FotoAparát.cz

Annapurna I je prním osmitisícovým vrcholem, na který vystoupil člověk. Svět kolem Annapuren je magickým územím bílých štítů, starých budhistických klášterů a nádherných lidí. Přes 300 km dlouhou cestu v plné „fotografické polní“ jsem uskutečnil v říjnu 2004. Článek je zároveň pozvánkou do Průmyslového paláce v Praze 14.dubna ve 12:00 a ve 14:00 na stánek FotoAparátu.cz, kde pro vás spolu s horolezcem Radkem Jarošem, dobyvatelem pěti osmitisícovek, pořádáme fotografickou přednášku Himálaj od 1000 až po 8848 m n.m.

Úvod

Až budete tak trochu unaveni Evropou a milujete hory, vyražte do Nepálu. Má to jen jediný háček. Ta země je tak krásná, že po její návštěvě bude pro vás prakticky nemožné najít něco lepšího. Poprvé jsem Nepál navštívil v roce 1998, kdy jsem prošel klasický trek k Mount Everestu a vystoupil na trekkingový vrchol Mera (6650m). Asi 500 snímků jsem tehdy nafotil Praktikou MTL s pevným objektivem 29mm. Byl jsem velmi omezen ve výřezech. Fotografie jsem vyvolal přímo v Kathmandu díky lákavým nízkým cenám. Dojem z nich vůbec neodpovídal tomu, co jsem zde zažil. To mne velmi zklamalo. Chtěl jsem prostě něco mnohem lepšího. Tento trek se stal pro mne osudovým. Probudil ve mně znovu fotografickou vášeň a vedl mě a Helenu o rok později k vytvoření FotoAparátu.cz na tehdy poloprázdném českém internetu. Deník z Mery je dodnes uložen v našem archívu. Loni jsem negativy znovu objevil. Naskenoval jsem je s rozlišením 4800 dpi a řada snímků ožila díky novým výřezům.

V říjnu 2004 jsem vyrazil do Himálaje znovu, tentokrát do oblasti Annapurny. Plná fotografická polní tvořila většinu váhy mého batohu:

• středoformátový Pentax 645
• zoomové objektivy 45-85 mm/f 4.5 , 80- 160mm/f 4.5
• ultraširoký 35mm/f 3.5 (přepočteno na kinofilm je ohnisková vzdálenost 20mm)
• 100 filmů převážně Fuji Provia 100

Naštěstí trek není technicky vůbec náročný. Stačí teleskopické hůlky, dobré pohorky, sluneční brýle a krémy, spacák a teplé oblečení tak, abyste překonali až dvacetistupňový mráz, který vás čeká v noci při přechodu sedla Thorong La nad 5000m. Důležité je denně pít 2 až 3 litry vody. Je to jediná možná prevence, jak zabránit, abyste nedostali horskou nemoc. Když jsem tohle všechno nabalil, stal se ze mne težkotonážník s 23-kilogramovým batohem. Někteří profesionální fotografové si v Nepálu najímají nosiče. Pokud to však zvládnete bez nich, vyhnete se starostem.

Většina lidí zná Annapurnu jako první osmitisícový vrchol, na který vystoupila horolezecká expedice. Bylo to 3. června 1950, kdy na vrcholu stanuli Maurice Herzog a Louis Lachenal. Ve skutečnosti je Annapuren hned pět. Pouze Annapurna I svou výškou 8081m přesahuje magickou hranici osmi tisíc určenou člověkem. Annapurny II (7939m), III (7555m), IV (7525m) a Annapurna South (7219m) jsou přitom jako hory výraznější, i když jejich vrcholy leží pod osmitisícovou hranicí.

Velký okruh kolem Annapuren patří mezi klasické himálajské treky. Trek nestoupá na poměry Himálaje do extrémních výšek. Nejvyšším bodem, který musíte překročit je 5416 m vysoké sedlo Thorung La. Sedlo tvoří přírodní rozhraní mezi údolím řeky Marsyandi Khola, které je zelené až do výšek přes 4000m a údolím Khali Gandaki, které má převážně charakter suché vysokohorské pouště. Horopisně již horní část údolí Khali Gandaki patří do masívu Transhimálaje, který postupně přechází do nekonečných rovin Tibetské náhorní plošiny.

Cestou kolem Annapuren projdete dvěma náboženskými světy. Hinduistický svět lidí nížin končí u Bahadungy (1310m) či u Tatopani. Pěstují zde banánovníky, pomerančovníky a tam, kde je vybudováno dobré zavlažování hlavně rýži. Výše začíná budhistický svět lidí velehor a prastarých horských klášterů. Dnes pod Annapurny již hodně pronikla civilizace. V každé lodži koupíte Coca Colu, Snickers nebo Pringlers. Mezi místními obyvateli však stále platí stovky let stará pravidla. Lámové rozhodují, co se může kde postavit, kdy se vydat na cestu, schvalují sňatky. Půda je zde velmi vzácná a její prodej je možný jen obyvatelům vlastní vesnice. Je to vlastně jediný způsob, jak odolat tlakům agresivní západní civilizace.

Budhismus je velmi přátelské náboženství. Na rozdíl od hinduistických chrámů, kde bývá na dveřích nápis “For Hindu only“, mě Tibeťané v horách ve svých chrámech - gompách vždy vítali a chtěli mi je ukázat. Pod Annapurnami leží prastaré kláštery v Braze, Taře a Jharkotu, jejichž nejstarší části pochází z doby před 500 až 600 lety. Význam a váženost lámy roste s počtem reinkarnací, které za svého života uskutečnil.

V prastarém klášteře v Braze jsem měl štěstí setkat se s jedním z nejváženějších lámů v oblasti. Probíhala odpolední motlitba. Na záchranu kláštera, kde jsou dosud zachovány stovky let staré fresky, jsem věnoval 200 rupií (asi 80 Kč). To vyvolalo velký rozruch. Přisedl jsem si k modlícím se budhistům. Od lidí, kteří točili modlitebními mlýnky a mumlajícími mantru, ke mě okamžitě začaly putovat konvičky s mlékem a jablka. Přestože v horách vždy držím dost přísnou životosprávu, nešlo odmítnout. Jeden z budhistů mě dovedl k lámovi. Jednalo se o největší celebritu široko daleko. Podle mého odhadu 90ti letý muž měl prý na starost 72 klášterů v horním Nepálu a Tibetu a prošel již sedmi reinkarnacemi. Zdánlivě mě vůbec nevnímal. Mumlal mantru a začal mi vázat na krk červenou šňůrku, která mě měla ochránit na cestě. Trvalo mu snad minutu, než udělal ten jednoduchý uzlík. Hleděl jsem mu do vrásčité tváře a uvědomoval si, že rozdíl mezi našimi dvěma světy jsou celá století.