Svět kolem Annapuren I

Pro vás, kdo byste chtěli vyrazit na velký trek kolem Annapuren, uvádím rozpis cesty. Časy nezahrnují fotografování a odbíhání z cesty, které je s tím vždy spojeno.

Den 1	Besisahar (790m) – Bahadunga (1310m)	6h
Den 2	Bahadunga – Chamje (1430m)	5h 30min
Den 3	Chamje – Danague (2300m)	6h
Den 4	Danague – Lower Pisang (3200m)	8h
Den 5	Lower Pisang – Ngawal (3657m)	5h
Den 6	Ngawal – Manang (3540m)	4h 30min
Den 7	Manang – Tilicho Base Camp (4200m)	7h
Den 8	Tilicho BC – Tilicho lake (4950m) a zpět	8h
Den 9	Tilicho BC – Manang (3540m)	6h
Den 10	Manang – Letdar (4450m)	4h
Den 11	Letdar – Thorung Phedi High Camp (4900m)	5h
Den 12	Thorung Phedi High Camp – Thorung Pass (5416m) Thorung Pass – Muktinath (3800m)	3h 4h 30min
Den 13	Muktinath – Kagbeni – Jomosom – Marpha ( 2600m)	9h
Den 14	Marpha – Lete (2480m)	6h
Den 15	Lete – Tatopani (1190m)	6h
Den 16	Tatopani – Ghorepani (2750m)	6h
Den 17	Ghorepani – Chomrong (2170m)	7h
Den 18	Chomrong – Deurali (3500m)	6h
Den 19	Thorung Phedi High Camp – Thorung Pass (5416m) Thorung Pass – Muktinath (3800m)	3h 4h 30min
Den 20	Bamboo – Landruk (1565m)	6h 30min
Den 21	Landruk – Birethanti- silnice (1035m)

Úsek z Pisangu přes Ngawal, Bragu a Manang k jezeru Tilicho Lake (4950m) patří k nejkrásnějším úsekům cesty. Jezero Tilicho je nejvýše položeným velkým jezerem na světě.

Z Pisangu do Ngwalu

Pisang je velká kamenná vesnice ležící na pláni u řeky Marsyandi Khola. Většina lodží, kde se můžete ubytovat, stojí v dolním Pisangu přímo u řeky. Díky strachu z Maoistů byla většina i uprostřed hlavní podzimní sezóny poloprázdná. Po mé již tradiční ranní placce tibetského chleba jsem vyrazil do horního Pisangu, kde obyvatelé postavili novou gompu. Večer se odtud při západu slunce loučili mniši s odcházejícím dnem tradičním troubením. Ráno tu nikdo nebyl. Doutnal zde pouze posvátný kouř z větviček cypřišů. Po třech dnech výstupu údolím řeky jsem se konečně dostal do opravdových hor. Poprvé se mi otevřel nádherný pohled na panoráma Annapuren II a IV.

Z Pisangu do Manangu doporučuji jít horní cestou. Chodí tudy jen málo lidí, neboť je namahavější a většina horských vůdců volí pohodlnou cestu podél řeky bez velkých stoupání. Na celém dvoudenním úseku do Bragy jsem potkal jen skupinu pěti Američanů, kterým nesli batohy nosiči spodní cestou. U Ngawalu tábořila skupina Francouzů. Tento národ je v Himálaji znám tím, že neradi spí v lodžích a dávají přednost stanům, které nosí nosiči.

Z Ngawalu do Manangu

Ngawal je horská vesnice s krásným starým klášterem. Je zde několik menších lodží. Na doporučení Američanky z Pisangu, která se sem provdala, jsem se ubytoval v kamenné boudě s názvem Peaceful Lodge. Majitelka mi připravila můj tradiční Dhalbat na ohni. Byla jasná noc. Zkusil jsem zde fotografovat hvězdné dráhy. Ztratil jsem někde drátěnou spoušť, a tak musela nastoupit česká improvizace. Nůž Victorinox napíchnutý na spoušť Pentaxu, zatížený pohorkou přes páku teleskopické hůlky jsem spouštěl přes režim samospouště, aby se mi ten příšerný mechanismus přímým mačkáním nerozpadl. Zvládl jsem takto hodinovou expozici.

Kousek za Ngawalem byla vybudována mnišská škola. Bylo krásné ráno. Malí kluci v kutanách se pilně učili náboženské texty. Dal jsem se do řeči s jejich učitelem, který uměl slušně anglicky. Školáci zde žijí v úplné izolaci od svých rodin a dostanou se domů jednou za dva roky. Přestože se to prý lámovi příliš nelíbilo, postavili si kluci basketbalové hříště. Místo košíku kus drátu a drahocenný míč-gumák. Malí mniši tráví většinu času memorizováním a výkladem náboženských textů. Učí se však také anglicky a na rozdíl od jiných náboženských škol zde měli i matematiku. Umístění kláštera je úžasné. Dívají se na hradbu sedmitisícových vrcholů Annapurny II a IV, Gangapurnu až po Tilicho Peak.