Svět kolem Annapuren II.

Sedlo Thorong La ve výšce 5416 m je nejvyšším místem treku kolem masívu Annapuren. Zároveň je i rozhraním mezi zeleným údolím Marsyandi Khola a nehostinným územím Transhimálaje, které přechází na severním okraji do Tibetské náhorní plošiny. Za sedlo se monzun nedostane. Suchá oblast je součástí území dolního Mustangu. Na suchých, erozí rozpraskaných hřebenech hor stojí prastaré kláštery, kde přežívají poslední zbytky téměř neporušené tibetské kultury. Pokud chcete poznat, jak zde lidé žijí, musíte opustit hlavní trasu treku a vyrazit úzkými stezkami o kus dál.

Vesnička Muktinath žije z trekařů, kteří sem dorazí přes sedlo. Je zde mnoho velmi pěkných lodží. Koupíte zde pivo, Colu i Pringlers. Pouliční prodejci zde prodávají zkameněliny amonitů – pravěkých mlžů, které dokazují, že zde před sto milióny let v období Jury bývalo mořské dno. Zkameněliny, tzv. saligramy, jsou považovány za symboly bohů. Jsou často používány při náboženských obřadech. Jejich nákup a vývoz ze země není legální. Kousek pod vesnicí je budhistický ženský klášter. Do hola ostřihanou jeptišku se mi podařilo přesvědčit a vyfotit ji s klášterním psem.

Z ženského kláštera jsem vyrazil do vesničky v údolí. Objevil jsem zde opravdový Mustang. S těžským batohem na zádech a se středoformátovým Pentaxem na krku jsem si zde připadal jako kosmonaut, který v úžasu pozoruje a zkoumá cizí světy. Sepnutí rukou a lehké sklonění hlavy na znamení úcty je všude v Himálaji přirozený znamením pozdravu (kromě maoistů). Ve vesnici mne minula skupina místních. Jeden z nich se otočil zpět. Ukázalo se, že je to maskovaný Australan nebo Američan oblečený v místních hadrech. S úšklebkem na mě procedil mezi zuby, že tady žádnou pořádnou ubytovací lodge nenajdu. V zápětí pak zmizel do temné díry nějakého stavení.

Lidé ve vesnici žijí v těsném spojení s náboženstvím. Všude jsou chorteny, modlitební mlýnky, stupy. Kamenné domy v Mustangu jsou známé nádhernými dřevořezbami oken. Kdysi jsem v National Geographic viděl jejich snímky. Při pohledu na protější dům jsem si uvědomil, že jsem opravdu tady.

Na hlavní trase treku kolem Annapuren leží prastarý klášter v Jharkotu. Jsou v něm ukryty šestset let staré fresky. Chybí peníze na profesionální péči o tyto poklady. Budhismus je poměrně složité náboženství. Existují sice různé odnože, ale vždy má velmi pozitivní charakter. Neexistují zde žádní zlí a špatní bohové a to i přes to, že jejich vyobrazení působí často hrozivě.

Cesta z Jharkotu sestupuje do Kagbeni. Na políčcích probíhala podzimní orba. V klášteře jsem se zdržel až do dvanácti hodin. Musel jsem nyní opravdu máknout. Chtěl jsem dojít do Marphy. V 6:00 zde zapadá Slunce a v údolí mě čekal silný protivítr plný prachu.