Starší MF objektivy na nových kinofilmových SLR nebo DSLR

MF Carl Zeiss Sonnar 300/4 MC

Konstrukce a ovládání

Jedná se o masivní kovový objektiv s lesklým černým povrchem, který je složený z 6 čoček ve 4 skupinách se zobrazovacím úhlem 15,5° a minimální zaostřovací vzdáleností 4m a maximální „někde za Měsícem“ (při zaostření na našeho vesmírného souseda ještě není nastaveno nekonečno). Průměr 90 mm, délka 224 mm, hmotnost lehce přes 2 kg. Otáčení zaostřovacího kroužku je plynulé, jemné, trochu tužší, ale nijak výrazně. Asi tak, jako mají tužší otáčení i ostatní klasické MF objektivy. Clonu objektivu lze nastavit v hodnotách 4 ; 5,6 ; 8 ; 11 ; 16 ; 22 ; 32 a 45. Objektiv je také vybaven otáčecím kroužkem s aretačním šroubem s upevněním na stativ se závitem 3/8 palce. Většina dnešních stativů používá závit ¼ palce, proto si musíte pořídit redukci. Dá se koupit v každém fotoobchodě v ceně okolo 50 Kč. Závit na filtry je 86 mm. Příslušenstvím je i sluneční clona, která je z tvrzeného plastu s nalisovaným kovovým kroužkem se závitem pro přišroubování na objektiv. Objektiv umožňuje nastavení pracovní clony (nastavená na objektivu, ale zaclonění se provede až po zmáčknutí spouště – stejné jako dnešní SLR) a skutečné clony (nastavení – ztmavnutí vidíte přímo v hledáčku). V našem případě nelze pracovní clonu použít a je nutné clonit ještě před expozicí. Může to být méně příjemné, protože vám při velkém zaclonění výrazně ztmavne hledáček. U zrcadlovek Minolta je hledáček velmi jasný a světlý, takže není problém zaostřit i při cloně 16 a 22. Protože je pravděpodobné, že pro většinu snímků již budete používat stativ, není problém si i navyknout na to, že nejdříve zakomponujete a zaostříte a pak teprve zacloníte. Možná to vypadá složité, ale není. Navíc pořád máte přehled o hloubce ostrosti. Na všem „špatném“ je potřeba vidět to "dobré“. Systém zakomponovat, zaostřit a pak zaclonit, není problém provádět i při focení přímo z ruky, stačí jen trochu cviku. Sám tak fotím často, i když celková hmotnost takové sestavy (Dynax7+baterry pack+ Zeiss 300) je okolo 3kg.

Obrazová kvalita a měření expozice

Obrazová kvalita tohoto objektivu je opravdu vynikající. Je pravda, že většina fotek zde je v kombinaci s DSLR, takže dochází k oříznutí krajních partií a objektiv se vlastně mění na ohnisko 450 mm/4. Není zde patrný žádný poduškovitý efekt a snímky tak lze i velmi jednoduše skládat v grafickém editoru do panorama. Kresbu jsem posuzoval i při fotografování na klasické SLR a mohu říci, že ani zde nabyla patrná žádná deformace v krajích snímku a i kresba je stejně kvalitní jako ve středu snímku. Není se čemu divit, vždyť se jedná o objektiv pro střední formát a vy s kinofilmovou SLR nebo DSLR využíváte pouze středové, obecně kvalitnější, části čoček.
S měnící se clonou se samozřejmě kvalita zobrazení mění. Při cloně 4 je kresba lehce měkčí a dochází tu k drobné chromatické vadě. Při zaclonění mizí a kresba se zlepšuje a mezi clonou 8 až 16 je nejkvalitnější. Velkým plusem tohoto objektivu a obecně všech testovaným Zeissů, je velmi kvalitní kontrast každého snímku. Na ukázce je porovnání s objektivem Sigma v pořizovací ceně okolo 14 000 Kč. První fotografie je celá kompozice a na druhém jsou výřezy ve 100% velikosti.

V úvodu jsem psal, že „S testovanou SLR Dynax7 a DSLR Dynax7D fungovalo měření expozice relativně správně“. Co jsem tím chtěl říci?. I toto měření má totiž svoje odchylky. Je to asi takové specifikum středoformátových objektivů na SLR, nevím. Odchylka byla při fotografování se všemi středoformátovými objektivy Zeiss. U kinofilmového Prakticaru se neobjevila. Obecně by se dala vyjádřit asi takto:

Z grafu je patrné, že je nutná korekce do mínusu. Toto platí jak pro DSLR Dynax7D, tak pro kinofilmovou Dynax7, kde byl test proveden na diapozitivu FUJI Provia 100. Pokud k tomu přidám fakt, že kresba od clony 22 už ztrácí, z důvodu velkého ohybu paprsků přes malý otvor clony, svoji ostrost a kvalitu, je odchylka v podstatě lineární. Zkrátka o kolik zacloníte, o tolik musíte přidat korekci. Pokud fotíte na kinofilm, je odchylka do –1EV ještě v pružnosti filmu, takže není nutné nijak výrazně zasahovat do změřené expozice. Možná to vše vypadá velmi složitě, ale věřte, že není. Kresba tohoto objektivu za to stojí.
Barevná odchylka není žádná, barvy jsou věrné s čistým neutrálním zabarvením, pouze v případě větší přeexpozice se na výsledném snímku více projevuje větší poměr purpurové barvy. Ať již při focení se SLR nebo DSLR.

Další fotografie jsou ukázkou toho, co Zeiss umí a co jsem s ním s pomocí Dynax7D nafotil. Fotografie jsou téměř bez úprav, s nastavením fotoaparátu na preferenci clony – A, vyvážení bílé a ISO na automatiku, měření expozice multisegmentové a bodové. První fotografie je vždy ukázkou celého snímku, je zmenšená na velikost 700×460 pixelů, což je asi 23% původní velikosti. Žluté obdélníky vyznačují výřezy ze kterých je pak složena druhá fotografie. Zde jsou výřezy v 100% velikosti. Uvedené vzdálenosti jsou přibližné.