Černé pozadí to jistí a myslím, že černobílá by to příjemně sjednotila, ale zároveň nechala odlišné ve své podstatě :) ale zaujalo

Díky. Když já jsem slíbil, že tu mrtvou vyfotím v reálné barvě. Souhlasím, že v ČB by to působilo “fotografičtěji”. Ale já to nechci sjednotit. Tím by se téměř vymazal rozdíl mezi mrtvou a živou. A to nechci :-)

Tu panenku ti ze srdce závidím (tu slečnu taky, předpokládám, že je to vnučka). Můj názor na ČB znáš, ale tahle fotka je výborná.

Působivé :)

Večer mi to nemyslelo, teď bych to nazval Rebecca (Daphne du Maurier, u nás to byla Živá a mrtvá). Můžeš to prodat na obálku až bude nové vydání. .))

Zaujalo...pěkné.

Mrtvá a živá mě napadla hned, proto jsem tak o nich psal už u svého předchozího komentáře, ale nechtělo se mi dát název Mrtvá a živá. Nevěděl jsem, jestli by se to nedotklo té živé. I když s publikací té fotky souhlasila vnučka i její maminka. A navíc, nevěděl jsem, zda ta fotka není příliš ubohá proti té skvělé knize :-) A tu mrtvou jsem zachránil vlastním tělem, když jí chtěla manželka (se svolením vnuček) vyhodit :-))

Rozumím tvým důvodům,ale stejně bych si přál vidět toto pouze černobíle... ;-)

Tak já to zkusím. A děkuji :-)

Díky moc :-)

Potěšilo. Děkuji :-)

Ta fotka je úžasná a nedávej ji název Mrtvá a živá.
Výraz dívenky je prostě nádherný, přesně takový jak má být.
A lehce se usmívající posmrtný obličej panenky je prostě dokonalý.
Máš opravdu tento styl stylizovaných fotek v malíčku, gratuluji.

Takhle v barvě je to nádherná fotografie k zamyšlení a nahrávka na divákovu představivost příběhu focených. A to právě pro to, že je bez názvu.

Moc děkuju :-)

Děkuju, potěšilo :-)