Jedna z mála slušnějších fotek na toto téma... ;-)

Milé...i po těch letech.

To jsou tvoje, Bolka Polívky nebo jiného klauna? :-))

No, tomu říkám muzejní kousek :-)

Děkuji, našel jsem je náhodou.

Děkuji Marie.

Moje nejsou, jednak by (doufám) měly modrou bambulku, jednak by byly po osmdesáti letech. Pokud se nepletu, jsou po mé neteři, která už není mezi námi.

Moje maminka je schovávala a já je teď náhodou našel. A po pravdě řečeno nevím přesně, komu patřily.

Líbí se mi moc, botky, barevnost fotografie, ta nostalgie a vzpomínky z nich sálají... návrat k minulosti, který nám připomíná pomíjivost bytí.... :-)

Ivano děkuji, jsi na mne příliš hodná...

První botičky, když se prťata postavili na vlastní, říkali jsme jim ťapky. Mám pro tyhle "starožitnosti" slabost. Sama mám schované malé panenky, asi dvacet, táta mi je kupoval a nosil v kapse, starší brácha mi na ně šil oblečky a v dílně vyřezal školní lavičky. Panenky dostaly jména, která si dodnes pamatuji a v těch lavicích seděly. Na žádné výstavě hraček jsem podobné neviděla. Byly to takové obyčejné, nejlevnější, hliněné a ruce a nohy na drátcích. Je to historie a trochu nostalgie, ráda bych je chtěla darovat do nějaké sbírky hraček.

Pěkně vyfocené. Do rámu a na zeď s nimi!

Mílo, napsala jsi to krásně. Tyhle rodinné poklady sice asi nemají peněžní cenu, ale za to mají velkou hodnotu pro nás.

Díky.

Bezva fotka.