:-)
V

V této fotografii nacházím zajímavý kontrast. Jízdní kolo, coby symbol volnosti a svobody, zkrátka vítr ve vlasech, "uvězněné" na balkoně, ve výšce, na sídlišti. Kde jsou všechny ty cesty přírodou? Je v tom kousek smutku. Ale snad i naděje, že zase bude líp. Možná zbytečně velká slova, ale až přestaneme snít, už nám toho moc nezbude. J

Jirko, tak jsem Ti odepsala, respektive reagovala na Tvé řádky, ale nikde nic. Už se mi to stalo tady 2x. Jak to je „Když dva dělají totéž, není to totéž“. Když se dva dívají na „umělecké“ dílo, neznamená to, že tam oba vidí totéž. Sama podle sebe vím, že můj pohled na fotky je silně ovlivněn momentálním rozpoložením. Kdysi jsem fotila téma Petřín a doma jsem se až lekla, co jsem nafotila. Počmáranou, zeď, hromadu kamení, kládu stromu na trávě, rozbitou branku do smetiště pod názvem Školní pozemek. Místo, abych na Petříně fotila Máchu, dvojice atp. Svým pohledem jsi mě donutil se na fotku, respektive na to co je na ní navíc mimo mlhu s popředím, podívat. Já tam vidím děti (vedle bylo ještě jedno menší kolo), které mají rodiče zajímající se o jejich zdraví, učí je pohybu, neodkládají je k počítači či „bedně“ a téměř s velkou jistotou jsou s nimi venku. Pohodu a pěkné fotky, M.

tleskám