáčku umožňuje změnu v rozsahu –3 až +1 dioptrie. Z vnější části je hledáček chráněn odnímatelnou gumovou očnicí, která chrání i snímače pod hledáčkem. Tyto snímače, tak jako u Dynax7D, vypínají posvícení LCD v okamžiku, kdy přiložíte fotoaparát k oku, aby vás zdola neoslňoval.

Velikost hledáčku možná ještě není tak velká jak jsme byli zvyklí u starších SLR, ale ty zase neměly zadní LCD. A u Alphy 700 je 3palcový LCD displej TFT Xtra fine s hybridní technologií vysoké kvality, který umožňuje kvalitní prohlížení fotografií přímo ve fotoaparátu. Svou velikostí a rozlišením (921 600 obrazových bodů) – zatím nejvyššími parametry displeje použitého na digitální zrcadlovce – usnadňuje přesnou kontrolu zaostření a kvality snímků. „Jde o displej Xtra Fine hybrid LCD s pruhy obrazových bodů, které dokáží přesně reprodukovat přirozené textury a barevné přechody. Speciální antireflexní vrstva zlepšuje kontrast snímků i při prohlížení na silném slunečním světle“ – tolik oficiální prohlášení výrobce a nutno uznat, že pravdivé. Pokud se vám to nelíbí, můžete ho prostě vypnout, ale tím se ochudíte o… no však si ho zapněte a uvidíte. Dobu jeho podsvícení je možné ovlivnit v uživatelském nastavení a šetřit tak energii akumulátoru. Fotoaparát automaticky reaguje na polohu přístroje.

Pokud tedy fotografujete na výšku, informace o nastavení při záznamu se překlopí o 90° doleva či doprava tak, aby byly vždy vodorovně a tím dobře čitelné. Platí to ale pro zobrazení v režimu záznam, ne pro MENU. Snímky lze prohlížet samotné, s informacemi nebo i s novým RGB histogramem umožňující ověřit expozici kanálů červené /zelené/modré barvy. Při tomto prohlížení se také zobrazují informace o rozložení jasů. Znamená to, že místa, která jsou buďto černá nebo čistě bílá, na LCD blikají a vy máte hned přehled o tom jak se snímek povedl.

Stiskem tlačítka Display na zadní straně fotoaparátu si můžete vybrat z několika režimů zobrazení. Lze zobrazovat 4, 9 nebo 25 náhledů najednou. Můžete si také zobrazit pruh s pěti naposledy pořízenými záběry nad právě zobrazeným záběrem – to je ideální možnost, jak kontrolovat nástřely nebo záběry pořízené sekvenční expozicí. Pokud vás nebaví překlikávat na další snímky, je možné si nastavit i automatickou prezentaci s nastavením času pro každý snímek.

Snímky je možné prohlédnout i na TV obrazovce pomocí video výstupu PAL/NTSC a novinkou je i možnost prohlížet snímky přes rozhraní HDMI. Sám jsem to doma zkoušel na LCD TV s úhlopříčkou 66cm v plném rozlišení 1366 x 768 bodů a mohu vám říci že je to paráda a obrovský rozdíl oproti klasickému video výstupu. Máte pocit jak kdyby jste se dívali na skutečné fotografie na papíře formátu A3-A2. Jiné prohlížení na TV už bych ani nechtěl. Snímky lze obracet i zvětšovat pomocí lupy a to až do velikosti 13x, takže máte plnou kontrolu na detaily.

Menu je řešeno standardně jako u předchozích digi přístrojů. Je přehledné, rozdělené na 4 základní skupiny, vyjádřené graficky jako karty: Záznam, prohlížení, uživatelská nastavení a nastavení přístroje. Každá má svoji typickou barvu. Je výhodné, že Sony používá stejný styl jako používala Minolta. Přepínání mezi „kartami“ je velmi rychlé a přehledné a vše probíhá stále na jedné stránce, takže máte neustále přehled, kde se nacházíte a nehrozí bloudění stylu „safra, kde to v tom MENU bylo“. V ukázce vidíte, jak jednotlivé karty vypadají.