Svět kolem Annapuren I

Z Manangu k Tilicho Lake (4950m)

Manang je nejcivilizovanějším místem oblasti s internetovým spojením, poštou na střeše jednoho z domků a veřejnou telefonní stanicí. Je zde letiště, kam přilétá velké množství turistů.

Cesta z Manangu k Tilicho lake vede nádherným údolím Khangsar Khola. V říjnu ji lemuje moře červeně zbarvených dřištálů. V závěru údolí sestupujete do Base campu Tilicho oblastí věžiček, vytvořených z usazenin pískovcových slepenců. Je to velice zajímavý, ale díky sesuvům půdy, nebezpečný úsek.

Base camp je kamenná noclehárna, u které horolezci stavějí stany. Problém je, že je zde vždy těžké odhadnout, kolik se v daný den sejde lidí. My jsme měli trochu smůlu. Do malé místnosti se nás natlačilo třicet z opravdové mezinárodní směsice tvořené lidmi ze čtyř kontinentů. Spali jsme ve spacácích na stolech. Naštěstí moc lidí nechrápalo. Pižmo ponožek patří k dlouhým himálajským cestám…

V Manangu jsem zanechal pytel s rezervou i s rukamicemi. V Base campu jsem udělal dobrý kšeft a koupil jsem zde rukavice za 100 rupií. Ráno se mi hodily. Lehce nasněžilo a cesta byla zmrzlá. Pohledy do sedmitisícové ledové hradby Grand Barrier mezi štíty Khangsar Kang (7485m) a Tilicho Peak (7134m) jsou zde úžasné.

Pokud chcete vědět, co je modrá barva, musíte vyrazit sem k Tilicho lake. Jezero má na délku přibližně 5 kilometrů a na šířku něco přes kilometr. Přestože leží ve výšce 5000 m n.m., nebylo na konci října skoro vůbec zamrzlé. Kdybyste chtěli zachytit odraz nádherné severovýchodní stěny Tilicho peaku v jezeře, musíte zde být do deváté hodiny. To jsem bohužel nestihl. Zůstal jsem však stejně u jezera několik hodin, abych nasál atmosféru místa. Do Base campu jsem se vrátil až těsně před západem Slunce.