Nemůžete komentovat. Nejste přihlášen(a).
hmm, vskutku obohacující dílo
tentokrát se nechytám, ani se mi to nelíbí
Banální výjev, který autor transponoval do téměř filozofického zátiší.
Stůl, čtyři židle, popelník a otisky sklenic na stole jsou ozvěnou a mlčenlivými stopami aktérů setkání které skončilo. Lehká poetika každodennosti, skromná studie přítomnosti, která už neexistuje. Ticho a opuštěnost doslova křičí z tohoto místa a probouzí v nás naléhavou představivost co se zde odehrálo.
Naše snaha je však v tomto směru odsouzena k nezdaru, neboť zůstala jen opuštěná, anonymní scéna absurdního divadla, s plastovými kulisami odněkud ze supermarketu a scénář je již zavřenou knihou.
Je to fotografie o nás samých. I my jsme mohli být těmi aktéry, kteří odešli. Můžeme přemýšlet o neúprosném běhu času, dočasnosti, prázdnotě v zalidněném světě, pomíjivosti, ale též o ceně prchavého okamžiku, hodnotách a kvalitách mezilidských vztahů, setkáních vážných i nevážných, jak toto vše vstupuje či vstoupilo do našich životů.
Pojetí snímku v černobílé škále, velmi dobře zvoleno, zbavuje výjev konkrétního časového rámce. Mohl by se odehrát kdykoli, dnes, zítra nebo před několika lety. Tím nastoluje otázky symbolicky v něm obsažené jako nadčasové a univerzální.
Považuji tuto fotografii za velice pozoruhodnou pro její jednoduchost, čitelnost a zároveň obsahovou vícevrstevnatost.
Nevadí, Elo, není vždy posvícení. Díky za návštěvu.
"Banální výjev, který autor transponoval do téměř filozofického zátiší. Stůl..." - zobrazit celý komentář
Děkuji moc za obsáhlý a výstižný komentář. Potěšilo a inspirovalo. Něco takového jsem opravdu nečekal, nebývá to tu zvykem. Ještě jednou díky.
Výborný postřeh, dobré zpracování. I na stěnu by šla.
"Výborný postřeh, dobré zpracování. I na stěnu by šla...." - zobrazit celý komentář
Díky, proč ne, je to vždy o osobní volbě.
Stoleček
"tentokrát se nechytám, ani se mi to nelíbí..." - zobrazit celý komentář