jo, líbí...

Líbí se mi, že se nespoléháš na prvoplánovou barevnost. Fotky mají náladu, prostor a člověk se v nich může chvíli toulat očima :)

Monika by mohla být mým mluvčím, protentokrát...umí vyjádřit pocit jako málokdo...

jj

Skvěle sestavené. Fascinuje mě ten kontrast – jedna strana hřeje jako horké letní odpoledne, zatímco ta druhá dýchá chladem, mlhou a ranním tichem. I když jde o odlišné scény, ta hustá textura porostu je dokonale spojuje v jeden silný vizuální příběh. Povedený kousek!

Zajímavá výzva k zamyšlení

u té vpravo mě ruší uřezání kopce, u té vlevo přepálený roh (já vím, že je to slunce a že to jinak nejde - tedy jde, asi bych ještě víc toho sluníčka zleva ubrala), ale prostě mi každá přijde svým způsobem nedokonalá. Jako diptych lze chápat, a to hlavně díky barevnému vyznění, ale nevím, stačí-li (mi) to... teplo/chlad, jižní/severní..

Levá, i verzi bez sluníčka mám, uvidíme. Pravá, pro mě (asi) ok. (Možná proto, že můj milovaný dědeček byl (kromě jiného) řezník. A proč bychom vlastně nemohli řezat?)

...ale píšeš, že tě ruší řez na této konkrétní fotce. Což je plně ok. Díky za názor.