Po zkušenostech s Tvými fotografiemi "krásných západů slunce", je filozofie tohoto obrázku již zřejmá a srozumitelná. Pro mě dokonce s vtipným podtextem a řekl bych i jakýmsi simultánním dějem, kdy vedle sebe působí čas ve všech svých rovinách. Co bylo, už není a přítomná chvíle předjímá budoucí drama. Číhající kočka, jako hlavní motiv, vnáší do fotografie se zcela přesvědčivou samozřejmostí velké napětí a vytváří v naší představivosti i konkrétní prostor mimo zobrazený záběr. Čas jako by se zastavil, ačkoli neúprosně plyne dál a posouvá děj příběhu k jeho vyvrcholení. Ortel ve svém naplnění se neúprosně blíží a jsme svědky věčného koloběhu zákona vesmíru.

Dnes již nekrmit... :-)

Veľmi ďakujem za krásny komentár. Jednak som to sem dal ako tú moju "konceptuálnu kritiku", ale zároveň je to pre mňa aj obrázok sám o sebe, hoci kvalitou po rôznych stránkach veľmi skromný, slabý. Ďakujem, že som si mohol takúto svoju fotku "znovu prečítať" hlbšími očami.

Ďakujem za zastavenie sa :-)