Nějak mi nesedí ten formát nudle.
Pro mne ne.

Díky za koment. Čekal bych leccos, ale připomínku k formátu zrovna ne.

Pěkně komponováno, kmeny stromů dobře rámují hlavní motiv - výpustek. Provedení v černobílé škále dodává fotografii nostalgickou, melancholickou náladu. Líbí se mi tato fotografie s nenápadným, komorním příběhem.

Když já ty fotky na výšku moc ráda nemám a u sebe se vždy dlouho rozhoduji, než tento formát použiju. Ale respektuji, že Ty jsi to tak cítil a proto ji máš takto.

Jasně, je to většinou o pocitu a citu, ale na druhé straně jsou situace, kdy volba na výšku je naprosto jednoznačná. Je těžké fotit rozhledny, komíny nebo výškové budovy na šířku, pokud se má vyjádřit jejich vertikalita. U této fotografie šlo o pocit a zároveň jednoznačnou volbu, když tam jsou ty vertikály dvou stromů. A navíc, celkem přirozeně se tam dostaly všechny tři prostorové plány. Asi tak.

Díky za fajn postřehy. Mohu souhlasit.

Obsahově ani kvalitou fotky v Karlových Varech žádný úspěch. Ale těším se na další... :-)

Mohu se zeptat jakou souvislost má tato fotka s Karlovými Vary?

Promiň... Tahle fotka mě prostě nenadchla, ale třeba tahle se mi líbila: https://www.fotoaparat.cz/fotogalerie/fotografie/528139/?page=e305e17842d28184ca4ffdf6aed6c65e

To nemusí být vždy o nadšení. Skoro bych řekl, že nadšení je nežádoucí, neboť jde o emoci s rychlým nástupem a často i s rychlým odezněním. Spíše bych uvítal vědomé a hlubší zaujetí a snahu proniknout pod povrch věcí. Nechci a nebudu zde dávat žádné návody a rady jak se máme dívat kolem sebe, ale jen poznamenám, a teď naprosto neadresně a vůbec ne ve vztahu k této fotografii, že často ty nejobyčejnější, přehlížené věci kolem nás, mohou být nositely těch největších hodnot a poznání.

Já moc na to slovíčkaření nejsem, ale k tomu slovu nenadchla, no, tak tedy jinak - asi je lepší slovo nezaujala. Abych zmačkla spoušť, musím mít nějaký důvod to fotit, a abych fotku nesmazala, musí mít nějakou kvalitu.

Asi by se mi líbil širší - větší - záběr, abych viděla i okolí. Takhle mi to přijde těsné.

Pokud jde o užití přesného významu slov, není to slovíčkaření. Vždycky jsem si říkal nad komentáři fotek, k čemu je to vlastně dobré, číst si subjektivní pocity druhých, když každý máme své vlastní vidění světa a svá vlastní měřítka. Kdo se kdy tu zabýval komplexním posouzením fotografií, tak, aby to mělo pro autora skutečně význam? Například v tomto duchu:

Technické zpracování:
Ostrost
Expozice
Kontrast
Dynamický rozsah
Vyvážení bílé
Šum
Hloubka ostrosti
Ořez
Retuš

Tvůrčí, umělecká stránka:
Kompozice (zlatý řez, linie, rytmus, rovnováha)
Perspektiva, úhel pohledu
Světlo a práce se stíny
Barvy a tonalita
Atmosféra, nálada
Originalita a nápad
Příběh, obsah snímku
Emoční působivost
Styl a konzistence autora
Vztah mezi obsahem a formou

Proto jsem byl a vždy budu na komentáře alergický, když to bude jenom bla, bla, bla. Jasně, není nutné vždy a za každou cenu vyčerpat celou škálu hodnotících kriterií. Ale napsat jednoslovní hodnocení, které ani nemusí být pravda, tak to už raději nepsat nic.

Fotografie je přesně komponována tak, že vede oko diváka do místa, o které jde. Je to ta díra kde kdysi tekla voda a už tam neteče. K čemu by bylo ukazovat okolí, když tam není nic, co by mělo s obsahem fotografie cokoli společného?

Jojo, máš to samozřejmě dobře srovnaný. Já to mám zas tak, že nejsem odborník, ale často jdu podle pocitu z fotky. Prostě mrknu a vím jestli se mi fotka líbí nebo ne. Ale rozumím že čekáš na víc info o fotce, a jistě ti ještě napíší další lidi... Taky se sem později znovu vrátím a nové poznatky si ráda přečtu...

To je úplně v pohodě a správně, že tvé pocity jsou prvořadé a důležité. A asi hodně lidí to tak má. Pokud bychom ale zůstali jen u vlastních pocitů, pravděpodobně bychom se připravovali o další prožívání, a teď nemluvím jenom o fotografiích. Když budeš např. dešifrovat obrazy malířů, tak najednou promluví úplně jiným jazykem. Krásným příkladem jsou středověké obrazy, kde se hodně pracovalo se symbolikou. Měj se fajn.