Test fotoaparátu Ricoh Caplio R2

Přinášíme recenzi 5 Mpx elegantního modelu Ricoh Caplio R2, ktery doplňuje řadu modelů Rx. Nedávno jste měli možnost přečíst si recenzi modelu R1 a R1v. Čím se od nich liší? Přečtěte si následující článek.

Základní charakteristika fotoaparátu

Model, jehož test si právě pročítáte, lze považovat za vylepšený model R1v a liší se v několika, pro někoho podstatných, detailech. K testu nám aparát zapůjčilo evropské zastoupení firmy Ricoh -Ricoh Europe B.V., The Netherlands.

Jde o 5Mpx kompaktní přístroj s maximálním rozlišením 2560×1920 bodů, 4,8 násobným optickým zoomem s rozsahem 28 – 135 mm ekvivalentních 35 mm filmu. Disponuje digitálním zoomem 3,6× a světelností objektivu 3,3–4,8. Makrorežim umožňuje ostření od 1 cm. ISO lze manuálně volit od 64 do 800. Jeho doporučená cena v České Republice je 10110,–Kč (květen 2005). Tento model fotoaparátu japonské firmy Ricoh, kterou v České republice zastupuje firma Fomei, zde zakoupíte s manuálem (samozřejmě i v českém jazyce), řemínkem na ruku, USB kabelem, AV kabelem, s CD s potřebným softwarem a nabíječkou spolu s akumulátorem DB-50 (R1v obsahoval lithiové AA baterie). Cena samotné nabíječky s baterií je 2 108,–. Součástí není žádná paměťová karta, což vzhledem k vnitřní 28 MB paměti fotoaparátu není na závadu. V nejlepší kvalitě lze uložit přibližně 14 snímků, což je první odhad aparátu. Stále platí, že aparát první odhad neupravuje. Ke změně v odhadu dojde při vypnutí a následném zapnutí aparátu, nebo při změně rozlišení. Velikost vnitřní paměti je tedy v porovnání s R1v (12MB) podstatně větší.

Tělo fotoaparátu

Z kvádru o rozměrech 100 mm x 26 mm x 55 mm nevyčnívá kromě očka na poutko prakticky nic. Díky těmto rozměrům se vám vejde pohodlně do kapsy. Přístroj se zapíná posuvem plastového výlisku na přední straně. Tělo je zčásti plastové, zčásti je z kovu. Kovový stativový závit je uprostřed dolní stěny. Ovladače jsou rozmístěny tak, že lze vše ovládat pouze jedním prstem. Ovládání je intuitivní. Mikrofon je umístěn na přední stěně zcela dole, reproduktor na spodní straně fotoaparátu.

LCD a hledáček

LCD má rozměr 2,5“ a rozlišení cca 114 000 bodů. To je pravděpodobně nejzásadnější změna oproti modelu R1v, který měl LCD „jen“ 1,8". Nicméně vzhledem k velikosti je počet bodů nedostatečný a displej zobrazuje neostře. Průhledový hledáček zcela chybí a ovládací prvky se posunuly, aby uvolnily místo LCD. Také jejich design je pozměněný.

Napájení a výdrž

Fotoaparát je napájen dobíjecí baterií DB-50, která je součástí balení (včetně nabíječky) nebo dvěma AA články.Hmotnost včetně baterie je 200 gramů. Počet mnou exponovaných fotografií v sekvenčním režimu s vynuceným bleskem, zapnutým LCD a nejvyšší kvalitou záznamu naleznete v následující tabulce. Použil jsem dodávanou baterii DB-50. Celková doba testu je včetně provozních pauz, kdy aparát nefotil, ale LCD bylo zapnuté.

Interval	Počet fotografií	Doba provozu fotoaparátu
1min	291 fotografií	Přibližně 5 hodin
10 sekund	750 fotografií	Přibližně 4 hodiny

Ukazatel stavu nabití nám ukáže včas, že je třeba připravit baterie náhradní. To je v okamžiku, kdy na indikátoru zmizí první ze tří částí obrázku baterie. Pak lze vyfotit ještě přibližně 45 fotografií.

Provozní časy

Zůstaly shodné i skvělé časy charakterizující tento fotoaparát.

Snímek za dobrých světelných podmínek (včetně reakční doby na podnět)

zapnutí i vypnutí: cca 1s
první snímek po zapnutí: do 1,5 s
první snímek po zapnutí s bleskem: do 2s
první snímek po namáčknutí: méně než 0,1s
první snímek bez namáčknutí: méně než 0,1s
projetí celého rozsahu zoomu 28 mm –135 mm: 1,3 s
projetí ze 135 mm na 3,6× digitální zvětšení: 10 s

Škoda, že rychlost posunu digitálního zoomu se nezměnila. Také při rychlé opakované expozici nečekejte zázraky. Aparát dokáže exponovat snímky podstatně rychleji, než je stačí zpracovat. Takže narazíte na nápis: „Writing tu card“.

Objektiv a ostření

Objektiv je při vypnutém fotoaparátu kryt kovovým krytem, jehož otevírání a zavírání je provázeno dosti hlasitou ranou. Kdokoliv kolem vás ji uslyší. Fotoaparát disponuje optickým zoomem 28 mm – 135 mm, který lze prodloužit digitálním ještě 3,6× na 486 mm. Zoomování je poměrně hlučné. Ostření je velmi rychlé. Daní této rychlosti je špatné zaostření v míře podstatně vyšší než jsem zvyklý u kompaktních aparátů této kategorie. Nicméně je třeba podotknout, že fotoaparát je schopen zaostřit za osvětlení, ve kterém některé nezaostří vůbec. Nicméně subjektivně mám pocit, že model R1v byl na tom v tomto ohledu lépe. U modelu R2 je zaostření indikováno „zelenými obdélníčky“, které tvoří dvanáct ostřících zón a aparát z nich vybírá automaticky, nebo velkým obdélníkem prohlásí, „že je ostré všechno“. To modely R1,R1v neměly. Ostřit lze automaticky, manuálně, případně zvolit pevné zaostření na 2,5 m (SNAP) či nekonečno. Zajímavě je řešen režim makro, kdy se do optické soustavy vsunují na výkyvném raménku další optické prvky. Je velkou výhodou, že při něm lze volit polohu zaostřovacího bodu. Tuto možnost nalezneme jako poslední volbu v menu tlačítka ADJ. Nejširší ohnisko makrorežimu je 35 mm. Automatické zaostřování za objektivem (TTL) spolupracuje s pasivním zaostřováním, jehož senzory najdeme vedle blesku. V režimu makro pracuje pouze TTL systém. Objektiv samotný se skládá ze tří tubusů, které nejvíce vyčnívají z těla při nejdelším ohnisku. Hodnoty rozměrů plochy zaostřené z nejmenší možné vzdálenosti se v rámci přesnosti měření shodují s předchozími modely R1 a R1v.